Umělé oplodnění: Když čáp nemůže najít cestu

Statistiky jsou neúprosné. Přibývá neplodných párů, v současné době se to týká téměř každého pátého, který se snaží o miminko.

Naštěstí medicína pokročila tak daleko, že se to většinou nakonec podaří...

Když se dítěti nechce...

MUDr. David Kult, vedoucí lékař centra asistované reprodukce EUROPE IVF International se s týmem spolupracovníků zabývá tím, jak pomoci dítěti na svět tehdy, kdy to z různých příčin dlouhodobě nejde. Dnes už ale neplodnost dávno není jen „vinou“ ženy, jak se kdysi tvrdilo. Muži se na ni totiž podílejí téměř rovným dílem!

Ještě před padesáti lety měli víc než 100 milionů spermií na mililitr, ale pak se jejich počet postupně snižoval až přibližně na polovinu. Dnes má každý pátý jen asi 20 milionů, což už je z hlediska reprodukce takřka kritický stav!

Vyhynou „páni tvorstva“?

O příčinách se stále vedou debaty, vliv civilizačních faktorů lze ovšem považovat za vysoce pravděpodobný, hodně se mluví o vlivu kouření, obezity a stresu. V případech, kdy se spermie opakovaně v ejakulátu nevyskytují, se prostě musí najít jinde, nejčastěji v nadvarlatech nebo varlatech.

K jakémusi základnímu pilíři asistované reprodukce patří vyšetření spermií a vajíček, lze diagnostikovat i tzv. vykultivovaná embrya a úspěšně odhalit genetické abnormality budoucího plodu.

Pečlivý výběr

Odběru spermií předcházejí důkladné testy včetně genetických, krevních atd. Dárci se vybírají, ideálně by měli mít alespoň středoškolské vzdělání a pochopitelně musí být celkově zcela zdraví a bez vrozených tělesných vad. Často si tímto způsobem přivydělávají vysokoškoláci.

Jak bylo ale řečeno, zdaleka ne každý má dostatek spermií, stává se, že jim je i v tak mladém věku po vyhodnocení spermiogramu doporučeno, aby si je sami urychleně nechali zmrazit, dokud nějaké mají!

Pokud jsou kvalitní, jsou také zamraženy a připraveny k použití. U odběru nebo spíš před odběrem vajíčka probíhá hormonální léčba, takzvaná stimulace vaječníků.

Šance mizí po čtyřicítce

„I když není stanovena věková hranice a existují výjimky, obecně je u žen po čtyřicítce významně snížená naděje na normální početí. To by si měly uvědomit hlavně ty, co dávají přednost před dítětem kariéře. K nám by měl manželský či partnerský pár přijít tehdy, kdy se o miminko neúspěšně snaží přibližně rok.

Poté přijde na řadu důkladné vyšetření páru s návrhem vhodné léčby. Umělé oplodnění neboli in vitro fertilizace (IVF ) je vždy až poslední možnost,“ podotýká MUDr. Kult.

Dítě „ze zkumavky“

Není asi od věci popsat jeho průběh. Plodným mužům se odeberou spermie v den oplodnění. Aby byl vzorek co možná nejkvalitnější, je nutná obvykle třídenní sexuální abstinence, musí se také dodržet přísné hygienické podmínky, aby nedošlo k zanesení bakterií.

U neplodných je použito dárcovské sperma. Pokud jde o odběr vajíčka, předchází mu různě intenzivní hormonální terapie a následně se provádí vpichem tzv. punkční jehly pod ultrazvukovou kontrolou.

Dvacet minut stačí

Žena je asi ve dvacetiminutové anestezii. Pokud vše probíhá, jak má, může tak po dvou hodinách odejít. Vajíčka se následně přenesenou do embryologické laboratoře, zhodnotí se kvalita a množství, poté jsou se spermiemi umístěna do kultivačních boxů.

V nich jsou obdobné podmínky jako v těle ženy. Do dělohy se přenáší pouze jedno embryo, kvůli riziku vícečetného těhotenství. Obvykle se oplodněné vajíčko mimo tělo ženy kultivuje dva až pět dnů, pak je přeneseno do dělohy.

Moderní kultivace

„Úplně nejmodernější metodou je kultivace v přístroji, který se nazývá EmbryoScope, ten pořizuje každých 20 minut snímek všech embryí. Tak je zajištěno sledování jejich růstu a výběr nejlepšího k přenosu do dělohy - ten se nazývá embryotransfer.

Jde o bezbolestnou proceduru, jen se po ní nedoporučuje dělat příliš namáhavou práci. Naštěstí počet těch párů, kterým dokážeme pomoci, je vysoký - i když třeba ne hned napoprvé - 80 až do 90%,“ utěšuje doktor Kult.

Nedostatek hormonů dokáže své

Adéla (27) se kvůli vrozené vadě ve dvanácti podrobila operaci vejcovodů. Přitom zaslechla, jak lékařka říká sestřičce: „Chudák, nikdy nebude mít děti“. Proto začala přehodnocovat životní cíle. Nesnila o princi na bílém koni, ale o kariéře…

Paní ředitelka

Po vysoké se během krátké doby vypracovala až na ředitelku odboru. Byla inteligentní, tvrdá, houževnatá, ambiciózní. Tyto charakterové rysy dominovaly do té míry, že o ni muži nestáli, přestože není ošklivá. Její první milování se také odehrálo až po maturitě, kdy už to měly spolužačky dávno za sebou a byla v tom čistá zvědavost. Nelíbilo se jí, podle ní proto, že tím, jak na ní kluk ležel, si připadla podřízená.

Romantika ne

Nesnáším plané řeči, ani romantická vyznání lásky. Možná kvůli té operaci nebo nedostatku hormonů mě pak vůbec nepřitahoval sex,“ říká Adéla. První kluk, s kterým si rozuměla, byl až kolega Zdeněk (ti předtím se chovali galantně nebo měli tendence si ji přivlastňovat). I když jí vyhovoval, jejich vztah byl spíš kolegiální či kamarádský. Nicméně se stýkali každý den, měli stejné zájmy.

Nabídka kvalitního sexu

Když po roce přišel „s nabídkou kvalitního sexu“, přemítala, jestli ji přijmout, či ne a řekla mu o svém prvním a posledním erotickém zážitku. „Bylo jasné, že duševní porozumění nestačí a jestli o něj nechci přijít, musím souhlasit. Naštěstí preferoval polohu koníček, což se mi líbilo, a probudil ve mně něco, co jsem netušila, že mám, sexuální náruživost a touhu. Pak už jsme spolu spali bez problémů a oba si to užívali.

Touha po rodině

Zdeněk věděl o mé neplodnosti a na rozdíl ode mě mu vadila, pocházel ze čtyř dětí a chtěl rodinu. Zeptal se mě, jestli bych nezašla do centra asistované reprodukce. Já kvůli němu souhlasila. Tam navrhli zkusit mimotělní oplodnění, tak jsem tři týdny chodila na hormonální léčbu. Trochu jsem doufala, že nezabere, těhotenství nebylo mojí prioritou. Pak mi v krátké narkóze odebrali vajíčko.

Zákon schválnosti

To vylepšili o Zdeňkovy čiperné spermie a následně vrátili do dělohy. Zafungoval zákon schválnosti, zkrátka a dobře, metoda zabrala a já si musela začít zvykat, že mě čeká mateřství a také vedení domácnosti. Když se narodil syn Lukáš, byla jsem už na svou novou roli jakž takž připravena. Stejně to ale pro mě nebylo lehké, být doma mě psychicky deptalo. Můj život se odehrával v neustálém ruchu, jednání, rauty.

Práce u postýlky

To jsem najednou postrádala. Naštěstí to Zdeněk pochopil a pomáhal, jak to šlo, abych mohla pracovně vyrazit podle potřeby. Spoustu věcí dělám na notebooku u postýlky. Lukášek je naštěstí pohodové dítě, skoro nebrečí. Miluji ho od první chvíle. A Zdeňka také, i když jsem mu to nikdy neřekla. Vždyť bez něj a lékařů bych dítě nikdy neměla a přišla bych - teď už to vím - o to nejcennější, co člověk má.“

Autor: Jan Janula