Z deníku koučky: Jak duševní poruchy ovlivňují partnerství?

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Duševní poruchy dost často ovlivňují naše vztahy. Některé přijdou až v partnerském vztahu a jiné si už do partnerství přinášíme. Dost často však zaměňujeme duševní poruchy za poruchy vztahu, a tak se snažíme léčit vztah a choroby ignorujeme. Jaké mohou být některé duševní poruchy, které zásadně ovlivňují náš partnerský vztah?

Dost často se stává, že v partnerství posílá jeden partner druhého ke „cvokaři“, což je myšleno obrazně, ale v mnoha případech by léčba pomohla zachránit vztah. Některé duševní poruchy jsou špatně rozpoznatelné a mohou ovlivňovat partnerský život dlouhodobě, aniž by se odhalila pravá příčina problému.

S jakými chorobami duše se můžeme setkat?

Déletrvající deprese a následné mánie

Můžou znamenat i bipolární afektivní poruchu. Tyto polohy se většinou střídají. Deprese mohou být tak silné, že partner je může z počátku považovat za problémy ve vztahu. Následná mánie však vše napraví a partner je zase pozorný, kupuje dárky, plánuje výlety a je společenský a zábavný, tak je vše zapomenuto. Mánie může být velice imponující stav. Velký příval energie a vášně je okouzlující a nabitý dobrodružným životem. Skvělé nápady a dokonalý sex. Výdej energie však může často dovést takového člověka až ke kolapsu. Problémem je i rozumová stránka, kterou člověk v mánii vůbec nevnímá. Naprostá absence zábran může být destruktivní. Vyhledávání adrenalinových a rizikových počinů je běžnou součástí takového chování. Po nějakém čase se však můžou tyto dvě polohy začít střídat ve stále kratším intervalu. Přichází sebeobviňování a obviňování. V období mánie může takový partner i za pár dní utratit všechny rodinné úspory. Tuto poruchu však nelze zvládnout bez odborné intervence psychiatra, psychologa nebo psychoterapeuta. Postižený partner totiž názor svého partnera neuznává, naopak ho obviňuje z jeho depresí. Z jeho pohledu to je viník veškerého jeho emočního strádání.

Neurotické poruchy

Jsou dalším častým podílníkem na hádkách v rodině. Projevují se například častým kontrolováním vypnuté žehličky nebo se taková žena vrátí i pětkrát domů zkontrolovat spotřebiče. Vše kontroluje i vícekrát po sobě a musí se ujistit, že má vše pod kontrolou. Zodpovědnost a pečlivost jsou zde zastoupeny až v tak velkém měřítku, které může být pro druhého partnera velice nepříjemné. Dále sem patří i úzkostné panické poruchy a obsedantně kompulzivní porucha, což je právě opakované stereotypní jednání. U této poruchy prožívá druhý partner stres z toho, že postižený partner nedbá na to, zda jim uletí letadlo, ujede vlak, protože se musí třikrát vrátit domů zjistit, zda nehoří sporák. Je velice náročné žít s úzkostným člověkem a tolerovat jeho paniky. Neplatí na něj žádné vysvětlování a vymlouvání jeho chování. Nechápe své chování jako nesmyslné, protože jeho chování má emoční charakter. Člověk s obsedantní poruchou musí mít své rituály, protože jinak propadá do velké úzkosti. Opět je zde možnost tyto neurotické poruchy vyléčit pomocí psychoterapie, například kognitivně behaviorální terapií.

Hypochondrie

Další z neurotických poruch, které zatěžují oba partnery. Generalizovaná starost o vlastní zdraví přináší časté návštěvy lékaře, který často nic nenajde. Psychosomatická porucha přináší i velké bolesti neidentifikovaného charakteru. Často zkouší trpělivost druhého partnera, protože ten neví, zda si jeho partner své potíže nevymýšlí.

Poruchy osobnosti

Patří mezi závažnější poruchy. Je to například paranoidní schizofrenie, pro kterou je typická vztahovačnost, žárlivost s žárliveckými bludy. V takovém případě nelze partnerovi jeho přesvědčení vysvětlit a odkazovat se na logiku. Provázejí je velká podezřívavost a nedůvěřivost. Tento člověk je velice soustředěný na kritiku své osoby a nedá se mu nic vyčíst. Je vztahovačný a nadměrně citlivý na své nezdary. Tato porucha opět potřebuje odborné posouzení a nelze ji generalizovat.

Histriónská porucha osobnosti se také projevuje v chování. Takový člověk se dost často chová hystericky a hledá pro své chování obecenstvo. Typické pro tuto poruchu je teatrálnost, určitý exhibicionismus, infantilita, egocentrismus. Tito lidé mohou být extroverti, kteří svému okolí líčí i ty nejintimnější zážitky ze svého života. Jejich reakce jsou přehnané a často lžou a fabulují. Jsou to také výborní manipulátoři. Jejich chování může provázet i hypochondrie. V partnerství tito lidé vyžadují neustálou pozornost a oddanou lásku. Pokud mají pocit, že ji nedostávají, tak žárlí na vše, co toho druhého zaujme víc, než si oni myslí, že je dobré, a druhého člověka osočují a kritizují. Vyhledávají konflikty a upozorňují na to, jak trpí.

Patologická žárlivost

I ta patří mezi velké problémy v partnerství. Mezi normální a chorobnou žárlivostí je velký rozdíl a to především v tom, že patologický žárlivec žárlí bez podnětu. Žárlí na něco, co se nestalo. Většinou trpí i bludy protějšku. V žárlení není žádný logický aspekt a vše je čistě záležitostí chorobné mysli patologického žárlivce. Celý příběh si sám vymyslel a sám sobě ho opakuje tak dlouho, až mu uvěří. Ve své mysli vytvoří fakta, která by se mohla přihodit, a těm věří. Takový člověk rovněž potřebuje odbornou pomoc.

Pacienti jako partneři

V mém životě to s partnery nikdy nebylo jednoduché. Možná mě osud připravoval na mou práci psychoterapeuta a kouče, lépe tak rozumím svým klientům. Žila jsem s patologickým žárlivcem, zažila jsem domácí násilí, jeden čas jsem chodila s budoucím sňatkovým podvodníkem (v té době ještě sňatkový podvodník nebyl, ale už byl patologický lhář) a také jsem žila s patologickým nevěrníkem a nesmím zapomenout na alkoholika. Všichni ti muži se mi jevili zpočátku inteligentní, úspěšní a naprosto normální. Možná jsem chtěla, aby tomu tak bylo.

V období, kdy jsem trpěla spasitelským komplexem, jsem chodila s mužem, který měl nediagnostikovanou schizofrenii. V mládí bral drogy a holdoval alkoholu, což mohlo vyvolat i jeho duševní poruchu, nebo to byl jiný podnět, každopádně jsem si myslela, že ho „spasím“. Po nocích mi vyprávěl své neuvěřitelné příběhy plné bludů a paranoidních představ. A já se snažila ho vyléčit! Po čase nám samozřejmě jeho bludy začaly zasahovat i výrazně do vztahu, protože trpěl žárlivostí a neustále viděl za každým mým vysvětlením banálních problémů nějaký podvod. Trpěl paranoiou, že ho chce někdo podvést, anebo stihomamem. Samozřejmě si nikdy nepřiznal, že může mít duševní nemoc, nakonec nás stejně rozdělila jeho nespolehlivost, vliv jeho duševní nemoci a alkoholu. Nedávno jsem ho potkala. Vyprávěl mi, že k němu mluví andělé a to přes rádio a televizi a prostřednictvím jiných lidí. Také ho často navštěvují. Všude vidí určité kombinace čísel a vzkazy. Ptala jsem se ho, co mu ti andělé říkají. A on odvětil: „Prý mám jít vyplít záhony a třídit odpad.“ Pak mi začal vyprávět různé další vzkazy a jeho vyjadřování bylo nesrozumitelné a nejasné.

V ten moment mi došlo, že jsem si opravdu pro svůj vývoj v partnerství vybírala „pacienty“. Dneska nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Převážně jsem si myslela, že je to moje vina, že má partnerství nefungují. Přemýšlela jsem i nad tím, zda z partnerů dělám pacienty já, nebo už ke mně tak přicházejí. Nedošlo mi, že většina z nich může být duševně nemocná. Někdy si své zkušenosti ke své budoucí práci vybíráme zvláštním způsobem. Nebo aspoň já jsem to tak v životě měla. Naštěstí jsem měla i normální muže, tedy aspoň si to o některých myslím, a možná bude lepší nesnažit se o tom více přemýšlet!

Možností duševních poruch, které můžou ovlivnit partnerství, je ještě celá řada. Někdy se dokonce tyto poruchy kombinují, a ničí tak život obou partnerů ve vztahu i jejich dětí. Občas máme všichni pocit, že žijeme s patologickým žárlivcem, který trpí bludy a je neurotik a projevuje se jako maniak. Ne vždy to však je duševní nemoc, ale třeba jen špatný výběr partnera!!

Pamatuji si jeden z Plzákových výroků, že „trvale šťastný může být jen idiot“. Obsahuje i velké moudro. Naše emoce a výkyvy nálad jsou normálním projevem vztahu a interakcí v něm. Proto mějme na paměti, že normální člověk nemusí vždy reagovat adekvátně a neznamená to, že trpí duševní poruchou. Jeho reakce mohou být adekvátní na vnější dění kolem něho. Nesmí se však jednat o dlouhodobý stav. V takovém případě už můžeme uvažovat o nějaké duševní poruše. Možná by si snoubenci u oltáře opravdu měli prověřit zdravotní stav toho druhého, protože věta „snoubenci vzájemně znají svůj zdravotní stav“ dost často v případě duševních poruch není pravdivá.

Přeji vám hodně štěstí při vstupu do partnerství s člověkem, který netrpí žádnou duševní poruchou.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie