17. července 2017 07:30
Martina ČerňanskáŽvýkačka: Víte, kde se vzala a k čemu je dobrá?
Máme ji vždy po ruce. V autě, v kabelce, do letadla, doma v šuplíku. Uklidňuje, zahání hlad i chutě a osvěží dech. Prostě žvýkačka! Kde se vzala, jak ovládla svět a proč je zdravá?
“Dívky, vypadáte jako dobytek,” zvedla znechuceně obočí třídní, když nás potkala žvýkající před školou. Právě jistá neestetičnost a povalování zašedlých lepivých žmolků ve veřejném prostoru, udělala ze žvýkačky záležitost pro puberťáky a zevlouny. Do lepšího chování žvýkání nepatří. Přesto se pověst žvýkačky pomalu ale jistě mění.
Žvýkáme od úsvitu dějin
Ať se nám žvýkání líbí či nikoli, faktem zůstává, že lidstvo žvýkalo od svého úsvitu dějin. Samozřejmě ne žvýkačku, jak ji známe dnes, ale například smolu, koku, kůži, včelí vosk či mízu z gumovníku. Švédský archeologický výzkum odhalil žvýkačky při 9000 let starých vykopávkách a jistě nepřekvapí, že pilně žvýkali staří Egypťané a Řekové. Ti první vyprávěli své žvýkačky ze směsi kadidla, myrthy a ovoce, a ti druzí mezi zuby drtili mastixovou gumu. A proč vlastně? Prakticky ze stejných důvodů, jako žvýkají moderní lidé. Naši předci potřebovali osvěžit dech, vyčistit ústní dutinu, ale také uvolnit psychické napětí a zahnat hlad. Na to vše žvýkání slouží dobře.
Z Mexika do New Yorku
Jako každý vynález, který lidstvo užívá s oblibou dnes a denně se i žvýkání dostalo do hledáčku podnikatelů a stalo se nástrojem komerce. První žvýkačku určenou k prodeji totiž vyrobili bratři Curtisové až v roce 1848 ve Spojených státech. Jejich produkt s názvem The State of Maine Pure Spruce Gum, tedy “Čistá smrková guma ze státu Maine” by sotva uspokojil současného zákazníka. Jednalo se o tuhý a nepříliš dobrý kousek žvýkací gumy, ale jistý posun k žvýkačce, jak ji známe dnes, to byl. Přestože si nakonec nechal žvýkací gumu o dvacet let později patentovat jistý americký zubař, svůj boom zažila žvýkačka v Mexiku a to hned v těch nejvyšších patrech politiky. Do Států ji totiž přivezl velký milovník žvýkání, mexický exprezident Antonio Lopez de Santa Anna. Ten přijel do New Yorku, aby tam vydělal peníze na znovuvyzbrojení své armády. V úmyslu měl prodat “chicle", což byla sušená šťáva ze stromu sapodilly, která byla méně trvanlivá a pružná než guma a prezident ji neustále ulamoval a žvýkal. Když si toho všiml vynálezce a fotograf Thomas Adams, už byl jen krůček k vynálezu moderní žvýkačky a rozjetí velkého byznysu…
Proč je žvýkání zdravé?
Žvýkání je v jistém ohledu nutkavá činnost, kterou vyhledáváme v určitých situacích. Když máme chuť na cigaretu nebo na sladké, když cítíme přemíru stresu, nebo se potřebujeme nějak osvěžit. Toho si všimli i lékaři a vědci, kteří podrobili žvýkání výzkumu. A zjistili, že je zdravé! Tedy samozřejmě žvýkání těch správných žvýkaček bez cukru. Prokázalo se totiž, že blahodárně působí nejen na chrup, ale prospívá i paměti. Finští vědci přišli na to, že může pomáhat při rakovině, když obohatili běžnou žvýkačku cysteinem. Cystein jako základní stavební jednotka bílkovin dokáže zmírnit neblahý vliv acetaldehydu, který obsahuje tabák i alkohol a je rizikový pro vznik nádorového bujení.
Žvýkání také chrání zuby. Napomáhají tomu sliny, které při žvýkání vznikají. Ty posilujízubní sklovinu a ničí bakterie a kyseliny. Žvýkačky se osvědčují i při dietách a hubnutí, protože zahánějí prudkou chuť na sladké a přesvědčují mozek i trávení, “že právě jíme”. Podle japonských výzkumů žvýkání zvyšuje koncentraci a kondici mozku!
Jak se žvýkačkou?
Jak si správně žvýkání užívat? Bez cukru, samozřejmě. A s mírou. Žvýkačky obsahují umělá sladidla, takže velké množství by nám službu neudělalo. Také nenahrazují klasické čištění zubů, spíše ho doplňují nebo na chvíli zachrání náš dech. Straší děti žvýkačky rozhodně můžou a ani nevadí, pokud je spolknou. Rozhodně jim nebudou ve střevech ležet sedm let, to je jen mýtus. Malým dětem se však žvýkačky nedoporučují, protože by je mohly vdechnout a hrozilo by nebezpečí dušení.