Eva Čejková o pořadu Na houpačce: Budeme tvořit, vařit, cestovat i testovat

Je plná energie, miluje tvoření, snaží se podporovat a spojovat české ženy a i když se v životě už párkrát spálila, do věcí, které ji baví, se vrhá střemhlav. A už v sobotu 3. dubna ji uvidíte na Primě v novém magazínu určeném pro celou rodinu s názvem Na houpačce, který bude uvádět.

• Evo, prozradíte nám, o čem nový pořad Na houpačce bude a na co byste diváky nalákala?

Já doufám, že se nám podařilo vytvořit lifestylový pořad, který bude pro celou rodinu. V každém díle budou děti a zvířátka, budeme něco tvořit, o zvířátkách si budeme hodně povídat, a vždy budu mít také nějaké hosty a také hostitele, protože pokaždé budeme na jiném místě. Objíždíme různé farmy, mlýny, statky, navštěvujeme krásná místa, kde lidé něco zrekonstruovali a je dobré o nich vědět. Určitě je to důležité v době, dokud nebudeme moci za hranice nebo kdy budeme hledat místa, která chceme v Čechách navštívit a hlavně podpořit. Nechceme ukazovat jenom to, jakým způsobem majitelé něco zrekonstruovali, obnovili tradice, ale také jejich lidský příběh, aby si diváci řekli: Jé, to je hezké, tam se chceme zajet podívat. Pevně doufám, že na diváka z pořadu dýchne pohodová atmosféra.

• Mohou se diváci těšit i na nějaké vaření?

Ano, v každém díle je nějaký recept a snad se nám daří, že jsou to všechno zdravé věci, ale zároveň ne takové, které třeba naše babičky ještě neznaly. V prvním díle máme například jidášky, tedy tradiční jídlo, ale ve zdravější podobě, z celozrnné mouky, s pohankovým kváskem, s nádechem moderní doby, bezlepkově a bezlaktózově. Ten, kdo se tomu nevěnuje, pořádně neví, jak takové věci péct a vařit, tak se snažíme hezky lidsky to ukázat jako moderní variantu.

• V pořadu se bude také hodně testovat…

Ano, v tom je ten pořad jiný, protože úplně na závěr máme část Eva testuje, což navazuje na moji letitou zkušenost v Ženách, s.r.o. a Testuj.to. V každém díle mám vždy tři testovací výzvy, kdy hledám z řad diváků, řádově ze stovek lidí nebo rodin, kteří něco otestují. Ti, kteří budou chtít testovat nějaký produkt, se budou moci v průběhu pořadu hlásit přes online registrační formulář na ihoupacka.cz a my jim pak dáme na konci pořadu příležitost ten produkt získat a otestovat. Jedinou podmínkou vždy je napsat objektivní recenzi, kterou si mohou ostatní diváci přečíst buď na webu pořadu a nebo i na heureka.cz. Zkušenosti a názory lidí pak budeme zveřejňovat také ve formě domácích videí, kde bude vidět, co testovali a jak to testovali.

• Zmínila jste Testuj.to, což je váš unikátní start up. Prozradíte, čím to je, že je tak úspěšný?

Je to vlastně technologie, která se dá využít na jakémkoli webu. Je to jednoduchý princip a myslím si, že hodně efektní, protože o testování je vždy obrovský zájem. Lidi se hlásí, obzvlášť v této době, protože jim dáváme příležitost něco získat a často jsou to opravdu hodnotné věci a novinky na trhu. Podmínkou je jen to, že napíšou recenzi a natočí videorecenzi. A to je to, co dalším lidem pak pomáhá na internetu, protože podle recenzí vyhledávají a nakupují. Myslím si, že úspěch je právě v tom, že to co dlouhodobě dělám na internetu, můžeme nyní přenést do televize a že budeme prvním pořadem, který může zapojit řádově tisíce lidí, kteří s námi v průběhu těch 13 plánovaných dílů něco otestují a podělí se o své zkušenosti.

• Pořad se bude natáčet na venkově. Vy už dlouho žijete v Praze. Nechybí vám venkovský život?

Já pocházím z Chrasti u Chrudimi, což, troufám si říct, i režisér pořadu oceňuje. A já se i snažím do scénáře v dobrém slova smyslu mluvit. Dětství jsem si totiž opravdu odpracovala na zahradě i na poli, takže je mi to celkem blízké. Dost dlouho jsem ale nad tím venkovským životem, který jsem žila, ohrnovala nos, protože už jsem 20 let v Praze, a vlastně i koronavirus mi pomohl uvědomit si klid, pohodu a takovou jistotu toho života, který jsme v malém městě žili a měli. Taťka udělal moudré rozhodnutí, když loni na podzim řekl, že si necháme zahradu, kterou jsme se dlouho pokoušeli prodat. Řekl, že si ji necháme, uděláme tam pár řádků brambor, zeleninu, pár slepiček, navážeme na hospodářství babičky a dědy, abychom se měli kam vracet. Takže my se teď k tomu životu postupně vracíme, i když jen víkendově.

• Pořad Na houpačce není vaše první televizní zkušenost, v mládí jste vystřídala všechny celoplošné televize. Co jste tenkrát dělala?

Mně vždycky televize moc zajímala a já se vlastně po mnoha letech na Primu vracím. Strašně mě bavilo psát, byla jsem zvídavá. Psala scénáře, bavily mě příběhy lidí, ale kdybych se tenkrát postavila na obrazovku, uřízla bych si pod sebou větev. Teď už toho mám dost za sebou, jsem moudřejší, na svět se dívám jinak. Takže myslím, že všechno má svůj čas a mělo to tak být. Všechno, co jsem načerpala tenkrát jako elév, můžu teď zúročit.

• Na mě působíte trochu jako uragán. Začala jste podnikat velmi brzy, v době, kdy si ostatní raději užívají života, cestují, objevují svět. Vy jste místo toho založila PR agenturu, která se velmi rychle rozrostla. Co vás k tomu vedlo?

Já jsem v tom podnikatelském prostředí vyrostla a myslím si, že mě to hodně ovlivnilo. Odmalička jsem doma musela pracovat a když mi bylo 11 let, postavili mě za pult, protože můj otec má řeznictví. A pamatuju si ta euforická devadesátá léta, kdy se mu dařilo. Věděla jsem, že jednou chci být nezávislá jako táta, ale že nechci pracovat tolik jako on. A to se mi, myslím, podařilo. Umím o víkendech vypnout, můžu se věnovat synovi a také ručním pracem. Mám ráda ten relax, i když je pravda, že neposedím. Když sedím u televize, nedokážu u toho nic nedělat, ač se mě v minulosti mí partneři snažili změnit, tak se to žádnému zatím nepovedlo. Buď maluju mandalu nebo jsem schopná vytáhnout šicí stroj, což občas někoho naštve. Mně to prostě baví.

Bylo pro vás těžké prosadit se jako žena?

Bylo to těžší, určitě. Má to své výhody, ale život mě naučil, že musím být razantnější v jednání s muži já. Cítím, že se jim se mnou dobře jedná, jsou to příjemné diskuse, ale nemají potřebu ty věci dotahovat tak rychle, jako by dotahovali s mužem. A tak někdy musím být důraznější, protože nechci být úplně drsná a tvrdá jako muž. Myslím, že žena by měla zůstat ženou za každé situace, zachovat si ženskost a intuici, protože to je to naše zlato.

• Vašemu synovi Františkovi bude v dubnu devět let. Jak moc vás změnilo mateřství?

Strašně moc a nádherně. Myslím si, že to je to nejhezčí, co může ženu potkat. A moc nevěřím ženám, které nechtějí děti. Je to tak obrovská škola života v dobrém slova smyslu, i co do časového managementu, priorit, nějaké lehkosti i hravosti.

Myslím si, že jsem se k tomu tvoření vrátila hlavně díky synovi. Člověk zapomene a on tím, že je naštěstí taky tak zručný a kreativní, mi to všechno pomohl oživit. A já se snažím mu naslouchat a vnímat to, jak se chová. Je to neuvěřitelný učitel.

• Někdy se stává, že žena chce stíhat všechno, být ve všem dobrá, ale ve finále skončí úplně vyřízená a nešťastná. I vy máte zkušenost s vyhořením, že?

Ano, já jsem dva roky kojila, chtěl jsem to tak, abych synovi dopřála co nejvíc. A myslím si, že mi to vzalo hodně sil. Ale zase mě to něco naučilo. A naštěstí mi pomohlo mé okolí. Ale je to nějaká životní zkušenost a člověk si pak víc váží toho, když je v pohodě.

• Jak odpočíváte?

Já miluju tvoření, jsem přebornice v malování mandal, to mě strašně baví a uklidňuje. Teď jsem začala i hodně šít. Máme psa, koupili jsme i morče, což je teď náš velký parťák, chodíme se synem bruslit. Hodně času také trávíme na chatě u rodičů. Za rodinou, tam, kde jsem se narodila, se vracím moc ráda. To je pro mě obrovský relax.

• Mottem pořadu Na houpačce je, že rodinný život představuje základ spokojeného života. Co pro vás představuje ideální rodinný život?

Pro mě je důležitá velká rodina. Táta je z hodně dětí a nás bylo vždycky strašně moc. Jsme tři sourozenci a já doufám, že taky neskončím u toho mého jedináčka. A asi jsme úplně jiná rodina, opravdu držíme pospolu, děláme si ze sebe legraci, máme skupinu na Facebooku, kde si různě píšeme, udržujeme kontakty, sdělujeme si, kde kdo je, protože sestra je v zahraničí, já jsem v Praze, zbytek rodiny je ve Východních Čechách. I když se teď nemůžeme vidět, pořád udržujeme kontakty a při první příležitosti se sjedou všechny tetičky, bratránci, sestřenky přes koleno, prostě všichni, že se nevejdeme ani ke stolu, a dokážeme hodiny a hodiny povídat a smát se.

• Ve svých aktivitách se snažíte spojovat české ženy, podporovat je v podnikání, dávat jim prostor. Jaké jsou podle vás české ženy? A co jim chybí?

Myslím si, že se společnost už hodně posunula. Začínáme si být víc vědomé samy sebe. Nechci říct sebevědomé, to ne. Čím dál víc žen se ale nebojí prosadit a říct svůj názor. Ve velkých městech máme samozřejmě těch příležitostí víc, ale i v menších městech se společnost už taky v něčem posouvá, obzvlášť v této době, kdy společnost potřebuje řídit, brát tu situaci více i z pohledu empatie, intuice a citu, než to řídit přes tabulky, čísla a racionálno, což je věc bližší mužům. Ale nemůžou tam být samozřejmě jen ženy, stejně tak, jako není dobré, že je tam převaha mužů, je potřeba to mít vyvážené.

• Co byste poradila ženám, které uvažují o tom, že by začaly podnikat, ale netroufají si začít?

Myslím si, že je dnes hodně příležitostí, byť bohužel v tuto chvíli jen online. Je spousta klubů, asociací a sdružení a ženy jsou připravené jedna druhou podpořit a pomoci a sdružují se i regionálně. Vyhledala bych nějakou mentorku, někoho, s kým je možné si popovídat, existuje spousta mentoringových programů, které jsou zadarmo. Myslím, že základ je mít mentora, dobrého právníka a účetní. A pak odvahu a udělat ten první krok – začít!

Takže vy na to jdete z té praktické stránky. Nejdřív si vše rozmyslet a pak konat, ne se vrhat do něčeho po hlavě s tím, že to buď vyjde nebo ne?

No já jdu často po hlavě, ale vím, že jsem fakt výjimka. Ženám není moc typické vrhat se do větších životních výzev jako je podnikání po hlavě. Ony to musí mít všechno předem dobře promyšlené a na prvním místě mají rodinu. Pokud nemají jistotu, že by měly zázemí, které potřebují, a že rodinu uživí nebo alespoň částečně zabezpečí, tak do toho nejdou.

• Blíží se Velikonoce. Jak je budete letos slavit?

Doufala jsem, že už půjde přejíždění mezi regiony a budeme v Chrasti. Pamatuju si Velikonoce, kdy jsem dostala od desítek koledníků na zadek, což asi letos nevyjde. Určitě ale budeme malovat vajíčka a vím, že v pondělí večer už budeme natáčet další díl pořadu Na houpačce.

• Máte nějaké plány do budoucna?

Já sice hodně pracuju, ale umím si vymezit prostor, kdy mám volno a chci být se synem a rodinou. Chtěla bych, abychom zase mohli svobodně žít. A přála bych si, aby to naše současné natáčení, kde jsou úžasní lidé, fungovalo co nejdéle, a ta spolupráce byla dlouhodobá. Začátky jsou vždycky těžší, nikdo neví, jak to dopadne, ale já jsem běžec na dlouhou trať. Sice se do spousty věcí vrhám střemhlav, ale umím ty věci i dotahovat. Mám kolem sebe všude báječné lidi a přála bych si, aby to bylo nadlouho. To spojení s pořadem, mým podnikáním i tím, co žiju, mi totiž dává obrovský smysl.

Eva Čejková

Pochází z Chrasti u Chrudimi. Do Prahy přišla studovat a od 19 let začala i podnikat. Poté, co zkusila pracovat v televizi, kde psala scénáře pro pořady, 13 let podnikala v oblasti PR. Zažila růst, prošla si ale i vyhořením. S příchodem dítěte se její životní dráha změnila a rozhodla se, že bude podporovat a spojovat ženy. Založila Ženy s.r.o. a před dvěma lety i velmi úspěšný start up Testuj.to.

Pořad Na houpačce sledujte od soboty 3. dubna v 18:00 na Primě.