Jeden den v socialismu. Vzpomínáte?
Pojďme se jen na chvilku vrátit do minulosti. Pro někoho je to neuskutečnitelný sen, pro jiného noční můra. Ale zkusit to můžeme, vždyť je to jen hra. Pamětníci jistě dodají: naštěstí...
Tak tedy: Pomalu svítá. Na probouzející se paneláky se snášejí studené dešťové kapky. Je slyšet rány, soused Bartáček klepe dole před domem na klepadle koberec a strašně nadává, protože mokne. Můj manžel Karel se v pruhovaném pyžamu se hrne do koupelny, čistí si chrup zubní pastou Fluorou, holí se a voní pitralonem. Vstává i Romana, naše pubertální dcera. Cpe se do koupelny, která je ale tak maličká, že pro dva v ní není místo. Napůl žertem se s otcem hádá. Čistí si zuby pastou jménem Perlička a stříká na sebe moji voňavku Živé květy–konvalinka. „Na to máš času dost!" rve jí Karel voňavku z ruky. „Je ti teprve čtrnáct." Romana odmlouvá: „Náhodou, babička mi přece už voňavku přivezla, když byla na zájezdu v Rusku. Jmenuje se Duch Moskvy, ale nemůžu ji používat, protože strašně smrdí." Vmísím se do debaty slovy: „Takhle se o dárku, který ti přivezla babička, nemluví." V duchu jí dávám za pravdu. Duch Moskvy je nejhorší voňavka na světě. V miniaturní kuchyňce snídáme chléb s máslem a medem, mléčný kakaový nápoj MalCao a sušenky Klub.
Socialistická kuchyň Zdroj: iStock
Játra pod pultem
Je sobota, bude velký úklid. Posílám Karla přes jeho protesty také klepat kovral neboli koberec z Vratislavic, a my s Romanou, rovněž bouřlivě protestující, budeme vytírat, prát, žehlit, luxovat a utírat prach. V koupelně už s rachotem skáče naše nová automatická pračka značky Tatramat. Skáče tak, až se bojím, že co nevidět opustí koupelnu a přijde se na nás podívat do obývacího pokoje.Ten je zařízen běžným sektorovým nábytkem, a tak si občas vzpomenu na vtip, že výhodou soudobého bydlení je, že ať se člověk po flámu probudí v jakémkoli obývacím pokoji, vždy si připadá jako doma.
Vrací se Karel s kobercem a Romana odchází na nákup, napsala jsem jí seznam. Dvě mléka, máslo, deset rohlíků, kilo kubánských pomerančů, konzervu lančmítu, bonbony Lesněnky a u řezníka dvacet deka gothajského salámu a játra. Ta nám nechává řezník pod pultem, Karel mu za to občas přinese nedostatkové součástky do moskviče.
Obchody za socialismu Zdroj: Pinterest.com
Trvalá ondulace
Romana se vrací z nákupu až za hodinu a půl. Naříká na fronty a také na to, že se řezníkovi stydí šeptat, že máme u něj pod pultem játra. „Ale papat je budeš, co?" šklebí se na ni Karel. Leží v modrých teplákách s bílými lampasy na gauči a čte si Rudé právo. K obědu připravuji játra po anglicku s opečeným bramborem a tatarskou omáčkou. Potom věším na balkoně prádlo, dělám sobě a Karlovi turka a sem tam nahlédnu do dětského pokoje, zda se Romana učí. Mrknu do zrcadla a vzdychnu. Nejsem spokojena s trvalou ondulací, mám hlavu jako košík. K večeru přijde návštěva, a tak se trochu nalíčím. Použiji make-up od Dermacolu a řasenku značky Regina. Jednu dobu nebyly řasenky k sehnání, takže se používalo cokoli, i krém na boty. To mi připomnělo, že budu muset do Tuzexu. Toužím po jablíčkovém šamponu a Romana si přeje džíny. Minulý víkend probrečela, prý se jí kvůli jejím nemoderním tesilovým kalhotám směje celá třída.
Autor: Eva Michorová