Největší riziko nákazy koronavirem představuje MHD, říká virolog Karel Raška ml.

• Co jako virolog říkáte na aktuální dění kolem koronaviru? Myslíte, že je jeho šíření skutečnou hrozbou pro zdraví světové populace?

Samozřejmě. Je to obrovská hrozba. Podívejte se na Itálii, to všechno se stalo během čtrnácti dnů.

• Myslíte si, že přísná opatření v Itálii jako vyhlášení celostátní karantény nebo uzavření hranic skutečně pomohou zabránit šíření koronaviru?

Určitě pomůžou, protože koronavirus se šíří od osoby k osobě primárně kapénkovou infekcí. Může se ovšem šířit i z kontaminovaných povrchů. To platí zvlášť pro nový typ koronaviru, který je podle dostupných údajů z Číny odolnější a vydrží trochu déle než ten původní. Shlukování velkého množství lidí vždycky usnadňuje nákazu.

• A jak se díváte na aktuální zákaz kulturních, společenských a sportovních akcí s účastí nad 100 lidí v Česku?

Podle mě jsou opatření vyhlášená vládou a ministerstvem správná, i když některá možná přišla pozdě. Epidemiologové, jak říkal můj otec, musí mít pevná kolena a nesmí se bát udělat nepopulární rozhodnutí. Jsem rád, že tady se to stalo.

• Další místa s vysokou koncentrací lidí jako supermarkety nebo MHD přitom dále fungují...

V tom je ta polovičatost. Říkalo se, že od infikovaného člověka musíte být dva metry vzdáleni, u nového typu koronaviru už jsou to čtyři metry, protože vydrží ve vzduchu déle. To alespoň tvrdí čínská data, která mohou, ale nemusí být zcela přesná. Nikde přitom není větší riziko nákazy než v hromadných dopravních prostředcích.

V některých pražských tramvajích lidé kolem začátku pracovní doby cestují tělo na tělo. Opravdu se v nich nedá dodržovat vzdálenost dva nebo čtyři metry. Nemůžete je ale zrušit, jak by se pak lidé dostali do práce? Je to velice komplikované, ale jedna věc je naprosto správná. Lidé by měli být ukáznění, a pokud byli v rizikových situacích, měli by se hlásit. Ukazuje se ale, že ne každý to dělá. Nejen v Česku, ale po celém světě.

• Jak vnímáte lidi, kteří i přes doporučení nebo zákaz vycestují do rizikových oblastí a po návratu navíc ani pořádně nedodržují podmínky izolace?

To je lidská hloupost. Historicky se ukázalo, že u velkých epidemií byla vždy hloupost jedním z největších problémů.

• Jak výhledově vidíte možnost léčby nemoci způsobené koronavirem? Jak vůbec probíhá testování nových léků?

Léčba zatím žádná není. V současnosti vědci v Americe a Číně zkoumají remdesivir, který byl původně vyvinut na ebola virus, což je jiný typ viru. Data ale zatím chybějí. Posuzovat u nemoci, která u 80 % nakažených probíhá s minimálními příznaky nebo bez nich, jestli lék léčí, nebo ne, bude trvat velice dlouho.

Při zkoušení efektu jakéhokoliv léku se musí využít tzv. double-blind efekt, kdy pacient neví, co dostává, a lékař neví, co mu dává. Jinak může působit placebo. Citát Věř a víra tvá tě uzdraví u řady nemocí, zvlášť u těch s variabilním průběhem, mezi něž COVID-19 patří, platí. Aby se zjistilo, jestli lék skutečně funguje, počet pacientů musí být opravdu vysoký. Zatím jich je ale v několika amerických výzkumných centrech jenom pár. Jak je to s organizací v Číně, to nemám ponětí.

• Čínští doktoři zkoušejí léčit nákazu koronavirem i přípravky, které se často užívají proti HIV. Je podle vás reálné, že by mohla tato léčba fungovat?

Může a nemusí. Léky na HIV, které připravil Antonín Holý v ústavu v Praze, byly zázrak, protože ze smrtelné nemoci AIDS udělaly chronickou. Musí se to vyzkoušet.

• Spousta vědeckých institucí a laboratoří už pracuje také na vyvinutí vakcíny proti koronaviru. Experti předpokládají, že by se vakcína na trhu mohla objevit nejdříve za 18 měsíců. Věříte, že se můžeme dočkat skutečně efektivního a pro všechny dostupného očkování?

U vakcíny se nejdříve musí zjistit, jestli je neškodná. V Česku je proti chřipce letos očkováno jen 5 % lidí. Co si tedy slibujeme od vakcíny na koronavirus, která navíc rozhodně nebude zadarmo? Na vakcíně proti HIV kdekdo pracuje téměř 40 let a pořád ji nemáme. Podobné to může být i s koronavirem.

• Jaké bylo vyrůstat v rodině vědců a lékařů, s tatínkem, světoznámým epidemiologem, který se zasloužil o vymýcení pravých neštovic? Měli vedle vědeckých bádání čas i na rodinu?

Moc času na mě neměli, ale vždycky jsem chtěl studovat medicínu a zabývat se vědou, v tomto na mě měli velký vliv. Už můj dědeček a babička byli lékaři, takže jsme to asi měli v genech.

• Váš dědeček se navíc údajně přátelil s Albertem Einsteinem. Traduje se ve vaší rodině nějaká historka spojená s tímto géniem?

Dědeček umřel devět let předtím, než jsem se narodil, historek jsem ale slyšel mnoho. Hlavně ale mám v Americe řadu dopisů, které psal Einstein mým prarodičům, i kondolenci, když dědeček umřel. Oni se seznámili v Curychu, oba fidlovali na housle a dědeček byl lepší houslista. Einstein byl absolutní génius, tomu taky odpovídaly některé jeho vlastnosti. Takoví lidé se rodí jednou za tisíce let.

• Jak dnes vnímáte rozhodnutí o emigraci do Spojených států v den sovětské okupace v roce 1968? Dovedete si představit, že byste zůstal v Československu a vykonával stejnou profesi v tehdejším režimu?

Nechtěl jsem žít v ruském chomoutu. Předtím už jsem v Americe dva roky byl a mohl jsem tam tehdy zůstat, ale vrátil jsem se. Když nastala invaze Sovětů do Prahy, čekal jsem, jestli bude vyhlášena mobilizace, to bych nastoupil do armády. K tomu ale nedošlo, takže jsem nasedl do auta a odjel jsem. V té době jsem byl molekulární biolog, dělal jsem základní výzkum, pracoval jsem na vývoji léků na rakovinu v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Trénink, který jsem tam dostal, mi pak usnadnil život v Americe. Ten ústav je dodneška vynikající. Já jsem ale odešel a člověk se nemůže dívat zpátky.

Autor: Kristýna Šťastná