Žádné kompromisy jsem dělat nemusela, říká Radka Rosická o životě s fotbalistou Tomášem Rosickým
Letos uběhlo už 18 let od doby, kdy se Radka Rosická, tehdy ještě Kocurová, stala druhou vicemiss České republiky. Tentýž rok se dala dohromady s jedním z nejslavnějších českých fotbalistů Tomášem Rosickým, s nímž má syna Tomáše, a záhy poté se proslavila moderováním počasí. V rozhovoru nám prozradila, jak její kariéru ovlivnil vztah s profesionálním sportovcem a jestli by něco v životě udělala jinak.
- Lidé vás z obrazovek znají především jako rosničku. Jak vás role hlasatelky počasí bavila? Trpěla jste trémami?
Bylo mi asi 23 let a byla jsem samozřejmě hrozně nervózní. Vždy to je o praxi, člověk musí trénovat, aby se cítil dobře a jistý v tom, co dělá. Postupem času tréma opadla. Působila jsem jako rosnička dlouho a velmi mě to bavilo. Poté jsem byla na mateřské a po ní jsem se na chvíli vrátila do jiné televize jako záskok za svou kolegyni, kde jsem moderovala pořad pro ženy. Bylo to pro mě velmi obohacující, úplně něco jiného než předpověď počasí. Byla to velká zkušenost, živý pořad není úplně jednoduché moderovat. Byl tam skvělý tým, s některými se vídám dodnes. Stáňa Lekešová, se kterou jsem moderovala, se stala mou kamarádkou a velkou oporou. Nikdy na ni nezapomenu. Obecně jsme se spolu hodně nasmály.
- Měl na vaši kariéru nějaký vliv život s tak slavným fotbalistou, jakým je Tomáš Rosický?
Já preferuji stav, kdy se dá rodinný život a práce skloubit, a většinou se to snažím dělat tak, aby to šlo. Myslím, že se mi to podařilo, když jsem dělala rosničku. Létala jsem za manželem, tehdy ještě přítelem, docela často a i teď se to dá hezky skloubit s rodinným životem, takže se dá říct, že mou kariéru to nijak neovlivnilo.
- Jak jste obecně snášela časté cestování?
V té době docela dobře. Člověk má jiné priority, když mu je 25 let. Kdysi mi nevadilo létat, přestože ty lety nebyly až tak dlouhé, zpočátku do Německa, pak do Anglie. Teď, když už jsem starší a máme rodinu, zvažujeme každou cestu letadlem, aby byla co nejkratší. To cestování je úplně jiné.
- Čemu bylo nejtěžší se přizpůsobit v soužití s profesionálním fotbalistou, navíc na dálku? V čem jste musela dělat největší kompromisy?
My jsme spolu 18 let, a abych pravdu řekla, na žádné kompromisy si nepamatuju. Teď z hlavy si nevzpomenu, kdy jsem musela ustoupit. Všechno šlo ruku v ruce, souznělo to a neměla jsem pocit, že bych musela dělat nějaké kompromisy nebo větší ústupky.
- Je přece jen něco, co byste zpětně udělala jinak?
Myslím, že ne. Věci se v životě dějí tak, jak se mají dít, a když se kolikrát něco člověku nepodaří, neměl by chtít vracet minulost zpátky. Měl by se z chyb poučit a být o to silnější.
- Jak moc se změnil váš rodinný život poté, co Tomáš ukončil kariéru? Jak on to snášel?
To byste se asi musela zeptat přímo jeho, nerada bych mluvila za něj. Jak to vnímám já, je docela fajn, že si Tomáš nedal pauzu na odpočinek, nedopřál si důchodové roky, kdy by zažil všechno, co předtím nemohl. Rovnou začal pracovat a myslím si, že i pro něj to bylo jednodušší, protože neměl tolik času přemýšlet nad tím, že je konec. Rovnou naskočil do další práce, která ho velmi baví. Víte, já o něj měla vždy velký strach. V Anglii je fotbal tvrdý a nepřála bych vám zažít ten pocit, kdy leží na trávníku a běží k němu lékaři. Sledovat to z tribuny či v televizi nebylo úplně příjemné.