Zuzana Kronerová si pořídila mazlíčka na několik životů. Její želvě je teprve 68 let
Zuzana Kronerová o postavě Ivety a domácím mazlíčkovi - Vytoč mého agenta
Kvůli časovému vytížení a častému cestování za angažmá nechce mít doma psa, ačkoliv tato zvířata jinak tolik miluje. Otázku domácího mazlíčka tak vtipná herečka vyřešila rafinovaně. Pusťte si celý rozhovor s ní hned v úvodu.
Zuzana Kronerová pochází ze slavného hereckého rodu. Sama má na svém kontě pěknou řádku velkých rolí a další se na úspěšnou herečku jen hrnou. Aktuálně ji můžete vidět v česko-slovenské adaptaci seriálového hitu z prostředí castingové agentury, kde ztvárnila postavu ostřílené herecké agentky Yvetty, již na každém kroku provází oddaný čtyřnohý psík.
Jaká je vaše úloha v seriálu Vytoč mého agenta?
Agentka Yvetta je taková, jak se říká, stará škola. Miluje film, zažila časy kinematografie, kdy ještě agenti neexistovali, a pamatuje si všechny filmové velikány.
Vaše Yvetta má francouzskou předlohu. Viděla jste ji a inspirovala se jí?
Bohužel jsem neměla možnost vidět francouzskou verzi seriálu před natáčením a teď už bych ji vidět nechtěla. Asi bych se nerada inspirovala. Ale viděla jsem fotografii původní představitelky Yvetty a slyšela jsem, že je fantastická. Dokonce za Yvettu dostala cenu.
Tento seriál je také o klientech herecké agentury, tedy o hercích, kteří tady hrají sami sebe.
Nesmírně oceňuji všechny své kolegy, kteří neváhali a přišli si sem ze sebe udělat legraci. Je skvělé, že do toho šli. I když si myslím, že bych snad také byla schopna takového nadhledu, jsem ráda, že jsem v jiné roli. Myslím, že ti, co hrají sami sebe, to mají těžší, protože schovat se do role není až tak náročné. Obdivuji je a těším se na to.
Vy sice máte danou roli, i do té ale jistě vnášíte něco ze sebe. Co je to?
Co se nějaké podoby Yvetty se mnou týče, mám pocit, že tam určitě je. Nejen vizáž, ale máme i podobný styl oblékání. Nazvala bych ho takovým free, svobodným, trošku sportovním stylem. S kostýmní výtvarnicí jsme se shodly na tom, že Yvetta nesmí být elegantnější a atraktivnější než herečky, které hrají samy sebe.
Proč?
Protože Yvetta je ta, která herci pomáhá shánět roli, zastupuje ho, stará se o něj a je takovou jeho šedou eminencí. Je v pozadí, a tak nemůže být výraznější. Myslím, že je to velmi správný náhled.
V čem ale Yvetta výrazná určitě je, tak v suchém humoru. Je vám blízký?
Velmi. Humor vůbec – a suchý obzvlášť – mám ráda. Dokonce je mi blízký i černý humor – a i ten se tady občas objeví. Yvetta je navenek drsná, ale uvnitř je citlivá a má i trošku romantickou duši, což je u ní překvapivé.
A kromě toho má i pejska. Říká se, že točit se zvířaty je za trest. Je to pravda?
Říká se, že se zvířaty a s dětmi se těžko točí, ale když se s nimi dobře pracuje, když je dobrý režisér, tak i děti a zvířata mohou být úžasné. A tento můj psíček je fantastický, protože má velmi moudrou majitelku a on sám je velmi šikovný a talentovaný. Přestože není cvičený na to, aby hrál v seriálech nebo ve filmech, zvládá úplně všechno. Dokonce několikrát velmi dobře zahrál. Vzpomínám si, že jsme měli scénu, kde v dialogu zazněla šokující informace a ten psíček se na mě sám podíval výrazem, jakože co to má být toto? Kameraman to velmi ocenil a vykřikl, že to je fantastické, jak to ten pes zahrál.
Vy sama máte pejska?
Já psíky miluji, a proto doma žádného nemám. Byla bych smutná z toho, že musí být celý den sám. A nejen celý den, někdy i několik dní nebo týdnů, když mám natáčení nebo divadelní představení v Česku. Anebo by se mnou musel neustále cestovat, to by bylo, myslím, komplikované pro nás oba. Ale mám želvu. Suchozemskou. A neuvěříte, kolik je jí let. Šedesát osm! A to ještě není ani ve středním věku. Dočetli jsme se, že taková želva se dožívá i sto dvaceti let, takže ji zdědí moje děti a možná i jejich děti.
K želvám by vás mohlo také zajímat: Video, které překvapilo i vědce. Býložravá želva obrovská se zachovala jako krvelačný lovec
Pracujete střídavě na Slovensku a v Česku. Jak to prakticky funguje?
Jsem jednou nohou v České republice a druhou nohou jsem na Slovensku. Ale naštěstí nemusím pendlovat denně ani obden. Mám časové úseky nebo období, dvoutýdenní nebo i měsíční, kdy jsem v jedné republice a pak zase ve druhé. Takhle mi to zatím vyhovuje, je to osvěžující. Uvidíme, jak to bude dál.
I tak ale pravděpodobně musíte více vážit pracovní nabídky, aby se vám cestování vyplatilo a stálo i za ten čas mimo domov. Jaká jsou vaše kritéria pro přijetí role?
Kritéria jsou jednoduchá. Musí mě zaujmout scénář. Pokud mě nezaujme, s poděkováním odmítám. A pak je pro mě samozřejmě důležitá i osoba režiséra. Zatím jsem ale nenarazila na něco, co by bylo vysloveně špatné nebo nekvalitní, takže práce mám teď víc než dost.
Seriál Vytoč mého agenta, který nyní diváci mohou sledovat na prima+, je o hercích a jejich hereckých agentech. Vy s nimi máte zkušenost?
Mám tu zkušenost jen z počátku kariéry. Ale to proto, že vůbec nejsem typ, který rozumí ekonomice. Mám stres, jakmile vidím nějaký úřednický papír. Čtu smlouvy, ale nerozumím jim, k tomu se musím s hanbou přiznat. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Ale později už jsem agenta nepotřebovala, protože jsem mohla důvěřovat producentům, se kterými jsem pracovala. A tak nebylo třeba.
V seriálu jste obklopena samými mladými herci. Máte někdy se svými hereckými i pedagogickými zkušenostmi tendenci jim radit nebo je mentorovat?
To bych si v životě nedovolila! Kdyby mě někdo z mladých herců požádal o radu, tak samozřejmě, ale nikdy jsem ani jako učitelka herecké tvorby nebyla typický mentor. Spíš takový partner, se kterým se dá diskutovat. A tady je herecká sestava skvělá. Ti, co hrají agenty, jsou všichni mí kamarádi. A dokonce mi tu hraje samu sebe moje žačka Gábinka Marcinková. To je samozřejmě hezké sledovat, jak se jí daří.
Jednoho z kolegů seriálové Yvetty hraje Matěj Hádek. Podívejte se v ukázce, jak jim to spolu funguje:
Vidíte, vy jste k herectví vedla nové generace, přitom vás samotnou prý vaši rodiče, též herci, od herectví odrazovali tím, že vám o této profesi vyprávěli horory. Proč?
Moji rodiče udělali chybu, že mě od herectví odrazovali, protože tím víc jsem po něm začala toužit. Horory mi vyprávěl hlavně tatínek. Jako dítě jsem ráda poslouchala rozhlasové hry a toužila jsem být členkou dětské rozhlasové skupiny. A tak si tatínek vymýšlel, že v rozhlase děti zavírají na celou noc, nedají jim najíst, a když něco pokazí, zbijí je. Odrazovali mě, protože věděli, že herecký chlebíček je tvrdý v tom, že i když jste dobrý, ale režiséři si vás nevšimnou, nemáte práci. A herec bez práce nemůže být hercem, protože hrát doma v obýváku bez publika není možné. Tenkrát nemohli tušit, jestli budu mít nějaký talent, a chtěli mě ušetřit zklamání. Ale naštěstí jsem v genech zřejmě něco podědila.
A co vaše děti, ty se nechtěly vydat na hereckou dráhu?
Moje děti se nevydaly touto cestou, ale dcera nemá od mé profese daleko. Je divadelní dramaturgyní a překladatelkou z angličtiny. Kromě toho komponuje hudbu a píše krásné texty písní. Syn studoval filozofii a je stratégem a administrátorem v jedné firmě, která má svoji spřátelenou reklamní agenturu. Ale oba dva jsou muzikanti, syn je bubeník.
Autor článku
redakce Prima Ženy
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
