Zuzana Kronerová o otužování: Je to euforie, lékařů jsem se na doporučení neptala
Slovenská herečka Zuzana Kronerová, která letos slaví sedmdesátiny, je u nás známá především díky českému snímku Bába z ledu. V rámci přípravy na roli šedesátnice Hany se mimo jiné začala otužovat. O tom, jak to zvládala nebo co říká na týrání starých lidí, systém péče o umírající a registrované partnerství, jsme si s herečkou před dvěma lety popovídali v našem rozhovoru.
- Ačkoliv jste slovenská herečka, působíte především v českých filmech. Jaké vnímáte rozdíly v atmosféře, spolupráci a tématech českých a slovenských filmů?
Nedokážu to tak úplně porovnat, protože většinou účinkuji v českých filmech. Co se týká české tvorby, je samozřejmě početnější. Na Slovensku je menší, vzniká tam méně scénářů, je tam méně producentů. Ty filmy by tedy měly být všechny dobré, což se samozřejmě nemůže vždycky podařit. Mám taky pocit, že v českých štábech je větší disciplína.
- Lidé si vás vybaví především ve filmu Bohdana Slámy Bába z ledu, kvůli kterému jste se mimo jiné začala otužovat. Jak to postupné otužování u vás vypadalo v praxi?
Bylo to velmi nenásilné. Sama jsem byla šokovaná, že to bylo tak jednoduché. Příšerně jsem se toho bála, protože jsem nikdy předtím tento sport nepěstovala a v mém věku bylo dost troufalé s ním začínat. Bála jsem se i zeptat lékařů, jestli mi to doporučují. Ten scénář se mi ale tak líbil, že jsem to nakonec podstoupila. A byla jsem moc překvapená, že je to nejen zdravé, ale i velmi příjemné, člověk zažívá pocity euforie. Pokračuju v tom dál, jen trochu hřeším na nedostatek času. Před natáčením jsem ale trénovala půl roku dvakrát týdně a vůbec to nebylo tak těžké. A propadla tomu dokonce celá naše rodina.
- Zůstaňme u filmu Bába z ledu. Ztvárnila jste v něm postavu Hany, která postupně mění svůj život točící se výhradně kolem synů a jejich rodin. Ocitla jste se někdy v podobné situaci, kdy jste musela nebo měla potřebu změnit svůj život a stát se novou Zuzanou Kronerovou?
V takové situaci jsem se naštěstí neocitla. Moje povolání mi poskytuje možnost neustálé přeměny, protože, obrazně řečeno, hraju každý večer někoho jiného. Nemám tak potřebu na sobě něco měnit. Co se ale týče Hany, ona je svými syny a jejich rodinami tak trochu týraná a zneužívaná. V takové situaci bych se ocitnout nechtěla, a jak znám moje děti, tak to ani nehrozí. Máme spolu dobrý vztah.
Dovedu si ale představit, že existuje mnoho lidí, které tento osud potkal. I režisér Báby z ledu vysvětluje, že se hodně mluví o týrání žen ze strany jejich mužů, ale málo o týrání starých lidí – například vlastní rodinou. A těší mě, že to v divácích zarezonovalo. V Česku i na Slovenku mě zastavují starší lidé a říkají, že se jich příběh filmu velmi dotkl a že díky němu získali odvahu změnit nějakým způsobem i svůj život.
- Vaši rodiče na stáří bydleli u vás doma a pečovala jste o ně, když umírali. Jaký jste si nastavila systém, abyste se v dané situaci nesesypala?
Moji rodiče byli ti nejlepší rodiče na světě, přestože byli oba vytíženými herci. Bylo proto naprosto přirozené, že jsem chtěla, abychom byli spolu i v těchto těžkých chvílích. Oni byli natolik skvělí, že si i v této situaci stále udržovali smysl pro humor a nadhled. Takže i když odešli předčasně, bylo to pěkné období. Jsem taky moc vděčná svému manželovi, že mi byl velkou oporou. Bez něj bych to nezvládla s takovým glancem a elegancí. Když se mě pak někdo po smrti mých rodičů ptal, jestli jsem smutná, že umřeli, odpověděla jsem: „Ne, já jsem šťastná, že jsem je měla. Smutná bych mohla být v případě, že by nebyli tak dobrými rodiči.“
Zuzana Kronerová se svým manželem Milanem Hladkým Zdroj: Profimedia.cz
- Péče o umírající je obecně téměř výhradně ženskou záležitostí. Jaký vy osobně na to máte názor? Není potřeba s tím něco dělat?
Bylo by výborné, kdyby toto povolání mohli profesionálně dělat lidé, kteří si jej zamilovali, a kdyby za něj byli taky hodně dobře ohodnocení. Člověk, který tu práci nemá rád, ji nemůže dělat. V takovém případě trpí jak on, tak jeho pacienti. Pro rodiče mého manžela jsme taky sháněli pečovatele a většinou to opravdu byly ženy, které neměly zaměstnání a nemohly nic sehnat. Ty, které ta práce bavila, byly bohužel v menšině. Nevím, jak v Česku, na Slovensku je to ale katastrofa. V této oblasti máme co dohánět.
- Jste patronkou filmového festivalu Inakosti pro LGBT komunitu a zastánkyní registrovaného partnerství. Proč je pro vás boj za jeho uzákonění na Slovensku tak důležitý?
Protože jsem přesvědčená, že pokud nebude umožněno registrované partnerství, tito lidé nebudou mít stejná práva jako ti, kteří uzavírají manželství mezi mužem a ženou. Znám případ, kdy kamarád doprovázel svého partnera do nemocnice, a když chtěl lékařům dát kontakt na sebe, zdravotní sestra se ho zeptala, kdo je a jestli je rodina. Nastala trapná chvíle. Přítomná inteligentní lékařka ale naštěstí zasáhla a řekla, že je to přece partner. Mám taky krásný zážitek ze svatby dvou ženichů v Česku, která byla krásnou oslavou svobody a tolerance. Na Slovensku toto bohužel chybí a bude asi ještě několik let trvat, než se to uzákoní.
Autor článku
Kristýna Šťastná
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
