Brutální čarodějnické procesy šokují dodnes. O život přišla spousta žen

Pane Michaeli, co byste o sobě našim čtenářům prozradil?

Jsem amatérský badatel s velkým zájmem o historii. Už od dětství jsem byl »posedlý« láskou k antickému Římu, a tak se pochopitelně i má první kniha dotkla této tématiky. Pojmenoval jsem ji Neronův Řím a vyšla v roce 2012. O něco později jsem napsal její pokračování, Nero a smrt. Práce na obou mě neskutečně bavila a naplňovala, ale při zdlouhavém hledání vhodného nakladatele mi došlo, že mé zaměření na antiku není pro české čtenáře příliš atraktivní. A tak jsem se rozhodl najít jiná témata, která by byla mnohem bližší. Podmínkou bylo, aby mě samotného něčím pohltily. Naštěstí jsou i české dějiny plné záhad a tajemství, které velmi rád prozkoumávám.

Píšete hlavně beletrii, je tomu tak?

To je pravda, ale vždycky jsem si zakládal na tom, že při sestavování svých příběhů čerpám z důvěryhodných zdrojů a snažím se k dané tematice zjistit vše, co se dá. Vycházím z reality. Chodím do archivů a pečlivě studuji nejen dobové záznamy, ale i díla uznávaných historiků. Ve spolupráci s jedním mým známým, novinářem, jsem jednoho dne narazil na čarodějnické procesy. Věděl, že miluji historii, a doporučil mi, abych si o nich v archivech zjistil něco víc. Správně předpokládal, že mě jako rodáka z Opavy náležitě nadchnou. Je to totiž téma natolik bizarní, děsivé a nepochopitelné, že je až k nevíře, že se o něm naše děti neučí v dějepisu.

Proč se domníváte, že by měly?

Je to důležité. Zejména když si uvědomíme, jak křehká je lidská psychika a jak snadno naše mysl dokáže propadnout davové hysterii. Koneckonců, krvavé hony na různé skupiny obyvatel se v naší zemi odehrály už mnohokrát. Znovu a znovu se ukazuje, jak krátká je naše historická paměť. A já se opravdu divím, že na zvrácenosti, které naši předci se souhlasem vrchnosti v 17. století zažívali, dosud není ve školních osnovách místo. Nebýt Václava Kaplického a jeho slavného románu Kladivo na čarodějnice, nejspíš by dnes veřejnost ani netušila, že se na našem území nějaké inkviziční procesy odehrávaly. Na nevinné oběti, které tehdy zemřely naprosto příšernou smrtí, by se zcela zapomnělo.

Stejnojmenný film Otakara Vávry dávnou kauzu ještě rozvířil.

To je pravda. Ale tento jedinečný černobílý film se většího zájmu veřejnosti dočkal až poté, co se dostal z trezoru, kam ho dali komunisté. Chápu, že se ho báli vysílat. Nápadně totiž připomínal politické procesy z doby stalinismu. No a co se týče mého výzkumu, já chtěl vědět, co tyto odporné sadistické vraždy ve jménu víry kdysi způsobilo a jací byli lidé, kteří se nám pod touto smutnou kapitolou nesmazatelně zapsali do dějin.

A dospěl jste k něčemu zásadnímu?

Určitě. Několikrát jsem navštívil archiv v Šumperku, Jeseníku i Olomouci, abych se ponořil do ponurých dob naší historie. Našel jsem si odborníky, kteří se tímto tématem zabývali dvacet, třicet let. A s úžasem jsem zjistil, že se jedná o poměrně rozsáhlou kauzu, která je popsána na několika tisících stranách dobové dokumentace. Zaměřil jsem se na obrovské množství spisů z posledních velkých čarodějnických procesů, jež probíhaly na území severozápadní Moravy. Začaly ve Velkých Losinách a v Šumperku kolem roku 1678 a dohořívaly ještě v letech 1695, 1696. Ze záznamů vyplývá, že prvních sedm až deset let bylo nejhorších. Inkvizitoři během nich nechali zaživa upálit celé zástupy nevinných lidí. Předpokládá se, že jich bylo asi sto. Tito lidé ve své době nenašli žádné zastání a to je právě to, co mě na tom děsí možná nejvíc.

Objevil jste v archivech nějakou záhadu spojenou s čarodějnickými procesy, která vámi zarezonovala?

Každý lidský život představuje záhadu a mystérium, které jej obklopuje. I z dobových spisů se dá vyčíst mnoho zajímavého, tajemného. Například jedna z žen, která byla obviněna z čarodějnictví, jednomu z přísedících u inkvizičního soudu, Františku Gaupovi, předpověděla, že mu už brzy zemře dítě. A jeho syn skutečně do půl roku odešel na onen svět. Otázkou je, zda to bylo čarodějné prokletí, které se naplnilo, nebo souhra náhod. Koneckonců, v té době malé děti umíraly poměrně často. Ale abych byl upřímný, já se ve své knize Zpověď inkvizitora osobně nezaměřoval na mystiku ani paranormální jevy, chtěl jsem lidem především přiblížit tehdejší dobu a způsob myšlení. František Ferdinand Gaup se stal hlavním vypravěčem mé knihy, v ich formě popisuje to, co se kdysi stalo. Odpovídá na otázku, jak je možné, že něco tak šíleného, jako jsou čarodějnické procesy, mohlo přerůst do tak extrémních rozměrů.

Strach zabíjí myšlení.

Souhlasím. Opravdu si umím představit, že některé babky občas mohly provádět věci, které se církvi znelíbily. Například je zaznamenáno, že v Sobotíně byla v roce 1678 přistižena žebračka Marina Schuchová při krádeži hostie. »Tělo Páně« v kostele nespolkla, jako správná křesťanka, ale uschovala pro porodní bábu. Ta hostii podala své krávě s vírou, že ji Ježíš uzdraví. Neprovozovala žádné čarodějné rejdy po lesích – jen chtěla, aby se kráva rozdojila. Šlo o lidové léčitelství, které mělo odjakživa tisíce podob. Jenže takovým neškodným »čarováním« to všechno kdysi začalo. Vždycky existovali lidé, kterým byly jakékoliv rozdílné duchovní praktiky trnem v oku, a tenkrát se toho bohužel dalo využít.

Pro úplnost se ale ještě vraťme k případu »ukradené hostie«. Byl totiž poměrně zásadní.

Obě obviněné ženy, žebračka i porodní bába, byly tvrdě vyslýchány a nakonec podepsaly doznání. Snad chtěly obměkčit své trýznitele, a tak obvinily i další vesničanky, že se na čarodějnických sabatech také podílely. Úplně stejným způsobem se přiznaly i jejich údajné spolupachatelky, obvinění se vršila a výsledkem bylo, že se čarodějnické procesy během poměrně krátké doby rozšířily z malých vesnic až do Šumperka.

Nutno ale připomenout, že k čarodějnickým procesům docházelo v Českých zemích i mnohem dříve, hlavně počátkem 17. století. A první zaznamenaný čarodějnický proces, který skončil smrtí, proběhl v Uherském Hradišti a datuje se až do roku 1494. Za kouzelnictví a přípravu lektvarů tehdy byla odsouzena služebná.

To je pravda, ale taková obvinění byla ojedinělá a odsouzenci většinou bývali jednotlivci. Pokud tedy nepočítám Niské knížectví, kde mezi lety 1639-1651 docházelo k rozsáhlejšímu pronásledování a popravám. (Jednalo se o historické území v Dolním Slezsku, které se rozkládalo podél středního toku řeky Kladská Nisa, pozn. red.)

Co se na Moravě na konci 17. století změnilo, že se z ojedinělých kauz staly monstrprocesy?

Důvodů je víc. Troufám si říci, že hlavním hybatelem byl jediný muž, před jehož jménem se později třásly strachy i ty nejotrlejší povahy. Šlo o Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu. Povoláním advokát, právník a také… inkvizitor. Právě on měl na pronásledování domnělých čarodějnic mimořádný zájem. Naneštěstí za ním stáli mocní spojenci, takže měl ve svém řádění poměrně volnou ruku.

Mimochodem, dohledala jsem si, že Boblig nebyl v tomto ohledu žádným nováčkem. Největší zkušenosti získal už v mládí právě v Niském knížectví, kde bylo upáleno přes 200 lidí.

Je to tak. Uvádí se, že čarodějnické procesy tam svou krutostí a počtem obětí předčily i procesy losinské a šumperské. Boblig se podílel i na inkvizičních procesech v Jeseníku, kde byl přísedícím a naučil se, jak se dají lidi zlomit. Nešlo ale ani zdaleka jen o Bobliga. »Hon na čarodějnice« by se nejspíš nikdy tak nerozšířil, kdyby se v tehdejší atmosféře strachu nezačala v takové míře projevovat i temná stránka lidské povahy. Dokonce i ti, kterým nehrozila žádná újma, začali donášet na své sousedy, na rodinné příslušníky a tak dále. Zkrátka byli ochotni vykonstruovat nepravdivá obvinění a ukázat prstem na kohokoliv, s nímž měli spory, komu záviděli nebo jej z nějakého důvodu nenáviděli. Pravda, není to nic nového pod sluncem – takové věci, i když v jiném kabátě, by se lusknutím prstu mohly dít i dnes.

Lidoví léčitelé, kteří provozovali různé formy magie, už odnepaměti znali halucinogenní houby i byliny, které vyvolávaly změněné stavy vědomí. Myslíte, že to mělo něco společného s tím slavným »obcováním s ďáblem«?

Máte pravdu, že při výsleších se často zmiňovala »čarodějná mast«, kterou si ženy vtíraly do slabin. Jak přesně to bylo myšleno a zda měla i nějaký erotický přínos, těžko říci. Ale podle všeho tato mast navozovala dosud nepoznanou euforii, ženy měly pocit, že létají, nebo že zažívají pohlavní styk s nějakým nelidským tvorem. Co se při těch dočasných halucinacích dělo ve skutečnosti, můžeme jen hádat. Musíme si však uvědomit, že většina lidé té doby neměla žádné vzdělání a jediný, kdo jim poskytoval hlubší informace o světě, byl farář z kazatelny.

Proč jste si pro vaši Zpověď inkvizitora vybral jako vypravěče Františka Ferdinanda Gaupa?

Snažil jsem se pochopit člověka, který se během života tak výrazně proměnil. Ano, Boblig byl bezesporu psychopat a sadista, ale Gaup? S ním to nebylo tak jednoduché. Narodil ve Vídni, kde vystudoval právnickou školu a z pověření Lichtenštejnů se už v mládí stal správcem města Šumperk. S místní vdovou si založil rodinu, měl děti a vysoké postavení, velikou politickou moc v bohatém městě. Historikové se domnívají, že když čarodějnické procesy začaly nabírat na síle, Gaup nechtěl být součástí inkviziční komise. Boblig ho ale k tomu dotlačil, protože potřeboval mít pravou ruku přímo v Šumperku.

Kde se tam Boblig, advokát z Olomouce, vzal?

Vycítil příležitost. Přijel za Gaupem a dal mu jasně najevo, že je mu nadřízen a že má v »jeho« Šumperku své vlastní zájmy. Nutno ale poznamenat, že ani sám kníže Lichtenštejn nebyl dvakrát nadšený z toho, co se v Šumperku ve větším ražení chystá. Boblig mu opakovaně psal dopisy, aby ho přesvědčil, že je to nutné. Kníže ale věděl, že každá kauza tak velkého rozsahu zhoršuje hospodářství celého panství. Ohrožovalo to obchodní styky. Gaup i kníže ovšem brzy pochopili, že se na celé této kauze mohou dostatečně finančně zahojit. Dodnes se ale historici přou, do jaké míry byl Boblig, hlavní strůjce čarodějnických procesů, náboženský fanatik, jak dalece byl zlý a nakolik vypočítavý. Jisté je, že neměl žádné svědomí.

Otázkou je, jakou roli v tom všem sehrála jeho sexualita, protože všechno poukazuje na sadistickou osobnost. Uvádí se, že Boblig v zápisech z výslechů kladl nápadný důraz na vulgární vyjadřování, rád používal oplzlá slova a vyžíval se v popisech, které se týkaly mužských a ženských přirození a různých typů soulože. Pochybuji ale, že stejné motivy mohli mít tak dlouho i ostatní přísedící. Jak velkou roli v tom všem sehrály peníze?

Obrovskou. Z majetku usmrcených se totiž platily soudní výlohy. Abyste rozuměla, za mučení a za popravy musely oběti a jejich pozůstalí platit katům a soudcům. Byl to vrchol cynismu. Další část získaných peněz šla Lichtenštejnům a případným dědicům. Ale ani členové inkviziční komise nepřišli k úhoně – kromě pěkné výplaty měli možnost si majetky popravených odkoupit za poměrně směšné peníze. Je zdokumentováno, že Gaup takto získal několik nemovitostí a pozemků, byl to pěkný lump. Většinu zabaveného majetku ale získala vrchnost, o tom není pochyb. Nesmírně zajímavé však je, že dodnes nebylo dohledáno, že by Boblig vlastnil v Šumperku, Velkých Losinách nebo Olomouci, kde prokazatelně bydlel, jakoukoliv nemovitost. Věnovali jsme se tomuto tématu s historiky více než rok. Zkrátka o tom není oficiálně zmínka. A že vlastnil krčmu? To je jen fáma.

Jak bylo těžké odsoudit někoho k smrti upálením? Proč čarodějnické procesy církev nikdy nezastavila, i když mohla a jaký je rozdíl mezi čarodějnickými a vampýrskými procesy? Dojděte si pro květnové Záhady života! Najdete je na vašich stáncích již od 22. 4. 2025!

V novém vydání také najdete:

• Zvláštní rituály: Záhada třesoucího se stanu - Indiánský obřad, který dodnes nikdo nerozluštil

• Paranormální perličky: Kdo rozerval miminku dupačky?

• Osobnosti mystiky: Muž, který kráčel skrze světy - Poodhalujeme tajemství Jevgenije Golovina

• Co se dělo v Pampa la cruz: Proč bohové žádali oběti? Děti, které měly usmířit boha deště

• Krimi záhady: Podivná zmizení se dějí každý den!

• Itálie plná strašidel: Myslíte, že přízraky, bubáci, skřeti a ježibaby už neexistují? Ne pro Italy! Tady stále žijí!

• Co spadlo z nebe v roce 1913? Miliony svědků viděly na nebi zvláštní divadlo. Mohla to být umělá družice, nebo mimozemské plavidlo?

• Léky z naší kuchyně: Pomocníci, které máte běžně k dispozici

• Posilující plakát pro vás na celý měsíc

• Rodinné tabu – dětská obezita: Se specialistkou na zdravou výživu o strašáku dnešní doby

• Doktoři z říše hadů: Odpradávna umí léčit

• Podle písma se dá poznat stres i rakovina! Co spojuje dopisy vrahů a násilníků celého světa ? Rozhovor s grafoložkou Zuzanou Dobiášovou

• Spiritimus: Chtěli malovat i po smrti. Kdo? Zesnulí malíři! Ruce Luize Gasparetta tvořily díla Picassa, Moneta a dalších

• Magické plody lesa: Houby v říši divů. Vděčil autor »Alenky« houbovému »tripu« za námět své knihy? A jak se vůbec magické houby dostaly do literatury pro děti?

• Paranormální jevy: Černá dáma s kapesníčkem - Cheltenhamský duch byl jedním z prvních důkladně vyšetřovaných případů historie

• Březnová zatmění očima astrologa Pavla Turnovského - Co nám přinesla?

Jak získat Záhady života za stánkovou cenu včetně poštovného až do schránky?

Objednat můžete ZDE: https://www.send.cz/casopis/1042/zahady-zivota