Pálení čarodějnic odhánělo zlé síly. Některé magické tradice a zvyky se dochovaly dodnes
Pálení čarodějnic, jinak také Filipojakubská noc, je lidová tradice probíhající v poslední dubnový večer. Drží se dodnes i přesto, že v dnešní době na zlé čarodějnice poletující na koštěti už mnoho lidí nevěří. Jaké pověry měly ochránit obyčejné smrtelníky před temnými silami?
Za starých časů lidé věřili, že právě v noci z 30. dubna na 1. května vládnou zlé síly větší mocí než kdy jindy v roce. Filipojakubská noc byla tou, kdy se měly čarodějnice prohánět na koštěti po obloze, aby se sletěly na velký sabat. Tyto sabaty probíhaly na odlehlých místech a čarodějnice se na nich údajně proměňovaly ve zvířata.
Na sabatu měl mimo jiné být i samotný ďábel, který čarodějnicím zadával nové úkoly a obdařoval je novými schopnostmi. Ty, které nebyly schopné splnit úkoly předchozí, se měly rituálně obětovat skokem do plamenů. Událostem tohoto večera ovšem chtěli běžní lidé zabránit.
Ohně, drny a zapálená košťata
Lidé začali na ochranu před zlými silami a čarodějnicemi pálit ohně. Do České republiky se tento zvyk rozšířil z Německa. Během 30. dubna jich hořela celá řada, a to především na vyvýšených místech. Šlo o ochranu před čarodějnicemi, které by oheň jistě spálil, kdyby se pokusily přiblížit k nevinným lidem. Vatru měli podle pověry stavět mladí lidé, protože na jejich čisté duše zlo nemohlo.
Mladíci také vyhazovali do vzduchu zapálená košťata, aby odehnali čarodějnice, které se mohly prohánět nad nimi. Lidé tarasili vstupy do svých domovů i chlívů drny s trávou, věřili totiž, že aby mohla čarodějnice vstoupit, musí nejprve všechna stébla přepočítat, což do rána, než ztratí svou moc, nestihne. Někde se dávaly na zápraží ostré předměty.
Společenská zvyklost
Mnoho starých tradic postupem času vymizelo a je otázkou, proč zrovna pálení čarodějnic na Filipojakubskou noc je jednou z těch, kterou lidé stále dodržují. Dnes nicméně nehoří ohně jen na vrcholech hor, ale na mnoha místech Česka, především pak na vesnicích, kde tato tradice žije mnohem více než ve městech.
V historii bylo několik let, kdy se tuto tradici téměř podařilo zničit. Nejprve byl oheň zakazován jako pověrečná praktika, posléze nebylo možné zapalovat venkovní ohně během druhé světové války a následně chtěl komunistický režim smysl tradice změnit. Oheň měl být nazýván vatrou míru. Zvyk se ale zachoval tak, jak ho známe dnes.
Při pálení čarodějnic v dnešní době se děti obvykle oblékají do strašidelných kostýmů, chodí na venkovní karnevaly a společně s rodiči u ohně opékají buřty. Málokteré z nich ale tuší, že původně měl tento den být tím, kdy se lidé báli a dělali vše pro to, aby se ochránili před silami zla.