30 let od smrti Freddieho Mercuryho: Komu odkázal svůj majetek?

Před smrtí Freddie Mercury, který bojoval s nemocí AIDS, sepsal závěť. Měl jasnou představu o tom, koho obdaruje a kdo co po něm získá. „Nám třem, co jsme se o něj až do poslední chvíle starali, tedy i svému partnerovi, odkázal každému 500 000 liber. Jeho životní láska Mary dostala jeho dům včetně věcí uvnitř, apartmán v New Yorku a švýcarském Montreux a půlku jeho jmění. Druhou polovinu zdědila jeho matka s otcem a sestra. Peníze, které z jeho desek a písní dodnes chodí, jdou půl napůl Mary a jeho sestře. Rodiče už nežijí,“ prozradil pro Prima Ženy jeho osobní asistent.

Zpěvák umíral smířený, věděl, že konec je nevyhnutelný. Smrt pro něj byla svým způsobem vysvobození. „Ten poslední rok se Freddie izoloval. Nechtěl, aby ho kamarádi viděli v takovém stavu. Navštěvovat ho mohli už pouze ti nejbližší. Dva týdny před smrtí vysadil léky, které mu prodlužovaly život, a bral už pouze prášky na bolest. Dva dny před smrtí se rozhodl vydat tiskovou zprávu, ve které oznámil, že má AIDS. Tím momentem se mu strašně ulevilo. Už před světem neměl žádné tajemství. Byl šťastný. Důvod, proč to oznámil až tehdy, byl prostý. Nechtěl, aby ho lidé litovali,“ přiblížil Peter Freestone.

Happy #Twosday 👥 : Peter Freestone becomes Freddie's Personal assistent in 1979 until his dead in 1991.
Together, the two shape an axis into a successful era. 🤝🏼 pic.twitter.com/0Lv2NckpXN

— Freddie Mercury (@Farrokh_Mercury) October 27, 2020

Před smrtí trpěl Freddie Mercury ukrutnými bolestmi

Ke konci života už přestával být soběstačný. „Poslední dva týdny jsme mu museli pomáhat. Nosit ho na záchod, koupat ho. Přestal jíst a už jenom ležel. Ale myslelo mu to pořád. Povídali jsme si s ním a drželi za ruku,“ popsal osobní asistent. Freddie prý nebyl ani na vteřinu sám. „Střídali jsme se u něj tři. Po dvanácti hodinách. V neděli zemřel a já byl u něho v pátek od osmi večer do soboty do osmi do rána. Když jsem odcházel, říkal jsem mu, že se uvidíme zase v pondělí. On se na mě hluboce zadíval a řekl: „Děkuji ti...“ Dodnes nevím, jestli mi tím děkoval za těch dvanáct let nebo za ten večer. Spíš si ale myslím, že se tím se mnou rozloučil,“ dodal se slzami v očích.

Během dvanácti let, co u něj pracoval, spolu neměli žádnou smlouvu. Vše bylo založeno na čistém přátelství a důvěře. „Nikdy jsem neobdržel žádný popis, co ode mě očekává. Dělal jsem v podstatě všechno. Vyřizoval telefony, nakupoval, vařil, uklízel, platil účty, ulehčoval mu život, aby se mohl soustředit pouze na hudbu. Když vyrazil ven, peníze u sebe nikdy nenosil. Na nákupy jsem měl bianko šek, na který se doplňovala částka. V tomto případě šlo o stovky liber. Pokud se jednalo o umění a starožitnosti, které zbožňoval, šlo o statisíce liber. Posílal mě i na různé dražby. Dobře věděl, že pokud by se tam objevil on, cena by byla několikanásobně vyšší. Moje práce nebyla postavená tak, že bych s ním měl být od pondělí do pátku od devíti do pěti. Já jsem s ním byl celou dobu v podstatě nonstop. Jedinou dovolenou, co jsem si za ta léta kdy vzal, byly dva týdny,“ svěřil se Peter.

Zpočátku u něj pobíral plat, který činil 6 000 liber za rok. „Navíc jsem nemusel platit za jídlo, pronájem bytu, telefon. Nemusel jsem platit vůbec nic, protože to všechno šlo z peněz Fredieho. Od roku 1983 mi zvýšil gáži na 12 000 liber za rok a od roku 1990 pak 25 000 liber za rok. Byl velmi štědrý,“ uvedl Peter.

Odpoledne šampaňské, večer panák vodky. Každý den vstával v devět

Zpěvák měl své tradiční rituály, přes které nejel vlak. „Celý život vstával pravidelně v devět hodin. A to i když byl třeba na párty, která končila v šest ráno. Vypil si svůj oblíbený šálek čaje, v půl desáté posnídal dva tousty, obvykle s marmeládou. Kávu zásadně nepil. Rád trávil čas na zahradě, měl tam jezírko s japonskými kapry, které chodil krmit, hrál si s kočkami nebo pročítal různé časopisy o bydlení. Naopak nikdy jsem ho neviděl, aby si vzal do ruky nějakou knihu. To pro něj byla ztráta času. Každou minutu se snažil prožívat naplno. Odpoledne s oblibou popíjel šampaňské a večer si dával panáka vodky. Během dne obvykle vykouřil dvě krabičky cigaret, ale nikdy je nešlukoval.“

Peter byl jako jeho vrba. Freddie se mu se vším svěřoval. „Konzultoval se mnou všechno. Vždycky jsem mu řekl pravdu do očí. Můj názor si vyslechl, ale nakonec si to stejně udělal po svém,“ vylíčil. I proto byl mezi prvními, komu se Mercury svěřil, že onemocněl AIDS. „Bylo to v roce 1987 zhruba měsíc poté, co mu to řekli lékaři. Byl jsem zrovna v kuchyni, přišel za mnou a řekl, že mi musí něco říct. „Jsem nemocný, asi víš, co mi je.“ Já odpověděl, že nevím, co má na mysli. A on, že má AIDS. Dodal, že nechce, abychom se o tom dál bavili nebo se k tomu vraceli, že chce dál žít život naplno a zpívat, dokud to bude možné.

Problém byl v tom, že nikdo nevěděl, jak dlouho už je nemocný, a tudíž kolik času mu ještě zbývá... Mohlo to být šest dnů, týdnů, měsíců, let... Pak se k tomu ještě přidala rakovina kůže, na patě se mu udělala otevřená rána, musel prožívat ukrutné bolesti, ale nesl to velmi statečně. Nikdy si na nic nestěžoval,“ prohlásil Freestone, který se dokonce podílel i na natáčení filmu Bohemian Rhapsody, který se stal světovým trhákem. „O spolupráci mě požádal jeho režisér. Chtěl, abych byl u scén, které se týkaly Freddieho. Chtěl vědět, jak by se v dané situaci zachoval, co by udělal. Je to hollywoodský film pro diváky, a tak se to musí brát. Pravdivý je ale tak z třiceti procent,“ prozradil Peter.