Farářkou se Martina Viktorie Kopecká stala díky malé nevinné náhodě
Martina Viktorie Kopecká se na první pohled vymyká běžné představě o tom, jak by měl vypadat duchovní. Je krásná, mladá a hlavně je to žena. Jak se z dívky, která pracovala v nadnárodní firmě, stala oblíbená farářka Církve československé husitské? Dopomohla jí k tomu jedna nevinná náhoda.
Farářka Martina Kopecká neměla k víře zpočátku blízko, rodina ji nikterak nábožensky nevychovávala, ačkoliv morální hodnoty měla nastavené od rodičů. „Jsem z docela normální rodiny. Rodiče jsou celý život záchranáři. Hodnotový systém a službu máme v rodině, aniž bychom se rodově hlásili k církvi. Zaplaťpánbůh za to, že jsem tak nebyla vychovaná, výchova často vede k tomu, že se člověk vyhraňuje,“ prozradila v 7 pádech Honzy Dědka Kopecká.
Korporátní peklo a teologická fakulta bez přijímaček
Ani během dospělosti u Martiny Kopecké nic nenasvědčovalo tomu, že se obrátí k víře. Jako studentka vysoké školy nastoupila do velké nadnárodní firmy.
„Než jsem vystudovala, pracovala jsem v korporátu. V oddělení, které mělo na starost správu bankomatů a počítačů na prachy ve Francii. Vydělávala jsem tak středně, ale všechno jsem utratila. Moje finanční morálka a gramotnost nebyla úplně slavná. Ta práce mě štvala a vysávala, tušila jsem, že ji nedokážu vydržet do konce života.“
Dodnes vzpomíná na telefonát rozzuřeného klienta z Paříže, který ji donutil opustit svou dobře placenou práci a začít přemýšlet, co se svým životem dál. Mladá dívka hledala smysl života. „Toužila jsem udělat nějaký vývojový krok, potřebovala jsem studovat dálkově a na Husitské teologické fakultě brali bez přijímaček,“ popsala překvapivě pragmatický důvod, který ji dovedl k víře.
První kroky k víře Martiny Kopecké s obrázkovou biblí
Její začátky byly opravdu krušné, Martina se začala učit historii křesťanství z dětské obrázkové bible. „Velmi brzy mě to chytlo. Velmi brzy jsem se nechala pokřtít a věděla jsem, že jsem objevila hodnoty, které jsem hledala, jen jsem netušila, kde je najít, a v bankomatu rozhodně ukryté nebyly,“ prozradila farářka z Prahy.
Během studia cítila pnutí zvítězit i nad stereotypy, které církev přináší. Po tisíciletí jsou v ní aktivně zapojeni převážně jen muži. „Byla tam skrytá ambice, většina spolužáků byli kluci a já jsem to chtěla jako holka dokázat. Ta určitá rivalita mezi mužskou částí fakulty pro mě byla výzva k souboji,“ vysvětlila.
Kniha Deník farářky si vysloužila výtky od církve
Mladá farářka vydala knihu Deník farářky, kterou církev přijala s rozpaky. „V roce 2017 jsem začala psát potají do šuplíku, s obavou, co na to řeknou lidi, bratři a sestry. A letos Deník farářky spatřil světlo světa v knize. Někteří chodí s drobnými výtkami, že jsem leccos říkat nemusela. Kniha byla zprvu přijata s ostychem a obavami, ale nakonec jsou recenze docela dobré,“ řekla Kopecká.