Deníček redaktorky: Záda v jednom ohni aneb osmý týden fyziotréninku online
Pohyboví terapeuti Martin Šťastný a Jan Kottas radí, jak na kontakt s vlastním tělem
Tělo jako ze žurnálu. Kdo by si ho nepřál? Otázka je to samozřejmě víceméně řečnická. V tomto případě by asi jen málokdo řekl: Já ne, díky. Nabídek, jak se dostat k vysněnému cíli, je téměř nepřeberné množství, obzvlášť na internetu. Já si vybrala online fyziotrénink nazvaný 4Core inspirovaný posturálním vývojem dítěte, který trvá 70 dní. Za sebou mám už osmý týden. Co se mnou udělal a jak jsem se během něj cítila?
Pomalu vbíhám do cílové rovinky. Těžko se tomu věří, ale mám za sebou osmý týden pravidelného cvičení programu 4Core z celkových deseti. Jaké byly týdny jedna až sedm, se podívejte do předchozích deníčků, pokud se mnou na mé cestě zatím nejdete. Teď už si pojďme zrekapitulovat osmý týden.
Mohlo by vás zajímat: Přečtěte si všechny Deníčky redaktorky z pravidelného cvičení
První den osmého týdne, tedy padesátý, jsme navázali tam, kde jsme sedmý týden skončili. Zavěsila jsem se tedy dle instrukcí o svou domácí variantu žebřin (pevně ukotvenou skříň) a jala se v pozici dřeposhybu poctivě stahovat ramena a napojovat je tak do trupu. Zůstala jsem sice (na rozdíl od terapeuta Honzy) celou dobu chodidly na zemi. Hrála jsem si nicméně s intenzitou a zkoušela nohy odlehčovat, aby si svaly ramen, paží a zad mákly víc. A že si víc opravdu mákly. Díky čemuž jsem pocítila hrdost sama na sebe, jak zvládám zapojovat především svaly okolo lopatek. Z jednapadesátého dne bych vyzdvihla (snahy o) šikmý sed. Správně zkoordinovat opření o předloktí a koleno, aby pracovalo břicho, nebylo samo sebou a celkem jsem se na to nadřela.
Jelikož i dvaapadesátý den pokračovaly přítahy, v mém případě o skříň, pořádně jsem se na jejich provedení zasoustředila. Už jsem po předchozích dnech věděla, jak na ně moje tělo reaguje, a snažila se zaprvé dělat je co nejlíp a zadruhé si hrála s tím, jak moc si budu pomáhat nohama a jak moc to nechám čistě na svalech zad, ramen a paží. Tentýž den se mi taky začala vtírat lehká únava zápěstí a prstů v místě chytu. Na začátku třiapadesátého dne jsem se od terapeuta Martina dozvěděla, že dnešek bude o „hledání šířky a práci s prostorem“, a to teda nebylo vůbec jednoduché. Musela jsem si k tomu zavřít oči, soustředit se "dovnitř" a šířku hledat dle návodu, který jsem poslouchala.
První série nic moc, ve druhé to pomalu přicházelo a ve třetí jsem se zaradovala. Haleluja! Široký prostor trupu, zapojené břicho prostoupené teplem, krůpěje potu na zádech. Šířka nalezena! Uvolnění krční páteře bylo pro mě zásadním přínosem cvičení čtyřiapadesátého dne. Před koncem týdne došlo na velký test. Cvičení v dřeposhybu jsme měli dělat diagonálně s důraznějším opřením o levou nohu a silnějším použitím pravé paže, a naopak. Abych nerotovala pánev, nezvedala rameno v tu chvíli dominantněji pracující paže – to byla výzva. Každopádně vítaná. Ukázala mi totiž, že cvik, u kterého jsem za uplynulé dny nabyla pocitu, že ho zvládám, může být stále výzvou. A že pořád je kam se posouvat. Předposlední a poslední den tohoto týdne jsem s překvapením zjistila, jaké to je snažit se rozšiřovat i boky.
Shrnutí osmého týdne: Byla to fuška. Dny osmého týdne jsme věnovali stále stejným cvikům, což mi poskytlo vítanou příležitost na nich zapracovat a snad je i zkvalitňovat. To jsem ocenila. Cítila jsem hodně svaly zad, konkrétně okolo lopatek. Během cvičení se příjemně prohřívaly a po něm jako by příjemnou únavou hořely, nebo přinejmenším doutnaly. Ne tak intenzivní, ale podobné to bylo se svaly paží i předních stehen. PS: Odpočinkovou polohu vleže na boku (s podepřenou hlavou a ručníkem mezi koleny) doporučuju všem. PPS: Zásadní poučení zní: Když se to klepe, je to funkční. Jak říká terapeut Martin.