Má dítě ve škole špatné známky? Do značné míry jsou i odrazem péče rodičů
Děti se nebojí špatných známek, ale reakcí svých rodičů – toho, že nesplnily jejich očekávání. Tomuto strachu nahrává především uspěchaná doba. Rodiče sice mají možnost průběžně sledovat prospěch malého žáka, často jim však nedojde, že silná slova typu „taková známka už se nesmí opakovat, nebo…“ příliš užitku nenadělají. Jaká je tedy ta správná cesta?
Podpořit a zajímat se
„Sebevíce pracovně vytížený rodič by si měl na své školou povinné děti udělat čas,“ říká psycholožka Mgr. Klára Gajdušková z Polikliniky na Národní a dodává: „Je důležité, aby si rodič se synem nebo dcerou pravidelně povídal o tom, jak jim to ve škole jde. Aby je podpořil v tom, co je baví." Tam, kde si dítě neví rady, by mu rodič měl nabídnout pomoc. Pak nemůže být ze špatných známek ve škole nebo na vysvědčení překvapený.
I sebevytíženější rodič by měl k případnému neúspěchu přistupovat spíše hledáním motivace a cesty ke zlepšení než k tělesným či psychickým trestům. Dítě totiž potřebuje pomoc. Začít s ní můžete hned teď, protože i když se to nezdá, další vysvědčení pomalu klepe na dveře – máte na to se svými dětmi jen něco málo přes tři měsíce.
Pochopit strach ze špatných známek
Způsob vnímání vysvědčení a špatných školních výsledků vůbec je dán především výchovou rodičů. Známka jako taková by neměla být přímým ukazatelem úspěchu. Jedná se jen o informaci, jde o souhrn okolností, které můžete ovlivnit pouze do určitých mezí. Pokud tedy má dítě strach z vysvědčení nebo špatných známek třeba za diktát, pak je otázkou, zda nejsou rodiče příliš přísní a nepřikládají známkám či vysvědčení neopodstatněný význam. Je dobré vědět, že je naprosto správné, když dítě nemá v pololetí pětky, ale také se nestane nic strašného, když nebude patřit k premiantům třídy. „Známky nejsou všechno. Kdo říká, že jedničkáři jsou v životě spokojenější než trojkaři?“ přirovnává psycholožka.
Preferovat spokojenost
Podle Gajduškové jsme si téma úspěchu zvykli poměřovat materiálními hodnotami. Jenže v tom je veliký problém. „Ano, peníze jsou důležité a dávají nám jakousi svobodu. Ale jak víme, nejsou všechno. Rodiče by z principu mohli být spokojeni, pokud je spokojený jejich syn nebo dcera. A není přitom rozhodující, zda dělají zářivou kariéru,“ říká psycholožka a popisuje: „Často se v praxi setkávám s tím, že dospělé děti velmi úspěšných rodičů třeba i dokončí vzdělání, které pro ně rodiče zamýšleli. Pak se jim ale vůbec nechce vydat se na stejnou nebo podobnou kariérní dráhu. Vzniká tak konflikt a frustrace na obou stranách.“
Žít svůj sen
„Máš pro to všechny předpoklady, tak to bude pro tebe nejlepší!” Touto větou rodič poukazuje na neschopnost porozumět tomu, že potomci chtějí žít život jinak. Děti jsou pak nešťastné, že je rodiče nutí do něčeho, co jim není vhod. „Jenže když se přání rodičů podvolí, riskují, že budou žít sen a život svých rodičů, nikoli svůj,“ varuje Mgr. Klára Gajdušková.
Přijmout fakt
Jakmile rodič akceptuje fakt, že to jejich děti mají jinak, uleví se oběma stranám. „Nemusí tomu ani rozumět, ani s tím souhlasit, ale měl by to přijmout, nevyčítat, ani nevydírat. Pojem toho, co je nejlepší, je totiž velmi relativní,“ uzavírá psycholožka. Pokud si dítě půjde za svými sny a bude si plnit svá přání, pak v tom může být i nejlepší.
-jk-