Nechovat, nečesat a chinin na prst: Tyto prastaré rodičovské rady radši nezkoušejte!

Doba i zvyky se mění, což platí i pro rodičovskou výchovu. To, co se dřív považovalo za správné, nám dnes může připadat jako naprosto šílené.

Celkem zaručený způsob, jak zjistit, že vaše rodičovské schopnosti nestojí za nic, je začíst se do některé z rodičovských příruček. Jednak nejspíš zjistíte, že většinu věcí jako rodič děláte špatně, a nejspíš se také dočtete o nějakém problému, o kterém jste dosud neměli ani tušení. Na druhou stranu, žádný učený rodič z nebe nespadl, a pokud své děti vychováváte se zdravým rozumem a dobrým srdcem, nemůžete udělat velké chyby.

Jedním z dobrých způsobů, jak zjistit, že svou rodičovskou „práci“ odvádíte na výbornou, je také začíst se do několik desítek či stovek let starých rad pro rodiče. Inu, jiná doba, jiné zvyky. U některých je ale celkem s podivem, že lidstvo přežilo až dodnes.

1. Nechovej ho, bude rozmazlený

I když matky své děti krmily, přebalovaly a staraly se o ně, neměly je zvedat nebo chovat. Podle dobové příručky ze začátku dvacátého století se takové dítě zbytečně rozmazlí. A z dětí, co je mámy k sobě tulí a pusinkují, stoprocentně vyrostou malí tyrani.

2. Bolení hlavy dětem vyléčí klystýr

Ať už jsou to děti z minulého, nebo našeho století, často si stěžují na bolesti hlavy. Bohužel pro děti z minulosti se za vhodnou léčbu považoval horký klystýr. Podával se večer před ulehnutím do postele a měl být tak horký, jak jen šlo snést. Podle doktora Saddlera, který o této technice hovoří, horká voda ovlivní v břiše centrum nervového systému. Těžko říct, jak se u vody v dětském zadečku odhadovala maximální snesitelná teplota.

3. Pevné podání ruky vydá za tisíc pusinek

Pokud by chování dítěte v náruči mělo neblahý vliv na jeho osobnost, jakýkoli projev lásky později by znamenal totální katastrofu. Podle psychologa Johna Watsona a jeho knihy Psychologická péče o batole a dítě mají matky k dětem přistupovat „s rozumem“. „Nikdy je neobjímejte a nelíbejte, nedovolte jim sedět na klíně. Místo toho si s nimi ráno potřeste rukou. Poplácejte je po hlavě, když se jim něco obzvlášť povede. Pokud trváte na polibku na dobou noc, dejte jim jeden na čelo.“ Tak pozor, jenom jeden!

4. Proti nespavosti pomůže obřízka

Vždy se řešilo, proč děti nespí a jak s tím zatočit. Jeden z dobových manuálů na to měl jednoznačný názor: proti nespavosti pomůže obřízka. Už se ale neobtěžoval říct, proč tomu tak je.

5. Na nočník brzo a pořádně

Trénování na nočník není neznámé ani v dnešní době a jsou rodiče, kteří nedají dopustit na bezplenkovou metodu. V roce 1935 vyšlo v USA doporučení, aby se děti učily na nočník od dvou měsíců. Střeva jim v případě potřeby měla rozhýbat mýdlová tyčinka. A to zní velmi nepříjemně, pro obě strany.

6. S příkrmy začněte ve věku dvou… dnů

Matky všech dob řeší, co a v jakém věku je správné dávat děťátku k jídlu. Manuál pro rodiče Staráme se o děti, jehož autorem byl mimochodem lékař, v tom měl jasno. Začít s příkrmy by se mělo dva dny po narození. Ve dvou týdnech se přecházelo na zeleninu, ve třech měsících přišla na řadu vajíčka se slaninou a v šesti měsících byl čas na pravidelnou ranní kávu.

7. Do postele opravdu brzy

Malé děti chodí do postele dřív než dospělí, ale za dob Františka Josefa I. musely spát mnohem dřív. V kolik je ideální čas na ukládání dítěte? Půl šesté. A pochopitelně se od dětí čekalo, že budou spát celou noc.

8. Do pokojíčku žádnou zelenou

V 19. století řešili rodiče neobvyklý problém. Do dětského pokoje nesměli dávat zelené tapety. Ty totiž obsahovaly obrovské množství arsenu, přesněji arsenanu měďnatého, který se z tapet uvolňoval a poletoval ve vzduchu. Stěny jediného pokojíku ho měly dost na to, aby se otrávila celá čtvrť. Bohužel se na to začalo upozorňovat až poté, co dvě děti zemřely v zeleně vytapetovaném pokojíku.

9. Na palec mu natřete chinin

Jen málo rodičů neznepokojuje, když si jejich dítě neustálé cucá palec. Někteří jim dokonce zlobivé prsty mažou pálivou směsí. Ale v roce 1911 na to měli jiné řešení: na nehty naneste chinin. Tehdy se považoval za neškodný, dnes už víme, že je toxický (smrtelná dávka pro člověka je 8–10 g chininu). Používá se jen na předpis při léčbě malárie. Přidává se sice i do některých likérů nebo toniků, ale v nepatrném množství.

10. Nikdy nečešte dětem vlasy

Nám je jedno, jestli dětem vlasy češeme nebo kartáčujeme, ale před pár desítkami let to rozhodně nebyly stejné věci. Hlavu jste dětem po každém mytí měli vykartáčovat, ale ne česat. Kartáč totiž podpoří zdravé prokrvení pokožky, zatímco česání vlasy poškozuje a vytrhává je i s kořínky.

11. Olovo je bezva cukrátko

Sladkosti patří k dětství odjakživa, ale ty, co se jedly v posledních dekádách 19. století, nebyly žádné nevinné bonbonky a lízátka. Podle dobových zpráv se sladkosti barvily kovovými pigmenty, které byly nejen nebezpečné, ale i přímo jedovaté. Kyselina chromová, olovo, měď, rtuť a dokonce arsen. Jejda!