Fenomén mandlové matky. Toxickými řečmi a chováním ničí sebe i své děti

Označení „mandlová máma“ se zrodilo kvůli americké hvězdě a bývalé modelce Yolandě Hadid, která je známá především díky reality show The Real Housewives of Beverly Hills (Skutečné manželky z Beverly Hills). Ve video kompilaci obsahující staré klipy z tohoto pořadu se objevil záznam z roku 2014, kde Yolanda telefonuje se svou tehdy dospívající dcerou Gigi. „Cítím se opravdu slabá. Měla jsem asi půlku mandle,“ říká roztřeseně Gigi své matce. „Dej si pár mandlí a pořádně je žvýkej,“ poradila jí Yolanda. A tak se zrodil termín Almond Mom, tedy mandlová máma.

V rozhovoru pro People Yolanda Hadid svůj kontroverzní komentář dále obhajovala a vysvětlila, že se zotavovala po operaci a „napůl spala“, když jí Gigi zavolala. Také na TikTok přidala video, kde svačila mandle a dělala různé aktivity včetně jógy a přidala hashtagy #wrstmomever (nejhorší matka) a #almonds (mandle). Očividně si dělala legraci sama ze sebe, nicméně dětský lékař a odborník na dětskou obezitu Karl Lester poukázal na to, že nešlo o první podobný komentář Yolandy směrovaný její dceři Gigi.

Přečtěte si také: Jak zhubnout bez diety. Začněte hned a bez radikálních změn

Dieta jako norma?

„Můžeš mít jednu špatnou noc, že jo. Pak se ale musíš vrátit ke své dietě. Protože, víš, v Paříži a Miláně mají holky rádi jen hubené,“ reagovala Yolanda na to, že si její dcera Gigi chtěla dopřát na své narozeniny. „Mandlové matky promítají svůj vlastní strach ve své děti a tím je učí, že je nepřijímají, pokud nemají hmotnost, která může být nedosažitelná,“ popsal Lester.

Jaké jsou časté chyby při hubnutí do plavek?

Úmysly rodičů bývají dobré

Přičemž nemusí jít samozřejmě jen o komentování dcer matkami. Nevhodné poznámky a odsuzování mohou zažívat otylejší i příliš hubené děti i dospělí od kohokoliv ve svém okolí. Problém nastává, když se to děje opakovaně a mnoho rozhovorů a poznámek se točí právě jen kolem jídla, postavy či hmotnosti.

Vhodné není ani odměňování cukrovinkami za snědenou zeleninu a podobně.

Mnoho odborníků se shoduje, že rodiče takto nejednají s úmyslem ublížit svým dětem. Většinou pro ně naopak chtějí to nejlepší, jen pro to nevolí zrovna vhodné věty a prostředky. Odbornice na rodičovství a rozvoj mládeže dr. Deborah Gilboa pro TODAY řekla, že „existuje přesvědčení, že tvar našeho těla je odrazem našeho charakteru, naší síly vůle a naší motivace být zdravý. Mnoho rodičů posouvá tuto myšlenku o krok dále a cítí, že toto vše poukazuje na jejich rodičovství. Nic z toho ale není pravda,“ uzavřela.

Nešťastná volba slov

Možná budete překvapeni, že i sebemenší narážky a konstatování mohou zasít (nejen) v dětských myšlenkách otázky, zda jsem dost dobrý, jestli bych neměl vypadat lépe a co můžu udělat, aby mě okolí vidělo v tom nejlepším světle. Mezi nejčastější patří třeba tyto:

• Komentování otylých a hubených postav („Teda, to jsou faldíčky.“ Nebo: „Jsi tak hubený, měl by ses najíst.“)
• Komentování vlastního těla nebo počínání před dětmi („Po té pizze budu muset uběhnout aspoň 30 km.“ „Tohle si nedám, byla bych tlustá.“)
• Komentování ostatních („Koukni, jak je tlustá. To má z toho, jak…“ „Přece nechceš vypadat jako…“)
• Viditelné lpění na své postavě a jídelníčku přenášené na své okolí („Dneska už jsem toho snědl moc, dám si už jen salát.“ „Večeři si dejte sami, má moc kalorií a já držím dietu.“)
• Striktní „nálepkování“ potravin a jídel a jejich dělení na dobré a špatné („Fuj, tohle chceš jíst? Je to plné tuku.“)

Vhodné není ani odměňování cukrovinkami za snědenou zeleninu a podobně. Rámcujete tím, že některé potraviny jsou „dobré“ a jiné „špatné“. Jde ale hlavně o množství a celkovou vyváženost jídelníčku.

Navíc tím vyjadřujete, že samotné jedení zeleniny a dalších výživných potravin je něco nepříjemného i nevšedního, co je potřeba odměnit. Raději postupně a bez nátlaku vysvětlujte, proč jsou dané potraviny pro tělo potřebné a sami v jejich konzumaci jděte příkladem.

Mohlo by vás zajímat: Záchvatovité přejídání: Co ho způsobuje a jaké má následky?

Každý má své zážitky

Na základě otevření diskuse okolo Almond Moms na TikToku jeho uživatelé sdílejí i vlastní zážitky. Jedna z žen prozradila, že jí matka zakazovala konzumovat „bílé“ sacharidy, zatímco jiná žena sdílela záběry své „maminky se dvěma mandlemi denně“, jak si v restauraci pochutnává pouze na broskvi. „Jako dítě jsem se ptal: ‚Hele, co máme jako dezert?‘ A moje máma říkala: ‚V lednici je ovoce.‘ A také některá jídla komentovala: ‚Jsi si jistý, že to chceš jíst?‘“

Někteří z uživatelů dodávají, že je tím jejich rodiče chtěli chránit. Nicméně právě některé z těchto vět mohou být začátkem toho, že se staneme otroky jídla a nad každým pokrmem budeme přemítat, kolik má kalorií a zda si ho opravdu máme dát. Případně co vše pak budeme muset absolvovat, abychom ho „spálili“.

Hlavně nedramatizovat

Není to tak, že bychom měli kolem každého tématu chodit po špičkách a přehlížet očividné problémy, jako je například dětská obezita. Vše je ale o přístupu a při komunikaci o volbě slov. „Když se stydíš anebo soudíš, tak začínají problémy“, říká dr. Gilboa a radí, že prvním krokem je přestat připisovat potravinám morální hodnoty tím, že je budeme označovat jako „dobré“ nebo „špatné“. „Místo toho mluvte o jídle jako o palivu. Tělo je nástroj, který dětem umožňuje dělat věci, které je baví, jako je tanec nebo běh. Aby fungovalo co nejlépe, potřebuje rovnováhu různých paliv,“ vysvětluje.

Zdroje: autorský článek (autorka je Ing. v oboru Výživa a potraviny)
Další zdroj: today.com