Jak to mají Češky se sexem: Třetina žen se bojí s partnerem mluvit o intimnostech
V moderní době by leckdo řekl, že ženy nemají problém otevřeně mluvit o sexu a záležitostech s ním souvisejících. To je ostatně vidět i na sociálních sítích, kde se ženy v komentářích mnohdy svěří s něčím, co mohou vidět i zcela cizí lidé. Průzkumy v posledních letech nicméně dokazují, že až tak neproblematické konverzace o intimnostech nejsou. Co dalšího odhalily?
„V posledních dvou letech jsme realizovali několik průzkumů a vždy jsme zjišťovali, jak se ve svých postojích liší ženy a muži. Takové srovnání je vždy zajímavé – sice ženy nejsou z Venuše a muži z Marsu, přesto je dobře vidět, že jako společnost vnímáme různé rozdíly mezi pohlavími. Ať už jsou dány zakořeněnými konvencemi, společenskými trendy nebo biologicky. Nicméně rozdíly existují také mezi zástupci jednoho pohlaví. Proto jsme se tentokrát rozhodli na vybrané otázky sexuality podívat z ženského úhlu a v budoucnu podobně i z pohledu mužů,“ vysvětluje Michal Večeřa, specialista osvěty v sexshopu YOO.cz.
Zdroje informací
Analýza odpovědí ukázala, že mezi zdroji, ze kterých ženy čerpají informace o sexualitě a vztazích, jednoznačně vedou zkušenosti lidí v jejich okolí (92 %) a v těsném závěsu jsou články a rozhovory s odborníky v médiích (85 %). Na třetím místě je erotická literatura nebo pornografie (71 %), nicméně velmi podobná část žen využívá diskuse na sociálních sítích (67 %). Výrazně méně žen pak hledá tento typ informací v odborné literatuře (40 %).
Více než pětina žen (22 %) někdy využívá jako zdroj těchto informací zákaznický servis sexshopu. Jako zdroj, který nikdy nevyužívají, uvádějí ženy nejčastěji léčitele a kouče bez lékařského či psychologického vzdělání – na tom se shodnou téměř všechny (94 %).
Složitá témata
Ženy odpovídaly také na otázku, zda je pro ně těžké soukromě hovořit o některých citlivých tématech. Výsledky ukázaly, že pro třetinu respondentek je více či méně obtížné mluvit se svým protějškem o svých problémech s dosahováním orgasmu a nespokojenosti s vlastním sexuálním výkonem. Každá třetí žena také považuje za obtížné sdělit při sexu svému protějšku, po čem právě touží.
Pro čtvrtinu jsou nelehké diskuse o nespokojenosti s vlastním tělem a fyzických překážkách v sexu, jako je bolestivost či vaginální suchost. O nespokojenosti s vlastním sexuálním výkonem se však ženám podstatně hůř mluví s někým z blízkých přátel – obtížné je to pro více než polovinu žen.
Ostýchavost z pohledu odbornice
Podle vztahové psycholožky Zdeňky Pospíšilové z poradny Varias.cz je celkem časté, že pro ženy i muže je obtížné se svému protějšku v otázkách intimity otevřít. „Je to jeden z důvodů, proč se na mne klienti obracejí – chtějí v rámci individuálního setkání probrat, jak vlastně o těchto věcech začít s partnerem či partnerkou hovořit, nebo přijdou společně a otevírají toto téma s mou pomocí na partnerském setkání,“ vysvětluje.
Důvodem ostychu je podle její zkušenosti často obava z odmítavé reakce. Tu mohou způsobovat například negativní zkušenosti nebo to, jak se komunikaci vlastních potřeb a respektu k nim naučili v původní rodině. Jak může partner či partnerka ženě pomoci navázat uvolněnější diskusi, když vycítí, že něco není v pořádku?
„Záleží, jak jsou partneři zvyklí se bavit celkově. To, co může pomoci, je reflektování, že partnerku zřejmě něco trápí, a snaha podpořit ji v tom. Dát najevo že ji rádi vyslechneme, pokud si o tom bude chtít promluvit. Dala bych tomu čas a zaměřila se celkově na prohlubování vzájemné důvěry, která vytváří bezpečné prostředí i pro tato osobní témata,“ radí Pospíšilová.
Jak se žije partnerkám fotbalistů a sportovců?
Hranice přirozenosti
Ženy v průzkumu také hodnotily, jak přirozené jsou podle nich u člověka některé sexuální preference a praktiky, které jsou běžně považovány spíše za okrajové. Jako přirozené označila většina žen preferenci vztahů s osobami stejného pohlaví (84 %), hry na role a převlékání do kostýmů (80 %), anální sex (73 %) a preferenci vztahů s více osobami současně (51 %). Za nepřirozené označila většina žen sado-masochismus (56 %), fisting (56 %), fetišismus (59 %) a pissing (68 %).
O tom, jaký postoj zaujímá žena k některým preferencím a praktikám obecně považovaným spíš za okrajové, rozhoduje podle Zdeňky Pospíšilové více faktorů: „Roli může hrát například míra konzervativnosti prostředí, ze kterého žena pochází a v němž se pohybuje. Dále také to, jak se v něm o těchto věcech hovoří, stereotypy udržované ohledně některých preferencí ve společnosti či nedostatek relevantních informací. Také ale náboženské přesvědčení, které někdy bývá důvodem, proč je pro člověka obtížné některé preference přijmout – ať už u sebe, či u protějšku.“