Klára (44): Sestře jsem půjčila peníze. Netušila jsem, že tím rozeštvu celou rodinu
Klára věřila, že pomáhá své sestře, místo vděku ale přišlo napětí. Zdroj: Stock Budget, Profimedia.cz, Viktor Romaniuk
Sestra se na mě obrátila ve chvíli, kdy už nevěděla, kudy kam. Ani na okamžik jsem nezapochybovala, že jí pomůžu. Netušila jsem ale, že se kvůli jedné půjčce mezi námi udělá dusno a naše rodina se rozdělí na dva tábory.
S Evou jsme od sebe necelé tři roky a nikdy mezi námi nebylo nic, co by připomínalo sourozeneckou rivalitu. Naši si z nás často dělali legraci, že jsme jako siamská dvojčata a nehneme se od sebe na krok. I když jsme ale sestry, jsme úplně odlišné.
Já jsem vždycky všechno plánovala a dvakrát si rozmýšlela každou větší útratu, zatímco sestra žila mnohem spontánněji. Měla hlavu plnou nápadů a věřila, že když člověk něco opravdu chce, nějak si cestu vždycky najde. Právě tahle její povaha ji ale jednou dostala do velkých problémů.
Jedno odpoledne mi Eva zavolala do práce a dost na mě tlačila, abych za ní přijela co nejdřív, že se mnou potřebuje něco probrat. Přišlo mi to divné, protože ségra ví, že si nemůžu z práce jen tak odskočit na kafe. Měla jsem z toho ale divný pocit, a tak jsem se šéfovi na něco vymluvila a spěchala do kavárny, kde jsme se často scházely.
Petra (23) napsala: Jsem vegetariánka, přesto mi rodina nutí maso. Uvažuju, že utnu kontakt
Chvíli předstírala, že se vlastně nic nestalo, ale když jsem na ni zatlačila, zvážněla a přiznala, že se dostala do velkých finančních problémů a potřebuje pomoct. Rozpadlo se jí podnikání, do kterého vložila všechny svoje úspory, a navíc jí zůstaly dluhy za pronájem prostoru a dlužila i dodavatelům. Nějakou dobu se je snažila splácet sama, jenže se dostala do bodu, kdy už neměla z čeho brát.
Nevěděla jsem, co jí na to říct. Byla jsem v šoku hlavně z toho, že se mi se svými problémy nikdy předtím nesvěřila. Vždycky působila dojmem, že má všechno pod kontrolou, a najednou přede mnou seděla zkroušeně, se slzami na krajíčku, že jí hrozí exekuce a že už nemá kam sáhnout. Chtěla po mně půjčit dvě stě tisíc korun. Slíbila, že mi je vrátí nejpozději do roka, protože má rozjednanou novou práci a pak už bude všechno v pořádku.
Celou dobu jsem ji poslouchala a snažila se vstřebat, co mi právě řekla. Odpověď jsem jí ale hned dát nedokázala. Dvě stě tisíc korun pro nás nebyly peníze, které bychom měli jen tak bokem. S manželem jsme oba pracovali, ale rozhodně jsme si nežili nad poměry. Evě jsem slíbila, že si o tom večer doma promluvíme, všechno spočítáme a druhý den jí zavolám.
Večer jsme seděli nad účty a počítali, jestli si něco takového vůbec můžeme dovolit. Peníze, které jsme měli našetřené, byly určené na rekonstrukci domu a oba jsme věděli, že pokud je půjčíme, budeme muset naše plány odložit. Manžel se mě několikrát zeptal, jestli jsem si jistá, že Eva udělala všechno pro to, aby svou situaci vyřešila jinak. Pořád jsem říkala, že ano. Věřila jsem jí. Nejen proto, že byla moje sestra, ale i proto, že jsem ji nikdy předtím neviděla prosit o pomoc.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Sestře jsem podala pomocnou ruku
Druhý den ráno jsem Evě zavolala. Bylo na ní poznat, že celou noc čekala, jak se rozhodneme. Když jsem jí řekla, že jí peníze půjčíme, rozplakala se. Pořád dokola děkovala a slibovala, že nás nezklame. Říkala, že hned jak nastoupí do nové práce, začne nám peníze po částech vracet a do roka bude všechno vyrovnané.
Alena (56) se svěřila: K narozeninám jsem si splnila velký sen. Celý život jsem řidičům jen záviděla
Ještě ten den jsme se sešly. Já jsem peníze vybrala z banky a pro jistotu jsme sepsaly jednoduchou smlouvu o půjčce. Manžel na tom trval a vysvětlil mi, že je to rozumné. Oddychla jsem si, že s tím Eva neměla nejmenší problém, a dokonce sama řekla, že chápe, že si tím chceme chránit i vlastní rodinu.
Prvních pár měsíců šlo všechno podle domluvy. Ségra si opravdu brzy našla dobrou práci a splátky posílala přesně podle slibu. Měla jsem radost hlavně kvůli ní. Zdálo se, že se jí konečně začíná dařit a že nejhorší má za sebou. Když jsme se občas sešly na kávě nebo na rodinné oslavě, působila mnohem klidněji než dřív. Dokonce několikrát sama řekla, že si uvědomuje, jak moc jsme jí pomohli, a že nám to nikdy nezapomene. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by se mezi námi kvůli penězům mohlo něco pokazit.
Peníze se postavily mezi nás
Asi po půl roce pravidelného splácení se ale jedna splátka opozdila. Nejdřív jen o pár dní, takže jsem to vůbec neřešila. Eva se mi sama ozvala, omluvila se a říkala, že peníze pošle hned, jak jí přijde výplata. Za týden opravdu dorazily a víc jsem to neřešila.
Jenže příští měsíc se to opakovalo. A pak znovu. Najednou jsem nevěděla, jestli splátka přijde včas, nebo budu muset zase volat. Bylo mi to čím dál nepříjemnější. Místo abychom si povídaly jako dřív, řešily jsme skoro pokaždé jen peníze. Když jsem se připomněla, Eva byla podrážděná a tvrdila, že na ni zbytečně tlačím. Přitom jsem po ní nechtěla nic navíc, jen aby dodržela to, na čem jsme se společně domluvily, nebo mi alespoň řekla, co se děje.
David (32) popsal své trápení: Ve firmě svého otce jsem nechal celé mládí. Pořád jsem pro něj nebyl dost dobrý
Nejvíc mě ale zasáhlo něco úplně jiného. Jednou jsme byly u rodičů na nedělním obědě a mamka mezi řečí poznamenala, že bych mohla mít se sestrou větší trpělivost. Zůstala jsem na ni jen koukat. Do té doby jsem byla přesvědčená, že o půjčce nikdo neví. Teprve tehdy mi došlo, že Eva o celé situaci doma mluvila. A nejspíš úplně jinak, než jak to celé ve skutečnosti bylo.
Mamka měla pocit, že bych měla být shovívavější, táta naopak říkal, že dluhy se mají platit. Každý na to měl jiný názor a já najednou měla pocit, že se místo sestry musím obhajovat ještě před vlastní rodinou. Přitom jsem jí jen pomohla ve chvíli, kdy byla v nejhorším, ale najednou jsem měla pocit, že jsem tady padouch já.
Se sestrou jsme spolu několik měsíců skoro nepromluvily a splátky taky nechodily. Až po delší době za mnou sama přišla s tím, že už má konečně možnost dluh doplatit. Peníze mi nakonec vrátila, jen mnohem později, než slíbila. Trvalo ale ještě dlouho, než jsme si k sobě znovu našly cestu.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Rostoucí problém mladých Čechů: Dluhy za telefon i krátkodobé půjčky. Přibývá i exekucí: