Herec Lubomír Kostelka se pral s Menšíkem. Doma měl mladou gynekoložku
Lubomír Kostelka, legendární herec, rekordman v počtu natočených filmů a nejbližší přítel Vladimíra Menšíka, by oslavil 95. narozeniny. Dožil se úctyhodného věku a až do poslední chvíle žil naprosto plnohodnotný život. Co prozradil těsně před smrtí?
Herec Lubomír Kostelka, rodák z Přerova, byl dvakrát ženatý a měl syna Martina, který se stal uznávaným dětským kardiochirurgem. Jak přiznával, ženy v jeho životě hrály vždycky velkou roli. „S první manželkou jsem se seznámil ještě v Brně na JAMU, ale nechtělo se jí do Prahy. Druhou jsem poznal v mém bytě u Zlatého hada. Jednou tam za mnou přijela celá parta z Brna a taky dvě roztomilé dívenky. Moje budoucí druhá žena tam zapomněla šálu a pak se vracela a vracela... až byla těhotná. Byli jsme spolu třicet let, už nežije,“ svěřil se v rozhovoru, který poskytl v době, kdy slavil devadesáté narozeniny.
Do poslední chvíle byl velmi vitální. „Co se týče erotiky, ještě by to nemuselo být úplně marné. Sám jsem teprve tři roky. Předtím jsem žil s jednou doktorkou gynekoložkou, byla o šestadvacet let mladší,“ prozradil s potutelným úsměvem Lubomír, který dožíval ve své chalupě v Kamberku. Nad vodou ho držela především rodina.
„Můj syn Martin, to je borec. Jako profesor na dětské kardiochirurgii v Lipsku šéfuje devíti operačním sálům, rodinu má ale tady v Česku. Jezdí domů každý pátek, 250 kilometrů je pro jeho sportovní audi hračka. Je to nejlepší operatér v celé Evropě, denně přivádí jedno dítě k životu. Vychovával jsem ho v podstatě sám, jeho matka, profesorka na průmyslovce, nebyla zrovna mateřský typ. Nevěnovala se ani svému synovi z prvního manželství. Jeho otec ho nikdy neviděl, žena ho sice odkojila, ale dál už o něj nejevila interes, takže se ho ujala nejdřív moje tchyně a pak já. Dodnes mi říká táto. I když jsem skoro nepřetržitě točil, kluků jsem si vždycky hleděl,“ říkával Kostelka.
Rvačky s Vladimírem Menšíkem
Jeho celoživotním přítelem, a to už od dob studií, byl legendární herec Vladimír Menšík. Ti dva byli jako jedna duše, kamarádi na život a na smrt. Zažili spolu mnoho. „Při nočních návratech z mejdanů jsme se s gustem zapojovali i do rvaček. Kolikrát i nevinně. Viděli jsme, jak se třeba dva mydlí, tak jsme to chtěli urovnat, ale nakonec se ti dva spojili proti nám. Jenže na nás neměli. Menšík jednomu z nich podrazil nohu a já dal tomu druhému přes držku. Párkrát jsme se ale porvali jako koně i mezi sebou. Jednou se do mě Ládínek pustil kvůli tomu, že jsem bez placení utekl z vinárny, a tvrdil, že toho číšníka osobně znal, což ale nebyla pravda. No krev z nás stříkala. Ale druhý den jsme o ničem nevěděli,“ přiblížil herec, který zemřel v 91 letech.
Zradilo ho srdce – prodělal náhlou srdeční příhodu. „Stihli jsme se ještě rozloučit. Byl jsem za ním v neděli, ve středu zemřel. Když jsme se viděli, byl ještě při smyslech, ale já tušil, že ho vidím živého naposledy. On to samozřejmě nevěděl, jenže mně to bylo bohužel jasné. Potom už se mu vědomí začalo kalit a nakonec mu organismus vysadil úplně. Když děláte akutní medicínu 34 let jako já, víte naprosto detailně, co se děje a jak člověk odchází. I kdybychom použili všechny dostupné moderní metody, jen bychom prodloužili odcházení. Domů do Kamberka by se už nikdy nevrátil. Člověk ví, že by mu život dokázal ještě prodloužit, ale bylo by to bezcílné, iluzorní a nerealistické. Jako kardiochirurg jsem k tomu tak musel přistoupit,“ prozradil krátce po jeho smrti Kostelkův syn Martin.
Zesnulý otec, skvělý herec a člověk, byl pro něj velkým vzorem. „Byl na sebe vždycky velmi tvrdý. Žil ve skromných podmínkách, myl se ledovou vodou, střídmě jedl. Pomohly mu jistě i ty tři malé panáčky slivovice denně. Byl tou slivovičkou trošku preparován, mumifikován. Je to dar země a slunce. Nikdy nekouřil, nepil černou kávu, takže nebyl zatížen negativními faktory. Klíčovým byl jeho pozitivní vztah k životu,“ dodal uznávaný lékař Martin Kostelka.
Zdroj: Blesk, MF DNES, archiv autora