Manuál na šťastný život 33. díl: Jak někomu v životě odpustit?

Pozitivní myšlení je tím, co pomáhá zvládat životní situace. V každém díle vás čeká něco málo teorie, ale především praktické postupy, techniky a cvičení. Některé rady vám mohou posloužit jako rychlá intervence při případných problémech. Po přečtení a ukončení návodu se můžete k určitým krokům vždy vrátit. Ničeho se neobávejte a pusťte se směle do své cesty za štěstím!

Odpuštění druhým i sobě

Odpuštění je nedílnou součástí našeho života a můžeme ho chápat ve dvou rovinách. Je to deklarování toho, že jeden člověk druhému odpustí, nebo odpuštění může být spojeno i s tím, že my odpustíme sami sobě. V každém případě se jedná o akt, který je důležitý na naší cestě k lepšímu a plnohodnotnějšímu životu a vždy nám přinese štěstí a úlevu.

Co vám odpuštění přinese?

Je to nesnadný a často obtížný a bolestivý proces. A naše očekávání toho, co nám přinese, je nulové. Proč mám odpouštět, když mi někdo ublížil? Odpuštění nám pomůže jít dále. Odpuštění je tak staré jako lidstvo samo. Odpuštění nám pomůže odstranit negativní emoce. Odpuštění neznamená zapomenout, ale vracet se k dané záležitosti a vědomě odpouštět. S odpuštěním souvisí tolerance, pokud jsme tolerantní, umíme i odpouštět. Odpuštění souvisí i s tím dát tomu druhému svobodu, svobodu být takový, jaký je, bez nálepkování a kritizování.

Není lehké někomu odpustit

Proč je vlastně tak těžké odpustit? Řada lidí vnímá odpuštění jako svou slabost. Touha po pomstě je silná a odpuštění s ní moc nekoresponduje. Mnohem lepší je přece dát danému člověku najevo, jak moc mě zradil, jak moc mě to bolí! Navíc, když to odpustím jednomu, nedám tím ostatním najevo, že se takhle ke mně mohou chovat všichni?

Odpuštění neznamená, že jste slaboši, naopak. Odpustit neznamená zapomenout. Důležité je uvědomit si zásadní věc: Odpouštíte kvůli sobě. Kvůli tomu, abyste se mohli posunout dál.

Vztek a zlost jsou emoce, které silně narušují sociální vztahy a jeho nositele odsouvají do roviny agresorů. Už od dětství se učíme vztek potlačovat, a tak ho vnímáme jako něco špatného a odsouzeníhodného. Potlačení těchto emocí nám ale přináší již zmiňované zdravotní problémy i možnost rakovinového bujení. Je to, jako když papiňák nemá ventil pro upouštění páry. Zlost a vztek nám umožňují tlumit bolest, a to fyzickou i duševní. Potlačované a vytěsněné emoce se snaží dostat na povrch více razantněji.

Pokud zažíváme dlouhodobě negativní emoce, opakovaně nebo intenzivně – jsou pro nás mimořádně škodlivé. Poškozují zdraví našich vztahů a naše mentální zdraví a také škodí i našemu zdraví fyzickému: jsou jedním z faktorů vzniku mnoha nemocí včetně těch nejtěžších: rakoviny, srdečně-cévních onemocnění a mozkových příhod včetně nebezpečí nahromaděného stresu. Jednou z největších příčin stresu jsou právě negativní emoce vyplývající z našich vztahů, z našeho ublížení, z našeho neodpuštění.

Co tedy dělat a jak odpustit?

• Především si uvědomit, komu nejsme schopni odpustit. A proč tomu dotyčnému člověku nedokážeme odpustit.
• Poté si znovu projít emoce smutku, vzteku a nespravedlivosti, které nám někdo druhý způsobil.
• V další fázi se sami sebe zeptáme, zda jsme si jisti tím, že nám ten druhý opravdu ublížil. Je všechno, co si myslíme opravdu pravda? Jsme přesvědčeni, že nám ten člověk opravdu chtěl ublížit? Známe všechny okolnosti a máme všechny informace? Jsou tyto informace skutečně pravdivé?
• Proč se na toho člověka zlobíme? Co nám přináší ten vztek a naše zloba? A především, co přináší naše zloba tomu dotyčnému člověku? Co by s stalo, pokud bychom tomu člověku odpustili?
• Najděte nové souvislosti a znovu si vše projděte. Uvědomte si nutnost odpouštět. Rozhodněte se odpustit.
• Akt odpuštění – Odpouštím ti!
• Zvládání přicházejících emocí, jako je vztek, smutek a nenávist.
• Nepopíráme, že nám bylo ublíženo, pouze nechceme nic oplácet.
• Pokud zatím nedokážete odpustit, řekněte si pouze: Chci odpustit, pokusím se odpustit.
• K tomuto procesu odpuštění se můžeme třeba i stokrát vrátit, než se nám opravdu podaří. Nesmíme se obviňovat za to, že to nejde napoprvé.
• Související emoce (vztek, zášť, nespravedlivost, zklamání) zpracováváme často velmi dlouhodobě. Neodejdou poté, co jednou skutečně odpouštíme. A je to v pořádku. Projít emocemi je obtížné. Zvláště, týkají-li se skutečně velkého zranění.

Jak pracovat se zlostí a vztekem?

• Při pocitu vzteku, který přichází, je dobré si uvědomit, že nemusíme vše potlačit. Uvědomte si, že to není o tom, že si nemůžete dovolit na někoho křičet, ale naopak, že nechcete bojovat. Můžete, ale nechcete nést důsledky, které z toho následně vyvstanou.
• V případě, že máte možnost svůj vztek a zlost někde vyventilovat, udělejte to. Jděte do vedlejší místnosti a bouchejte třeba pěstmi do polštáře. Kupte si do sklepa boxovací pytel a svůj vztek si na něm vybijte. Jděte si zaběhat nebo zahrát squash.
• Přijměte vztek a zlost jako svoji součást a uvědomte si, z čeho vychází. Kde je vaše nespokojenost. Co je podnětem, který váš vztek vyvolává.
• Přemýšlejte, v čem vám váš vztek a zlost můžou pomoci. Co vám to říká o vás? O celé situaci? V čem nerespektujete svoji zkušenost a sami sebe?
• Nezlobíme se třeba proto, že druzí lidé nefungují podle našich představ a nenaplňují naše očekávání? Uvědomte si, že druzí lidé nám zrcadlí naše vlastní očekávání, které neumíme naplnit.
• Dejte svoji nespokojenost najevo co nejdříve a s druhým člověkem o tom co nejvíce komunikujte. Každé nevyříkání si nespokojenosti vede postupně k emoci vzteku a zlosti.
• Někdy jsou vztek a zlost v partnerském svazku nezbytností, protože nakonec pročistí vzduch. Partner potřebuje druhému člověku sdělit vše, co ho tíží, a neumí to jiným způsobem než hádkou, kde se projeví i emoce zlosti. I v přírodě přichází bouře, která vyčistí vzduch.
• Neberte si vždy vše osobně. Vždy máme možnost volby, jak si daná slova nebo skutek vezmeme. Na druhou stranu, pokud se při emoci vzteku cítíme silní, neuvědomujeme si, že naše realita je zkreslená. V tuto chvíli nereagujeme optimálně a správně. Neumíme reálně vnímat celou situaci a jednáme pod tlakem našeho vzteku. Problém vidíme ve větší míře, než ve skutečnosti opravdu je. Naše reakce pak může být neadekvátní celé situaci, a to i když nám náš mozek říká, že cítí uspokojení, jak reagoval.

Cvičení:

Napište si tři dopisy tomu, komu chcete odpustit. V prvním dopise se vypište z toho, co vám dotyčný člověk udělal. Klidně mu vynadejte nebo se na něho zlobte se všemi těmi negativními emocemi. V tomto dopise mu sdělte vše, co mu vyčítáte a co vám udělal. V tomto dopise se díváte na vše z vašeho úhlu pohledu.

V druhém dopise se pokuste na celou situaci podívat z úhlu pohledu člověka, kterému něco vyčítáte, z pohledu člověka, který vám ublížil a popište opět celý příběh jako by ho vyprávěl on.

Ve třetím dopise se pokuste spojit vše dohromady a uvědomit si, proč k dané situaci došlo a co vám to přineslo. A nakonec se pokuste danému člověku odpustit. Napište i to, co vám odpuštění přinese.

Šárka Vávrová