Z deníku koučky: Kompromis a tolerance ve vztahu

Jako mladí jsme si přísahali, že nebudeme ve vztahu přistupovat na žádný kompromis. Postupem času se vše mění. Jak se mění s věkem názor na toleranci a kompromis ve vztahu? Přístup k partnerství je spojen s výchovou, osobnostními rysy, ale také postupně prochází vývojem, a tak máme jiný přístup k partnerství ve dvaceti letech a jiný ve čtyřiceti. Co tolerujeme jako dvacetiletí a co ve čtyřiceti?

„Všechno, nebo nic“ je většinou heslo mladých lidí, kteří vstupují do vztahu. Nechtějí připouštět žádný kompromis. Srovnání s rodiči a jejich mírou tolerance je pro mladé lidi nepochopitelné. Jak mohou tolerovat určité vlastnosti toho druhého partnera? To oni přece nikdy tolerovat nebudou! Časem, jak člověk získává zkušenosti, mění se i jeho představa o partnerství a toleranci. Postupně opouštíme představy o ideálním partnerovi a ideálním partnerství a začínáme být více realističtí. V mládí se řídíme podle romantických přání a představ a věříme, že takového partnera najdeme. Po prvních vztazích, které nám nevyšly, si stále myslíme, že ideální partner existuje. Postupem času však zjišťujeme, že některé požadavky jsou nereálné a začneme slevovat.

V nedávné době se mi svěřila moje kamarádka, že je v partnerství nešťastná. Je se svým partnerem asi dva roky a má obavy z toho, že začíná ztrácet o svého partnera zájem. Překvapuje ji skutečnost, že se z jejich vztahu vytratila romantika a její partner ji občas zaskočí chováním, které ona nedokáže tolerovat. Probraly jsme spolu míru tolerance a co znamená zralý vztah. Moje kamarádka byla především zoufalá ze svého postoje k partnerství a z toho, že ve vztahu nejspíše hledá něco, co jí partner nemůže nabídnout. Svého partnera si na začátku idealizuje a po odeznění zamilovanosti není schopna chyby partnera akceptovat.

V jejím případě však nešlo o to, že by nedokázala tolerovat chyby a chování svého partnera a dojít postupně ke zralému vztahu. Její problém byl ve výběru partnera. Volila vždy partnery, které nějakým způsobem převyšovala. Většinou se jednalo o intelektuální úroveň, a tak jí po čase přestal její partner stačit. Ona pracuje neustále na svém seberozvoji a vzdělání, tak se i jejich vzájemná odlišnost zvětšuje. V jejím případě nejde o míru tolerance nebo nereálné představy o partnerovi. Ona musí najít dostatek sebedůvěry a najít si partnera, který bude na stejné úrovni jako je ona!

Od Itálie ke stabilitě a toleranci

Ve dvaceti prožíváme partnerství plné vášně, romantiky, majetnických sklonů a žárlivých scén, nezávazného sexu, velkých zvratů a také rozchodů. Po třicátém roce však začne klesat touha po romantické zamilovanosti a začneme hledat ve vztahu stabilitu a zázemí. Sníží se i potřeba nezávislého sexu a tím i sexuálních vztahů. Nejedná se však o to, že bychom rezignovali na lásku a vnímali vztah pouze jako přátelství a společné bydlení. Mění se však pohled na ideálního partnera a začínáme některé jeho vlastnosti tolerovat. Ve zralejších vztazích už máme jiné představy o partnerovi a celkově o vztahu. Po odeznění první zamilovanosti se začínáme vyrovnávat s chybami toho druhého a jsme tolerantnější, máme i menší nároky na partnera. Což neznamená, že partnerovi vše tolerujeme, ale nad některými věcmi už máme nadhled a nerozčílí nás tak jako ve dvaceti letech.

Často se stává, že se lidé rozvedou ještě v mladém věku a po letech jeden z partnerů vzpomíná na své první manželství a uvědomuje si, že by ho už partner tolik nerozčiloval a možná se svojí mírou tolerance, kterou už má v určitém věku, by se s ním nerozvedl. Zralejší partneři už hledají více klid, než „italskou domácnost“ plnou hádek, rozbíjení nádobí a třískání dveří.

Romantika bez kompromisů? Na to zapomeňte

Ve zralém partnerství se o sebe dva lidi zajímají. Komunikují spolu a snaží se být tolerantní a najít kompromis. Oba partneři respektují odlišnosti toho druhého, jsou shovívavější k chybám svého partnera a především vztah je více zaměřen na osobní svobodu. Respektují toho druhého a jeho práva i povinnosti. Neznamená to však ztrátu zodpovědnosti vůči druhému partnerovi. Představy o velké romantické lásce bez tolerance a kompromisů jsou většinou znakem nezralosti. Romantika ve vztahu být zastoupena může, ale vše je spojeno s reálnou představou o druhém partnerovi.

Co si ve vztahu uvědomit?

Pokud hledáte dokonalého partnera, který bude odpovídat vašim přesným představám, musíte se smířit s tím, že takového partnera nenajdete. Nikdo nemůže dokonale odpovídat vašim představám, ale může mít podobné názory na život jako vy a vyznávat stejné hodnoty. Kompromis vám pomůže uvědomit si, co je pro vás důležité a co dokážete prominout.

Netrvejte vždy na svém. Nejdříve si promyslete i druhý pohled vašeho partnera. Podívejte se na vše z nadhledu a zjistíte, že vše může být i jinak.

Snažte se přijmout realitu a podívejte se na partnera bez idealistických představ. Vždyť i vy máte své chyby, a přesto vás váš partner miluje.

Nebojte se přiznat si, že jste neměli pravdu, a partnerovi se omluvte. Přiznat chybu a omluvit se je znakem zralého člověka.

Tolerance vede k prohloubení partnerské intimity a důvěry, a tak i k větší stabilitě vztahu. Život takových partnerů je provázen větší pohodou a láskou.

Vážení, přehnané nároky na partnera můžou váš vztah zadusit. Neochota ke kompromisům a neschopnost ustoupit ze svého stanoviska je známkou nezralosti. Buďte více tolerantní, ale ne natolik, abyste žili život toho druhého a vše mu podřídili. Jen rozumná dávka tolerance a kompromisu může vztah posouvat dopředu a posílit partnerské pouto.

Přeji vám tu správnou dávku tolerance do vašeho vztahu. Tak, aby posílila vaši vzájemnou lásku.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie