Martina (48): K padesátinám jsem manželovi dala sex ve třech. Zlomilo mě to
Sexuální dobrodružství skončilo jinak, že se čekalo. Zdroj: Louis-Paul st-onge Louis, Alamy, Profimedia.cz
Po pětadvaceti letech manželství jsem měla pocit, že nás už nic nemůže překvapit. Chtěla jsem to změnit, okořenit náš vztah a dokázat si, že se pořád umíme odvázat. To, co jsem považovala za odvážný dárek, se ale změnilo v noc, která náš vztah posunula jinam, než jsem čekala.
Byla jsem zvyklá říkat, že po tolika letech spolu už se člověk nepřekvapí. Ne proto, že by naše manželství bylo bez jiskry, spíš proto, že jsme si zvykli na stejný rytmus. On ráno vstával dřív a nechával po sobě rozsvíceno, já si večer brala teplé ponožky, i když byl červenec. Bylo mi osmačtyřicet, jemu se blížila padesátka, a většinu věcí jsme dělali automaticky, bez domlouvání, bez přemýšlení, jako by už patřily k výbavě bytu.
Byli jsme spolu přes pětadvacet let a občas jsem měla pocit, že si na to číslo víc zvykám já než on. Fungovalo to i proto, že jsme nic nerozebírali. Nehádali jsme se kvůli maličkostem, dokázali jsme se potěšit i drobnými věcmi. Když se jeho pohled na chvíli zdržel na jiné ženě, většinou jsem to přešla. Někdy jsem si z toho dokonce dělala legraci. Přišlo mi trapné žárlit po tolika letech na něco, co trvalo sotva vteřinu.
Vždycky jsme o sobě tvrdili, že nejsme usedlé typy. Jezdili jsme po Evropě starým autem bez klimatizace, spali v levných penzionech, kde jsem se štítila sprchy, a jednou jsme skočili padákem, když jsem slavila čtyřicáté narozeniny. Smála jsem se tehdy víc, než jsem chtěla, a ještě dlouho jsem měla pocit, že právě takhle má vypadat důkaz, že jsme pořád stejní jako dřív.
Chtěla jsem vymyslet něco velkého
Když se blížily manželovy kulatiny, chtěla jsem vymyslet nějakou bombu. Dárek, který si užijeme oba a budeme z něj žít ještě několik měsíců poté. Láďa ale nikdy nebyl fanouškem adrenalinu jako já, a tak jsem podobné šílenosti, jako další seskok padákem, raději vypustila z hlavy.
Myšlenka sexu ve třech nepřišla jako výstřelek ani provokace. Spíš se mi postupně usazovala v hlavě ve chvílích, kdy jsem večer ležela vedle něj a nemohla usnout, nebo když jsem se ve sprše přistihla, že myslím na cokoli jiného než na práci nebo nákup. Působilo to nenápadně, skoro samozřejmě. Po tolika letech spolu by se člověk přece neměl bát vyslovit všechno nahlas. To, co by u jiných bylo riziko, by u nás mohlo fungovat jako koření.
Čím víc jsem si tu představu přehrávala, tím méně mi připadala šílená. Nebyla v ní romantika ani velká slova, spíš vzrušení z toho, že přijdu s něčím, co ho zaskočí a potěší zároveň, a že se na chvíli přestanu hlídat.
Jedno jméno se mi vracelo pořád dokola
Začala jsem si v hlavě přehrávat, koho bychom vlastně mezi sebe pozvali. Jedno jméno se mi vracelo častěji než ostatní, skoro proti mé vůli. Známe ji roky, potkáváme se spíš náhodně přes kamarády, ale vždycky jsme si rozuměli. Věděla jsem, že se mu líbí, a zároveň jsem měla pocit, že se jí nemusím bát.
Když jsem si ji představila u nás doma, nepřišlo mi to zvláštní. Viděla jsem ji, jak sedí u stolu, sundává si kabát, usmívá se, a v té představě jsem byla pořád i já. Ta myšlenka mě dráždila víc, než jsem čekala, a přistihla jsem se, že se při ní mimoděk dotýkám sama sebe. Líbilo se mi to.
Když jsem to Láďovi řekla nahlas, nezasmál se. Neptal se hned na detaily. Chvíli se na mě díval, jako by si mě znovu prohlížel, a pak řekl, že pokud jsem si tím jistá, nechá to na mně. To, že mi tu odpovědnost vrátil, mě vyvedlo z rovnováhy. A zároveň mě to vtáhlo ještě víc. Najednou to nebyla společná fantazie. Byl to můj nápad.
Noc, která se vymkla mojí kontrole
Večer, kdy měla přijít, jsem byla neklidná už od odpoledne. Převlékala jsem se častěji, než bylo normální, vytáhla jsem krajkové prádlo, které nosím jen při zvláštních příležitostech, a v koupelně si zkoušela výraz, který by nepůsobil vystrašeně ani přehnaně sebevědomě. Když zazvonila, srdce mi spadlo až do žaludku. Na vteřinu mě napadlo, jestli to nebyla chyba, ale už nebylo cesty zpět. Otevřeli jsme dveře s úsměvem, který byl o něco širší, než jsme chtěli, a hlavou mi problesklo, že vypadáme jako z hororu.
Všechno se rozběhlo samo. Víno teklo rychleji, smích byl hlasitější, doteky intenzivnější. Manžel seděl mezi námi a já cítila, jak se vzduch v místnosti mění, jak houstne a zpomaluje. Bylo mi horko a zároveň jsem cítila to známé chvění někde níž, nepříjemně příjemné.
Přisunula se k němu bez zaváhání a položila mu ruku na stehno. Já sáhla na to druhé, o vteřinu později, a najednou mi připadalo důležité, aby mezi námi bylo všechno vyrovnané. Líbaly jsme ho obě, střídavě a občas zároveň. Její rty byly měkčí, plnější, moje opatrnější. Přesunula se níž, aniž by se na mě podívala, a mně se stáhlo břicho.
Byla pořád o krok přede mnou a já si připadala pomalá. Dotýkala jsem se Ládi víc, než bylo potřeba, spíš křečovitě než tak, jak jsem byla zvyklá. Podívala se na mě, usmála se a políbila mě, jako by mě chtěla uklidnit. Nepomohlo to. Dívala jsem se na ně a viděla věci, které jsem vidět nechtěla. To, jak na ni reagoval. Jak rychle. Jak samozřejmě.
Zůstala jsem sedět na posteli ještě chvíli poté, co se všechno zpomalilo. Nevěděla jsem, kam dát ruce, a tak jsem si je položila na stehna, jako bych čekala na pokyn. Oblékla si kabát, obula boty u dveří a mluvila o maličkostech, o tom, že ráno musí brzy vstávat a že venku je zima. Dívala jsem se jinam, dokud za ní nezapadly dveře.
Manžel se ke mně v posteli přiblížil automaticky, jako to dělal vždycky. Objala jsem ho, ale nechala jsem oči otevřené. Leželi jsme vedle sebe a já sledovala strop. Jeho ruka mi přejížděla po stehně stejným pohybem jako jindy, ale já cítila, že už to nikdy nebude jako dřív.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Jana Brejchová prozradila, proč kamarádce přebrala muže. Zvítězilo sobectví, přiznala:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
