Exkluzivní ukázka z pořadu Milionář mezi námi. Proč jsou neziskovky brány jako problém?

Lenka Hlavatá je výkonnou ředitelkou a spolumajitelkou firmy Hlavatý & Partners Consulting Group, která patří mezi nejúspěšnější tuzemské poradenské skupiny. Je také zakladatelkou ocenění Český Goodwill (firmové Oscary). Lenka si nedávno zkusila, jaké je to žít s minimem peněz a pomáhat k tomu potřebným.

Na konci projektu Milionář mezi námi odhalí lidem, které potkala, svou pravou identitu a rozdá charitativním organizacím statisíce korun. Při své cestě se dozvěděla zajímavé informace z působnosti neziskových organizací v České republice. Jaký je hlavní problém?

Jak Lenka Hlavatá vzpomíná na natáčení?

• Jste v kontaktu s některými lidmi, které jste během natáčení poznala?

Jsem v kontaktu v podstatě se všemi. Jindřišku z Vladykova dvora, která by se pro druhé rozdala, ale na sebe samu vůbec nemyslí, se nám už v závěru loňského roku podařilo „donutit“, aby si vybrala svůj osobní dárek a užila si wellness víkend jen pro sebe. Letos jsme navíc poměrně intenzivně spolupracovali na zefektivnění jejich fungování, aby jim lépe vycházely finance, abychom jim vytvořili prostor, v jehož rámci se jim vrátí čirá radost z práce, kterou dělají. Spousta dobrých věcí – i přes covid – se podařila a další se rýsují. Simča, které jsem dělala starší kamarádku v rámci dobrovolnictví v Temperi a programu Pět P, přijela také loni do Prahy na plánovaný výlet. Připravila jsem jí celodenní program, včetně nejdůležitější návštěvy v super kadeřnickém salonu Red, kde se Simče věnovali, nejen co se péče o vlasy týká, ale také se podělili o své odborné a osobní zkušenosti – za což bych velmi ráda, pokud můžu, ještě znovu moc poděkovala paní majitelce salonu Janě Šafářové, která byla velmi ochotná Simče všechno ukázat a vysvětlit. Výlet připadl na první adventní neděli loňského roku, kdy se zrovna na Staroměstském náměstí slavnostně rozsvěcel vánoční strom. Takže to byl celý den plný zážitků a nadšení, které zářilo v Simčiných očích.

• Máte možnost sledovat, jak s vašimi penězi naložili?

Ano, mám. I když letošní covidová situace dost zamíchala původními plány a některé z věcí se nemohly realizovat, přesto se udělal obrovský kus práce. Jak jsem už říkala, jsme ve stálém kontaktu a všichni vědí, že se na mě můžou spolehnout a peníze mají připravené, až nastane ten správný čas. Konkrétně mám na mysli třeba Temperi, kde můj příspěvek byl určený na tak zvané „víkendovky“. To jsou společné akce pro děti z programu Pět P a jejich kamarády-dobrovolníky, kdy společně stráví víkend obvykle v přírodě. Normálně Temperi pořádá jednu akci na jaře a jednu na podzim, což letos z pochopitelných důvodů nebylo bohužel možné.

• Jak těžké pro vás bylo udržet jinou identitu?

Skrytou identitu jsme volili tak, aby mi byla co nejbližší a příběh co nejvěrohodnější. Lenka Veselá, účetní z Prahy, co se v rámci své životní cesty aktivně zajímá o dobrovolnictví. Přesto se mi podařilo prokecnout se hned při prvním setkání, kdy jsem se suverénně představila jako Lenka Hlavatá. Naštěstí to pod tíhou situace – štáb, kamery, nová situace, brzké ráno… – bylo možné přejít bez mrknutí oka, takže si toho v neziskovce – první byla Potravinová banka Jihočeského kraje – nevšimli. Dál už jsem se představovala jednoduše jako Lenka, což vzhledem k mému mladistvému vzhledu a prostředí dobrovolníků nebylo nikomu vůbec divné.

• Darovala jste spoustu peněz, co projekt dal vám?

Projekt mi dal spoustu věcí. Poznala jsem řadu nových lidí, kteří jsou inspirativní, šikovní a zapálení do své práce v neziskovém sektoru a jejichž životním posláním je pomáhat druhým. Zjistila jsem, kolik dobročinných organizací existuje na různých stupních sociální pomoci, které fungují jako záchranná síť pro lidi, co si z nejrůznějších důvodů nemůžou pomoct sami. Samozřejmě, pokud je někdo na dně kvůli své lenosti nebo nedostatku vůle, je to jedna věc. Ale mezi „klienty“ neziskovek, které jsem zažila, jsou i lidé, kteří se na dně ocitli kvůli nedostatku intelektu, vážnému zdravotnímu problému nebo je prostě semlel systém kvůli souhře těžko uvěřitelných náhod, kterou umí napsat jen život. Většinová společnost může být ráda, že pro tyto „ztracené existence“ tady existují nestátní neziskové organizace. A samozřejmě také dobrodinci z řad široké veřejnosti, kteří tyto neziskovky podporují – ať už jako dobrovolníci, nebo finančně. Svědčí to o vysoké rozvinutosti naší společnosti, což mě těší.

Také jsem si ověřila, že sklon k prospěšnosti druhým se v člověku pravděpodobně rodí vlivem osobních traumat a nepříznivých životních událostí. Říká se, že každý máme svou třináctou komnatu. Stejně tak řada lidí z neziskovek, které jsem v rámci své účasti v projektu poznala, si nějakou větší či menší tragédií prošla. Ale místo toho, aby fňukali nebo se litovali, rozhodli se svou energii věnovat ve prospěch druhých. Sama mám za sebou poměrně těžkou životní cestu, díky které jsem taková, jaká jsem, a dosáhla jsem toho, čeho jsem dosáhla. Takže vím, o čem mluvím.

V osobní rovině jsem si znovu potvrdila, že moje životní strategie je správná. Uvědomila jsem si, že mám nadprůměrně vysoké nároky na sebe i své okolí a že je to tak dobře. Že to, co dělám, respektive děláme, a považuji to za samozřejmé, až tak samozřejmé úplně není. Že jsem vděčná za schopnosti, které mám a které mi umožňují svobodně se rozhodovat. A že chci žít svůj rozmanitý život každý den naplno jako doposud, protože člověk nikdy neví, kdy se mu svět převrátí nohama vzhůru. To je hned…

• Šla byste do projektu znovu?

Ano. Bez váhání.

• Už jste se někdy předtím zapojila do podobných projektů?

Ano, přirozeně. Dlouhodobě podporujeme nejrůznější projekty, ať už vytváříme vlastní, nebo se aktivně zapojujeme do projektů našich partnerů. V rámci projektu Český Goodwill jsme podpořili konkrétní handicapované děti, splnili x přání onkologickým pacientům, letos při poslední inventuře ve firmě jsme vyřazený majetek (počítače, telefony, televize, kancelářská křesla a další) věnovali do dětského domova, podporujeme zvířecí útulky, darujeme krev a tak dále a tak dále. Já osobně jsem se – protože mám řidičák na kamion (C+E) a ve stresových situacích zachovávám klid a řeším je s chladnou hlavou – přihlásila k jednotce dobrovolných hasičů. Z partnerských projektů, které podporujeme, mohu jmenovat například Běh se žlutou stužkou – Uteč předsudkům, iniciativy Plaťme včas nebo Sponka pro alergiky, projekt Fandi mámám na podporu rodičů samoživitelů a další.

Není to žádné hrdinství, jen chci říct, že pomáhat může úplně každý z nás. Nemusí jít nutně o peníze, pro začátek stačí chovat se slušně a odpovědně, smát se na své okolí a, pokud je to možné, tak i přiložit ruku k dílu. Je důležité, aby každý začal sám u sebe a věřil, že svým příkladem strhne i ostatní.