Tajemství přírodní kosmetiky: Z čeho a jak se vlastně vyrábí?

Jaké to je ocitnout se uprostřed výroby voňavých olejíčků a krémů, navíc čistě přírodních? A jak a z čeho se vlastně vyrábí krém?

Pokud se jen trochu zajímáte o přírodní kosmetiku, jistě znáte značku Weleda, která existuje už 95 let. U nás si získala oblibu hlavně díky dětské kosmetice s obsahem měsíčku, kterou používaly už naše maminky. Dnes má Weleda dvě výrobny – jednu Švýcarsku a druhou v Německu. A právě tam jsem měla možnost nahlédnout trochu pod “kosmetickou” pokličku a poodhalit tajemství, které v sobě přírodní kosmetika ukrývá. A věřte, že je opravdu krásné a hooodně voňavé.

Mohlo by se zdát, že vyrábět přírodní kosmetiku není tak těžké. Prostě smícháte pár přírodních ingrediencí a je to. Jenže za přírodní kosmetikou se skrývá mnohem víc než jen to, aby krém nebo šampon plnily dobře svou funkci. Jde o velmi promyšlený systém – od výběru a způsobu pěstování nebo sběru rostlin, až po výběr těch nejvhodnějších a samozřejmě co nejekologičtějších obalů, které se dají zrecyklovat.

Není přírodní jako přírodní

Poznat v obchodě, že jde o skutečně přírodní kosmetiku, ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ona totiž ne každá kosmetika, která se tváří jako přírodní, skutečně přírodní je. Může se klidně stát, že objevíte ”přírodní krém”, který obsahuje jen jedno procento přírodních složek. Naštěstí není nutné pokaždé studovat na obalu složení produktu, protože k orientaci velmi dobře poslouží certifikáty. Pokud totiž firmám stojí za to vyrábět pravou přírodní kosmetiku, investují energii (a peníze) i do získání certifikátů, které to prokážou. Třeba produkty Weleda mají mezinárodně uznávaný certifikát kontrolované přírodní a BIO kosmetiky NaTrue. Dále se u přírodní kosmetiky můžete setkat například s označeními BDIH, CharteCosmetique BIO, EcoCert, Fairtrade, Vegan nebo Leaping Bunny Cruelty Free International.

Každá přísada má svůj význam

Vzhledem k tomu, že v pravé přírodní kosmetice se nepoužívají žádné syntetické složky, je potřeba nad složením každého produktu velmi přemýšlet a recepturu dokonale vyladit, aby se například krém hned po týdnu nezkazil. Místo syntentických konzervantů se proto používají různé kombinace éterických olejů a alkoholu. Také vůně jednotlivých produktů mají svůj význam. Nejde totiž jen o to, aby krém hezky voněl, takže stačí přidat pár kapek éterického oleje. V úvahu se bere i to, jaký vliv má určitá vůně na psychiku člověka a jak se dají různé vůně zkombinovat, aby byl výsledek pro daný účel co nejideálnější. Výsledkem pak třeba je, že se cítíte jako v sedmém nebi, když si namažete ruce krásně voňavým přírodním krémem, nebo že si natřete obličej krémem a najednou se tak hezky uklidníte, přestože vedle v pokoji vřískají děti.

Když jsem tak seděla a natírala na sebe všechny ty přírodní krémy a olejíčky vonící po měsíčku, mandlích, kosatcích, růžích, arnice nebo levanduli, napadlo mě, proč já na sebe vlastně celý život patlám kosmetiku, která možná hezky voní, dobře se roztírá, ale taky obsahuje spoustu složek, které pleti zrovna neprospějí. Silikony, parabeny, ale třeba i minerální oleje, které se do pokožky nevsáknou, ale vytvoří na ní nepropustný film, kvůli kterému se pak tvoří ekzémy a akné. Všech těchto složek je běžná kosmetika plná, ale protože většinou nečteme složení na obalu, vlastně si toho ani nevšimneme. Nebo to spíš nechceme vědět?

Krém jako trenér

To, co mě u přírodní kosmetiky překvapilo, je princip, na kterém funguje. Když si koupíte nový krém, většinou očekáváte, že vyřeší nějaký problém – suchou pleť, vrásky, začervenání, pupínky. A pokud možno hned. A klasické kosmetické produkty na tomto principu fungují – snaží se pleti zvenku dodat to, co jí chybí. Pokud je tedy pravidelně používáte.

Přírodní kosmetika je v tomhle jiná. Ve Weledě mi to vysvětlili velmi názorně. Představte si rybáře, který sedí u vody a nemůže chytnout žádnou rybu. Co uděláte, abyste mu pomohli? Můžete mu dát káď plnou ryb, kterou nakrmí celou rodinu. Nebo mu dáte dobré rybářské náčiní a loď. Co je lepší? Jako okamžité řešení samozřejmě první možnost. Ale co bude za týden, za rok, za deset let? A přesně tak funguje i přírodní kosmetika. Nesnaží se řešit problém, který pleť má, ale snaží se ji opět naučit, aby se dokázala ubránit před nepříznivými vlivy, aby si stále uměla vytvářet například kolagen a elastin a nebyla závislá na dodávání těchto složek zvenku. A k tomu účelu jsou využívány právě vlastnosti jednotlivých rostlin. Například oddenek kosatce má pozoruhodnou vlastnost uchovávat vodu pro přežití rostliny v dlouhých obdobích sucha, takže když se výtažek použije v kosmetice, naučí se i pleť v sobě zadržovat vodu a být dostatečně hydratovaná. Výtažek z mladých lístků břízy zase povzbuzuje metabolismus, a přidává se proto do oleje na celulitidu. A třeba olej lisovaný ze sladkých mandlí je překvapivě vhodný pro mastnou a citlivou pleť. Má totiž podobné složení jako kožní lipidy a dokáže mastnotu krásně vyrovnat.

V souladu s přírodou

Ve Weledě se zabývají každou jednotlivou surovinou, kterou při výrobě používají, jejím původem a využitím v maximální možné míře. 83 % všech surovin proto pochází z certifikovaného organického nebo biodynamického pěstitelství nebo kontrolovaného sběru ve volné přírodě (těch zbývajících 17 % jsou také přírodní složky, které ale v biokvalitě nelze získat, například xantan nebo glycerin). Řada surovin pochází od dodavatelů v rámci fair trade projektů. Růže z Turecka, levandule z Moldávie, arnika z Rumunska a Francie, rakytník a kosatec z Toskánska. A jestli vás zajímá, zda v produktech Weledy najdete i kousek Česka, tak ano. V Jižních Čechách se sbírají už deset let mladé březové lístky, z kterých se pak vyrábí speciální detoxikační březová řada.

Zahrada jako živý organismus

Velké množství použitých rostlin si ve Weledě pěstují podle principů biodynamického zemědělství ve svých zahradách poblíž německého Schwäbisch Gmündu. Na 23 hektarech je tu pěstováno na 800 druhů rostin, z nichž zhruba 160 je ještě začerstva zpracováváno do tinktur pro použití v přírodní kosmetice. Zahrada, která kvete od března do října, je takový svět sám o sobě. Kromě stovek druhů rostlin, které se vzájemně podporují, tu má svůj domov hmyz všeho druhu a všechen odpad se tu zpracovává do poslední částečky (když se do zahrad přijedete podívat, jednou z věcí, kterou se vám při prohlídce pochlubí, bude i obří kompost). Je to takový živý organismus, kde všechno přirozeně funguje a je v rovnováze, bez použití jakýchkoli chemikálií. Když to vidíte na vlastní oči, říkáte si: tak tady je svět ještě v pořádku. Podívejte se sami:

V kosmetické kuchyni

Přírodní a bioprodukty, včetně těch kosmetických, jsou v dnešní době hodně populární a vyhledáváné. Je taky hodně žen, které si zkouší vyrábět různé krémy a další kosmetiku podomácku. Ono to vlastně není vůbec těžké, protože kvalitní přírodní suroviny se dají díky internetu sehnat velmi snadno. Jestli to chcete taky zkusit, prozradím vám recept na domácí krém. Dal mi ho opravdový odborník, pan Junichi Nonaka, který téměř třicet let ve Weledě vymýšlel složení nejrůznějších přírodních kosmetických produktů.

Vypadá to nebezpečně chemicky, ale v laboratoři u pana Junichi Nonaky jsou všechny suroviny ryze přírodní.

Co budete potřebovat:

• 25 % sezamového oleje
• 4% včelího vosku
• 4 % emulgátoru (díky němu se voda s olejem dokonale spojí, na internet ho seženete i v biokvalitě)
• 67 % vody

První tři ingredience smíchejte a zahřejte na teplotu 70 °C. Přidejte vodu ohřátou na stejnou teplotu a rozmixujte tyčovým mixérem. Do hotového krému můžete přidat pár kapek éterického oleje pro vůni. Naplňte ho do čistého kelímku, a protože krém neobsahuje žádné konzervanty, snažte se ho spotřebovat co nejdřív. Což, jak jsem si sama na sobě ověřila, nejspíš nebude žádný problém.

Anna Kopečková