10. února 2014 15:51
Markéta ZídkováTaky jste milovali Tomáše Holého? Vychutnejte si ho ve filmu Pod jezevčí skálou
Pod Jezevčí skálou
Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Ať žijí duchové – všechny tyhle pecky má na svém kontě naše největší dětská hvězda Tomáš Holý. Zářila pouhých šest let – od roku 1976 až do roku 1982, ale jakoby byl stále s námi. Připomeňte si ho v úterý ve 20.15 na Primě.
Dodnes se vedou spory, kdo Tomáše Holého pro film vlastně objevil.
Poprvé si ho diváci mohli vychutnat jako malého školáka ve vtipné scénce v komedii Marečku, podejte mi pero, kde si ho profesor chemie (František Filipovský) za svými baňkami a křivulemi vůbec nevšimne, a když se ho posléze zeptá, co mu soudruh ředitel posílá, dostane od chlapce opatlaný bonbón, jenž Tomáš právě vytáhl z pusy.
Ve stejném roce ale Holý vyhrál konkurz u režisérky Marie Poledňákové, když hledala titulního hrdinu, malého Vašíka, do své komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku. O dva roky později natáčela pokračování – Jak dostat tatínka do polepšovny a zároveň se, rovněž jako Vašek, stal hlavní postavou rodinného filmu Václava Gajera Pod jezevčí skálou. Jméno Vašek už mu zkrátka bylo souzené….
Nalaďte se ukázkou:
Tomáš měl s Vaškem hodně společného
Když Marie Poledňáková vybírala představitele svého hrdiny, v duchu si přála, aby kluk, jenž ho bude hrát, byl z rozvedené rodiny. Nejlíp by se pak vžil do své role. Povedlo se – Tomáš Holý měl skutečně rozvedené rodiče. Podobná paralela platila i ve filmu Pod jezevčí skálou. Snímek režisér Václav Gajer postavil na kontrastu velkoměsta a šumavské panenské přírody, v níž se najednou Vašík ocitne u svého dědečka hajného. Gajer byl rád, že Tomáš Holý je z Prahy, ale přírodu a zvířata miluje.
Pod jezevčí skálou je prvním dílem trilogie. Další díl se jmenuje Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Na Primě je přineseme v další úterky.
Poledňáková i Gajer tak měli velké štěstí a na výsledku filmů je to vidět. Tomáš Holý byl navíc obdařený mimořádným talentem a zároveň bezprostředností a něhou, které do svých postav vkládal, jakoby hrál o život. Dospělí herci měli co dělat, aby mu byli rovnocennými partnery.
Slavné a krásné maminky
Je zajímavé, že jak u Poledňákové, tak u Gajera se Tomáš dočkal vždy krásných a slavných maminek. V prvním případě to byla Jana Preissová, která v té době byla sama maminkou dvou malých kluků a Tomáše přijala téměř jako své třetí dítě. Ve filmu Pod jezevčí skálou mu maminku Jarmilu hrála Jana Brejchová, v té době naše největší filmová hvězda.
Zatímco u Poledňákové tatínka hledá, u Gajera ho sice má, ale takřka se s ním nevidí a ve filmu se otec vůbec neukáže. Je hodně pracovně vytížený, a tak se na něj alespoň často ptá svého dědy. Toho si ve filmu Pod jezevčí skálou i v následujících dvou volných pokračováních (Na pytlácké stezce, dáváme v úterý 18. února, a Za trnkovým keřem, na Primě 25. února) zahrál Gustáv Valach.
Ideální představitel tvrdého chlapa
Režisér Václav Gajer, jehož jméno napovídá, že jeho dcerou je známá herečka Veronika Gajerová, měl k Šumavě, kde svou trilogii natáčel, silný vztah.
Pocházel totiž z Hoštic. Jeho filmografie je plná rozporů. V padesátých letech natočil několik silně tendenčních snímků, ale koncem šedesátých let je podepsán pod mimořádně zdařilými filmy: Jak se zbavit Helenky, Flirt se slečnou Stříbrnou a Kateřina a její děti.
Poté dostal zákaz filmování a mohl pracovat jen jako pomocný režisér. Když se k samostatné režii mohl vrátit, rozhodl se věnovat už jen dětské tvorbě. A právě tehdy se pustil do volné trilogie s Tomášem Holým a Gustávem Valachem. Tento slovenský herec si rovněž prošel složitými životními peripetiemi. Pro své silné náboženské přesvědčení musel nějakou dobu na místo v divadle pracovat s bagrem. I proto působil tak věrohodně ve všech situacích, které divoká příroda ve filmu nastolila. Byl ideálním představitelem drsného chlapa, který své city nedává na odiv, ale má přitom velké srdce. Malý Vašík si ho proto musí zákonitě brzy získat. Valach hrál od počátku své kariéry často v českých filmech – obsazovali ho naši přední režiséři Kachyňa, Vávra a Vláčil.
Natáčelo se v centru Národního parku Šumava
Nejvíc scén se natáčelo v obci Srní v samém centru Národního parku Šumava. Jako chalupa, v níž přebýval děda hajný s Vašíkem, filmařům posloužila Klostermannova chalupa, kterou si od majitelů, manželů Dollanských, pronajali tři roky po sobě vždy na šest až sedm týdnů.
Točilo se hodně také na Kvildě – na bývalé pile, která stála při cestě z Kvildy na Bučinu, filmovalo se na Stachách, Zadově a na dalších místech.
Režie a scénář: Václav GajerKamera: Rudolf MiličHudba: Josef SlukaRok výroby: 1978
(kov)
Autor článku
Markéta Zídková
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
