Top Star: „Někdo chová koně, já chovám děti,“ říká Veronika Žilková

Veronika jako matka

Mezi herečkami má jeden nesporný primát: je šestinásobnou matkou. Čtyři děti porodila, dvě adoptovala. Poslední Melichar se jí narodil před šesti lety a v pouhých šesti měsících zemřel po vleklých zdravotních potížích.

První dceru Agátu měla z manželství s režisérem Jiřím Hanychem. S druhým manželem, stavebním technikem Markem Navrátilem, má syny Cyrila a Vincenta. Společně adoptovali Jana a Markétu. Ze vztahu s Martinem Stropnickým se jí v roce 2006 narodila Kordula. O rok později se za něj vdala a přijala příjmení Stropnická.

O dětech s mírnou nadsázkou uvádí: „Proč mám tolik dětí? První vzniklo tak, že jsem chtěla vyzkoušet, jestli se děti opravdu dělají tak, jak se říká. Druhé bylo z velké lásky k muži. Třetí až páté z velké lásky k dětem. A to šesté z velké lásky k sobě. Chtěla jsem to hezké ještě naposled před přechodem zažít. Sedmým těhotenstvím jsem zkoušela, jestli se mi biologické hodiny už zastavily. Nezastavily.“

Pod silným vlivem otce

Kde se vzala tahle touha po mateřství? Patrně ve Veroničině dětství. Její otec profesor Václav Žilka (1924-2007) byl flétnista a pedagog, který se stal populární díky zábavné škole hrou nazvané Dřevěná píšťalka. S pomocí zobcové flétny také vyučoval dechovou gymnastiku, která pomáhala při léčbě dětského astmatu. Některé jeho pořady dokonce kdysi Veronika uváděla. Byl rozhodně silná osobnost, přísný katolík vyhraněných názorů a pro Veroniku jakýsi nedostižný vzor. O prázdninách na chatě v Říčkách musela spolu se svými dvěma staršími sourozenci tvrdě pracovat, jinam se téměř nejezdilo. Nebyly peníze a profesor Žilka by ani nedostal výjezdní povolení…Když v pubertě začala zpívat s evangelickým sborem, otci se to hrubě nelíbilo – byl přece katolík!

Veronika dlouho nevěděla, čemu se chce věnovat, chvíli zkoušela studium psychologie, ale nakonec zvítězilo herectví. Ve třetím ročníku DAMU dostala nabídku do Divadla Na Vinohradech, jenže v létě otěhotněla – a angažmá tím skončilo. Dítě pro ni ale rozhodně bylo přednější než hvězdná kariéra.

Proměna ve lvici

Opakovaná mateřství jakoby Veroniku změnila. Z původně nenápadné tiché blondýnky se stala výrazná žena, lvice, která bojuje za svá mláďata a jejich práva. I za práva vlastní. V roce 1994 se stala poslankyní za Hnutí Pražané Praze. Koncem devadesátých let se začala zajímat o hostitelskou péči a začala si vodit domů dvě děti z dětského domova v Dolních Počernicích. Někdo si o ní myslí, že je tak trochu Matka Tereza, jiný, že jen svou početnou rodinou maskuje jakousi vlastní slabost. „Čím víc lásku dáváte, tím víc ji máte,“ říká na to. V té době přiznávala, že se jí chce občas plakat, že je unavená, uštvaná. Ale zároveň jakoby jí tisíc problémů, které musela denně řešit, dělalo dobře. „Bolek Polívka říká, že někdo chová koně a já chovám děti,“ řekla kdysi.

V herecké kariéře prý žádné sny nikdy neměla. Roli ve filmu nebo v divadle považovala za rovnocennou jakékoli jiné službě, třeba čištění dětských botiček. Přesto v roce 1996 dosáhla cenné mety – získala Českého lva za smrtelně nemocnou Marjánku v Michálkově filmu Zapomenuté světlo.

Dům plný osobností

S Martinem Stropnickým se potkala ve studiu Českého rozhlasu, když jí bylo dvaadvacet. Natočili spolu pohádku a pak si zase zmizeli z očí a každý si odžil kus svého života. Když se Stropnický stal uměleckým ředitelem Vinohradského divadla, nabídl Veronice angažmá a inscenaci Zkrocení zlé ženy. Považovala to za symbolické. Tohle divadlo se k ní kdysi tak nepěkně zachovalo, a teď si ho může užít…a že by se konečně nějakému muži povedlo ji „zkrotit“? Martin Stropnický ji začal režírovat, dělali spolu třeba příběh Adiny Mandlové, další nezkrotné české divy, a mezitím spolu začali žít.

V roce 2008 se vzali, to už byla jejich Kordulka dvouletá. Veronika se chtěla opět projevit jako poslušná dcera a posvětit svůj nemanželský vztah, jenže její zásadový tatínek se toho už nedožil.

V domku v Suchdole, který si kdysi začala budovat se svým prvním mužem, mezitím vyrostly samostatné osobnosti. Nejstarší Agáta Hanychová začala zaplňovat stránky bulváru jako modelka i jako „provokatérka z povolání“, počtem článků tak zastínila docela svou matku, ale jejich kamarádské vztahy to samozřejmě nijak neovlivnilo. Také Vincent Navrátil, syn z druhého manželství, o sobě postupně začíná dávat vědět. Studuje konzervatoř, hraje v divadle, objevil se v několika epizodách seriálu Vyprávěj i ve filmu Víta Olmera Lehká jako dech, už také vařil před televizními kamerami…

Netouží po luxusu

Veronika Žilková se sice opakovaně upsala reklamě, ale rozhodně neprahne po tom, aby se stala nějakou módní ikonou. Naopak – klidně šokuje svými osobitými kreacemi, mladistvě krátkými sukněmi nebo naprosto ležérním vzhledem, když vyběhne v Suchdole na nákup… Má na to lakonickou odpověď: “Luxus jsem si pořídila v dětech, ne ve věcech.“

Její vrstevnice jí mohou závidět výrazně štíhlou postavu, kterou zdědila v genech a navíc jaksi v tom svém neustálém kvaltu často zapomíná na jídlo, takže prostě přibrat ani nemůže.

Od Jenůfy po Babovřesky

Její herecký rozptyl je skutečně obrovský. Když jí bylo dvaadvacet, zahrála si nešťastnou svobodnou matku Jenůfu v Jirešově životopisném filmu o Leoši Janáčkovi. Letos měla premiéru Troškova komedie Babovřesky, kde si s chutí zahrála jednu z potřeštěných hrdinek a odmítá názory některých kritiků, že jde o film nevalné úrovně. Pro ni je důležité, že na něj chodí lidi a baví se. Zároveň jako profesorka pražské konzervatoře prožívá i úspěchy svých svěřenců a každého zve do divadla Na Rejdišti na jejich hru Postel aneb Život není pro děti…

I ona sama si uvědomuje, že dochází k výměně generací. Díky Agátě se již stala babičkou Kryšpína, její velké děti si už jdou vlastní cestou a malá Kordulka je žákyní druhé třídy. Někdo by v tom možná měl zmatek, ale Veronika má jasno. Je tady hlavně pro druhé a pořád bude někdo, kdo ji bude potřebovat. Možná je trochu drsná a trochu výstřední, ale hlavně je stále mateřská.

(kov)

Příběhy slavných osobností přináší pravidelně pořad Top Star speciál ve čtvrtek ve 20.15 na Prima family.