Osudy představitelek nejslavnějších princezen. Co dnes dělá Adélka nebo Bosana?

Být alespoň na chvíli princeznou je snem mnoha dívek. Některým se přitom toto přání splnilo splnilo alespoň na filmovém plátně. Jak se ke svým životním rolím dostaly a proč řadu z nich další nabídky minuly? Pojďme se podívat na osudy žen, které se proslavily v nejznámějších českých pohádkách.

Princezna Adélka (S čerty nejsou žerty)

Pro její představitelku Moniku Pelcovou, dnes Starou, to byla první a zároveň poslední filmová role. V době natáčení jí bylo 16 let. Na place prožila první velkou lásku, když se zamilovala do Vladimíra Dlouhého, který ztvárnil postavu Petra Machála. Zatímco zkušený herec to bral pouze jako nezávazný románek, ona jejich rozchod těžce nesla.

Původně chtěla být herečkou, hlásila se na DAMU, když to ale nevyšlo, vrátila se do rodné Olomouce, vystudovala pedagogickou školu obor čeština – hudební výchova a stala se učitelkou. Do Prahy před světla kamer už se nikdy nevydala. Za manžela si vzala spolužáka z gymnázia, se kterým má dvě dcery Nikolu a Kamilu. Že se její filmová kariéra předčasně uzavřela, jí nevadí. V povolání herečky a učitelky příliš velký rozdíl nevidí. S úsměvem říká, že za katedrou se někdy odehrává drama, jindy zase groteska a dobrý učitel musí být tak trochu herec, aby žáky zaujal.

Jaké bylo natáčení pohádky S čerty nejsou žerty:

Princezna Angelína (S čerty nejsou žerty)

Když tehdy sedmadvacetiletá Dana Bartůňková zavítala na konkurz, kde bylo dalších sto adeptek, ani ve snu ji nenapadlo, že vysněnou roli získá. „Byla tam plejáda slavných hereček, jako byla Libuše Šafránková nebo Ivana Andrlová, tak jsem si říkala, že nemám absolutně šanci, chtěla se rovnou otočit a jít domů. Šla jsem mezi posledními a z toho dlouhého čekání už jsem byla docela unavená. Jakmile jsem tam vešla, zakopla jsem o nějaký kabel a z pusy mi nechtěně vylétlo jaderné slovíčko. Režisér Hynek Bočan se na mě tak zvláštně podíval, což ještě umocnilo můj pocit, že jsem tam chodit vůbec neměla. Když mi pak asi za tři týdny zavolali z produkce, že si vybrali mě, nemohla jsem tomu uvěřit,“ zavzpomínala herečka, která ve světě pohádek zůstala. Už téměř 30 let píše večerní hry a dětské muzikály pro různá divadla a divadelní spolky. Představení i režíruje a v některých hraje.

Princezna Růženka (Jak se budí princezny)

Marie Horáková, provdaná Míková, dodnes považuje za zázrak, že roli získala právě ona. Zkušenosti s herectvím měla minimální. „Na konkurzu byla spousta nádherných holek, tak jsem si v duchu říkala, že nemám žádnou šanci. Možná i díky tomu jsem byla v pohodě a netrpěla trémou nebo pocitem, že to musí za každou cenu vyjít,“ zavzpomínala pro deník Blesk Marie. Když jí po několika týdnech produkce zavolala, že byla vybrána, zavládl u ní pocit nadšení. I když hrála křehkou princeznu, v reálném životě byla pravý opak. Rebelka, která se věnuje spíše klučičím aktivitám. „Však mi také pan Vladimír Menšík říkával princezna Briketka. Taková jsem prostě byla. Neopatrná, neuměla jsem své krásné dlouhé šaty udržet chvíli čisté,“ uvedla s úsměvem.

Přestože měla našlápnuto k hvězdné kariéře, po natáčení zmizela z očích televizních diváků. Tři roky poté si ještě zahrála menší postavu ve filmu Krakonoš a lyžníci, čímž se výčet její práce před kamerou uzavřel. „Pak jsem ještě dostala nabídku od Jiřího Menzela, když připravoval komedii Vesničko má středisková. Šla jsem na konkurz na roli učitelky, jenže jsem tehdy měla na obličeji vyrážku a pan režisér řekl, že s ekzémem by to nešlo. Skončit jsem nechtěla, ale už se mi nikdo neozval. Několikrát jsem dělala zkoušky na DAMU, ale nevzali mě,“ pokrčila rameny Marie, která se poté věnovala hudbě. Založila rockovou kapelu Zuby nehty, v níž hrála na klávesy a baskytaru. Už jako matce čtyř dětí se jí podařilo vystudovat lidovou konzervatoř a následně režii a dramaturgii na DAMU, na katedře loutkářství. Oběma absolvovaným oborům se věnuje dodnes. K tomu ještě učí na Vyšší odborné škole herecké a zálibu našla také v dabingu, a to jako režisérka i herečka.

Princezna Bosana (Tři veteráni)

Vida Neuwirthová si po natáčení zahrála ještě v několika filmech, nic už ale nepřekonalo slávu, kterou jí přinesla postava princezny Bosany. Stala se spisovatelkou a napsala knihu převyprávěných biblických příběhů. Její činnost je však různorodá. Věnuje se loutkoherectví, moderování v rozhlase, působí jako průvodkyně po památkách Prahy, židovském městě a Terezíně a vede dětské divadlo. Má dva dospělé syny. „Dodnes se mi stane, že mě díky té roli poznávají. Když jsme to natáčeli, bylo mi kolem dvaceti. Tenkrát si člověk ani neuvědomoval, jaké měl štěstí, že se mohl potkat s tolika důležitými a legendárními osobnostmi z uměleckého světa,“ svěřila se v rozhovoru pro deník Právo Vida.

Princezna Lada (Princezna se zlatou hvězdou)

Marie Kyselková vystudovala zdravotní školu a herectví se věnovala jen okrajově. Ke své nejslavnější roli se dostala náhodou. Původně ji měla hrát Miriam Hynková, jenže ta před natáčením vážně onemocněla a režisér Martin Frič jako náhradu ukázal na Kyselkovou. Ve čtyřiadvaceti letech tak získala svou životní filmovou roli, která byla zároveň její poslední. Před kameru už se pak nikdy nevrátila. Během natáčení už čekala syna Ondřeje se svým prvním manželem, hercem Petrem Haničincem, s nímž ji v roce 1955 seznámil Vladimír Menšík. Druhým manželem byl o 12 let mladší zubař Vladimír Demek, se kterým měla dvě dcery Alžbětu a Žofii. Stala se ženou v domácnosti a věnovala se výhradně rodinnému životu. Až v důchodovém věku, když děti odrostly, nastoupila jako vratná na strahovské koleje, kde nakonec pracovala více než dvacet let. Zemřela v třiaosmdesáti letech v lednu 2019. V jejím bytě ji našel herec Ivo Niderle, který bydlel ve stejném domě jako ona a přátelil se s ní.