Popeleční středa: Den, kdy začínal půst a pila se kořalka kvůli komárům
Popeleční středa a její zvyklosti Zdroj: iStock
Popeleční středa je prvním dnem čtyřicetidenního velikonočního půstu, který přichází po zimním masopustu. Proč se jí vlastně říká popeleční a kdy a jak se slaví?
Naši předkové měli období konce zimy a blížícího se jara spojené s postním obdobím. Nebylo to jen z náboženských, ale i z ryze praktických důvodů. Na konci zimy jim už docházely zásoby a netrpělivě vyhlíželi první úrodu. I my v dnešní době v sobě máme tak nějak zafixováno, že s jarem přichází nový život a měli bychom se po zimě nastartovat a zbavit tělo všeho špatného.
Postní období, takzvaný čtyřicetidenní půst, začíná Popeleční středou, jejíž datum se vypočítává podle Velikonoc, přesněji podle velikonoční neděle. A protože Velikonoce jsou pohyblivý svátek a jeho termín se určuje podle prvního jarního úplňku (letos bude 25. března), ovlivňuje to i stanovení data Popeleční středy. Letos to je 14. února. Je to 46 dnů před Velikonocemi, ale samotný půst trvá jen 40 dní, protože o nedělích se křesťané postit nemuseli.
Mohlo by vás zajímat: Měsíční znamení, která jsou těmi nejlepšími partnery: Váhy a Raci milují naplno
Co jíst v době půstu?
Pro křesťany je Popeleční středa prvním a tradičně přísným postním dnem. Neznamená to ale, že by měl člověk držet hladovku. Nemělo by se jíst hlavně maso teplokrevných zvířat. Jistý teolog to kdysi odůvodňoval tím, že toto maso v člověku probouzí touhu zabíjet a „takový jedlík nejinak než hovado smýšlí“. Lidé by se také měli vyhnout sladkostem nebo alkoholu. Základem jídelníčku byly v čase půstu sladkovodní ryby, kváskový chléb nebo luštěniny a obiloviny (například hrách, pohanka, jáhly nebo kroupy). Z nich se dělala tradiční pučálka neboli pálenec z nasucho opraženého naklíčeného hrachu, který se jedl naslano i nasladko, nebo třeba jahelná či pohanková kaše s medem.
Popelec jako připomínka pomíjivosti
Důležitá je nejen očista fyzická, ale i duchovní. Proto můžete v tento den potkat na ulici také lidi, kteří mají na čele namalovaný křížek. Tento rituál, během kterého kněz věřícím maluje na čelo křížek popelem se slovy „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“, vznikl už v 11. století. Vyvinul se z praxe po spáchání těžkého hříchu, kdy se kajícník musel obléct do speciálního roucha a hlavu si posypat popelem. Postupně se výmluvné gesto kajícího sypání popela na hlavu začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb, a protože ženy nosily povinně závoj, maloval se jim jen křížek na čelo, což se používá dodnes.
Ve 12. století také vznikl předpis, jak se má popel vyrobit. Má být z ratolestí, které byly posvěceny minulého roku na Květnou neděli. U nás jsou to většinou větvičky jívy, kterým se říká kočičky. Přijetí znamení ve tvaru křížku, kterému se říká popelec, potvrzuje odhodlání člověka zříci se zlého jednání a je připomínkou pomíjivosti pozemského života. Toho, že každodenní starosti a problémy stejně jako honba za slávou nebo bohatstvím nejsou věčné a jednoho dne pominou.
Čtěte také: Magická zima: Přivolejte si lásku, potřebujete k tomu vodu z roztátého sněhu
Praní zástěr a splachování popelce
Lidové tradice spojené s Popeleční středou většinou vycházejí z toho, že se lidé nechtěli smířit s tím, že končí veselé masopustní období, a snažili se ho ještě trochu prodloužit.
Nesmělo se například prát prádlo, protože by zůstalo po celý rok špinavé. Pila se také svěcená voda, někdy i kořalka, což mělo lidi v létě ochránit před komáry. Ze stejného důvodu chodívali na Popeleční středu muži po mši do hospody na kořalku „spláchnout popelec“, aby je v létě neštípali komáři.
Některé zvyky vycházely z toho, že lidé byli po masopustu přejedení nebo měli kocovinu. Například ženy na vesnicích chodily ráno takzvaně „prát zástěry“, což znamenalo, že chodily s hrncem, v němž měly rozpuštěné mýdlo, a natíraly tváře mužům, kteří se stále neprobrali z masopustu. A kdo se tomu chtěl vyhnout, musel se vykoupit penězi. Takto získané finance pak ženy využily na nákup sladkého likéru, který pak společně popíjely.
Někde také chodíval od stavení ke stavení směšně oblečený člověk s lucernou a předstíral, že hledá ztracený masopust. Když mu někteří dovolili hledat u nich doma, prošel každý kout a za to dostal nějaké zbytky z masopustu.
Zdroj: PhDr. Alena Vondrušková: Český lidový a církevní rok (MOBA), Martin Bestajovský: Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce. Jaro (Computer Press), wikipedia.org
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
