Kdy přechází přirozená žárlivost do té patologické?
Jaké žárlení je normální a jaké už ne?
Naše odbornice Šárka Vávrová se vzhledem k tématu aktuálního dílu Křižovatek života věnuje tématu žárlivost. Přečtěte si, jaké jsou rozdíly mezi žárlivostí normální a když už ji lze považovat za patologickou a také, jak s ní lze bojovat.
Určitá míra žárlivosti je zcela normální a přirozená. Pokud je pro nás vztah důležitý, v případě jeho ohrožení se snažíme zabránit tomu, aby nám někdo cizí partnera odvedl. Většinou reagujeme adekvátně vzhledem k předchozím zkušenostem.
Pokud jsme si v minulosti prošli zklamáním a parter nám lhal a případně nás i podváděl, je tato reakce více emotivní. Zklamání se většinou velice dlouho drží v naší mysli a první příležitost otevře staré bolestné rány. Na budování důvěry je vždy třeba vynaložit mnoho sil a stačí malý prohřešek a celá zeď se zboří.
Žárlíme kvůli zážitkům z dětství
Další vliv na žárlivost mají zážitky z dětství. Jestli jsme byli nuceni dělit se o lásku rodičů se sourozenci (a záleží i na míře rodičovské lásky), může to být dalším spouštěčem žárlivosti. V případě, že jsme prožili dětství v rodině, kde byly žárlivé scény na denním pořádku, je možné, že si do dospělosti neseme vzorec, kde žárlivost je zcela přirozenou součástí našeho partnerství. Žárlíme a také můžeme přitahovat žárlivé partnery.
Je zcela zřejmé, že nadměrně žárlivý člověk trpí pocitem méněcennosti a nízkou sebedůvěrou. Na každém rohu pak vidí svého potencionálního soka, který je hezčí, inteligentnější, zábavnější, dokonalejší než on sám. Ohrožení svého partnerství očekává neustále. Pokud nedostává dennodenně ujištění, že ho partner miluje a nehodlá ho opustit, ničí se pocity žárlivosti.
Žít si i vlastní život
Žárlivost samozřejmě podněcuje i partnerská závislost. Stát se závislým na partnerovi znamená zbavit se přátel a svých koníčků a zájmů. V tom případě má člověk dostatek času na fantazii a vymýšlení katastrofických scénářů o partnerově nevěře. Takový člověk má pocit, že bez partnera nemůže žít a možné ohrožení jeho odchodem pro něj znamená fatální katastrofu.
Především je důležité si uvědomit, že žárlím a že mi tento pocit nepřináší nic dobrého. Je třeba začít pěstovat svoje koníčky, zájmy a záliby, neizolovat se od přátel a rodiny. Zaměřit se na zvýšení svého sebevědomí a sebedůvěry. V momentě, kdy přijdou myšlenky spojené s žárlivostí, snažit se jich zbavit a soustředit se na jinou pozitivní záležitost. Také je třeba si zakázat sledování partnera, prohlížení jeho telefonu a e-mailu, prohledávání jeho kapes. Partneři by se měli domluvit, že každý bude mít svůj den v týdnu, kdy se bude věnovat jen svým zálibám a koníčkům. Důležité je si uvědomit, že žárlivost dokáže vztah dokonale zničit a udusit poslední plameny lásky, a navíc vede k sebedestrukci žárlivého partnera.
Šárka Vávrová
Autor článku
Denisa Nováková
Denisa po několikaletém působení na Primě aktuálně pracuje pro magazín Prima Ženy a podílí se na tvorbě obchodních kampaní. (denisa.novakova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
