Josef Abrhám v posledním rozhovoru: Zůstat navěky ve snu by nebyl špatný odchod

Zemřel herec Josef Abrhám
Během života herec Josef Abrhám, který zemřel ve věku 82 let, poskytl jen minimum rozhovorů, když už se ale rozpovídal, býval velmi upřímný a otevřený. Neměl problém odpovídat i na choulostivé otázky ohledně stárnutí nebo smrti.
V roce 2013 u příležitosti jednoho ze svých posledních filmů Přijde letos Ježíšek?, v němž si zahrál i se svou manželkou Libuší Šafránkovou, poskytl Josef Abrhám několik interview. Bylo mu 74 let a byl ve skvělé kondici. Jak tehdy prozradil, na boj proti stárnutí a všemu zlému, co s sebou toto období přináší, měl svůj vlastní recept.
„Člověk zůstává víceméně pořád stejný. Samozřejmě zpětně vidím, kolik hrozivých chyb a naivních blbostí jsem udělal. Od puberty i před ní. Jaké extrémní názory k nesnesení a na facku jsem měl. Jak jsem byl zaťatý. Prožil jsem toho tolik... V mém případě je můj ročník výroby už bohužel vražedný. Když je mi psychicky opravdu zle, úplně nejhůř, když už to nejde dál, osvobozující je rezignace. Musíte se zachránit sám, usilovat o ni i s nasazením života, jinak vás ta negace zahubí. Není to cynismus, je to obrana a posila. Díky rezignaci znovu naberete síly a nahodí se zpátky ten řemen,“ svěřil se Abrhám v rozhovoru pro Český rozhlas s tím, že se snaží poslouchat své tělo.
„Pozor na něj. Může se i pomstít. V těle máte takzvaný Staphylococcus aureus. Když ho máte moc, umřete, když ho nemáte, také umřete. Je tam v rovnováze a číhá. Jak je tělo oslabené, negace se probudí ve všem,“ přiblížil svůj pohled na věc.
Jaký odchod z pozemského světa si přál?
Ze smrti obavy neměl. Přirovnal ji ke stavu, kdy člověk spí a nevnímá. „Těch osm hodin, co v noci spíme, se dostáváme do jiné formy existence. Já nevím, kde je ten pravý život. Možná je právě ve snu, těch osm hodin, kdy o sobě nevíte a tělo si mezitím dělá pořádek. Klidně se ale může stát, že už se ráno nemusíte probudit. Někdy bych za to byl i docela rád. Zůstat navěky v některém snu. To by nebyl špatný odchod,“ nastínil herec.
Čím dál častěji se prý také vracel myšlenkami ke svým předkům. „Můj děda byl evangelický farář a spisovatel, druhý děda cihlář, který měl s Baťou velký podnik, velmi schopný chlap. Otec krásně zpíval, matka měla skvělý talent, teta byla národní umělkyně přes krajky. Máme v rodině takové genetické vybavení a já jsem toho výsledek. Snažím se jim nedělat ostudu, abych jim to nezkazil,“ prozradil skromně nezapomenutelný český herec.