Katharine Gun: Příběh odvážné špionky, která se pokusila zastavit válku

Přestože se tehdy psal rok 2003 a šlo o jiné země, mnohé rysy má tehdejší dění společné s tím, co v současné době zažívá Ukrajina. Historie se opět opakuje v jedné věci – pokud někdo chce rozpoutat válku a nemá k tomu dost legitimních důvodů, prostě si je vymyslí nebo vyrobí. Americký prezident George W. Bush, který po útocích 11. září označil Irák za součást „osy zla“, tehdy plánoval invazi do Iráku. Domníval se, že Irák má zbraně hromadného ničení, toto tvrzení se ale nikdy nepotvrdilo. Původně se předpokládalo, že půjde jen o krátkou akci s cílem svrhnout iráckého prezidenta Saddáma Husajna. Nakonec z toho byla druhá válka v Zálivu, která trvala přes osm let.

Mladá špionka, která nesouhlasila s válkou

Miliony lidí po celém světě proti invazi protestovaly a skeptická byla i OSN, která chtěla jasné důkazy o tom, že Irák skutečně vlastní zbraně hromadného ničení a útok by v takovém případě byl oprávněný. S invazí nesouhlasila ani Angličanka Katharine Gun, plachá a pilná dívka. Bylo jí 28 let a pracovala jako překladatelka z mandarínštiny pro britskou vládní agenturu pro monitorování a odposlouchávání (GCHQ), což je národní ekvivalent americké Národní bezpečnostní agentury (NSA).

Její práce spočívala ve shromažďování signálů – e-mailů a telefonních nahrávek –, které překládala do angličtiny, a poté poskytovala veškeré informace ministerstvu zahraničí a ministerstvu obrany Spojeného království. Byla špionkou, takže sdělení, která překládala, byla získána tajně. Tím se ale netrápila, práci dělala v zájmu ochrany Británie.

Tajná zpráva jí změnila život

Katharine byla také oprávněna číst citlivé e-maily GCHQ, a tak jednoho dne narazila na zprávu americké NSA, která jí změnila život. E-mail, který zaslal americký úředník NSA v lednu 2003, tedy dva měsíce před začátkem invaze, naznačoval, že USA si byly dobře vědomy toho, že podporu OSN k invazi do Iráku nemohou získat jen platnými argumenty. NSA proto v mailu nastínila plán na odposlouchávání diplomatů Rady bezpečnosti OSN z menších zemí – Mexika, Chile, Pákistánu, Angoly, Kamerunu a Guineje.

Získané informace měly být použity k jejich vydírání, aby souhlasili s podporou irácké invaze. „Skoro jsem měla pocit, že jsem vstoupila do paralelního vesmíru,“ vzpomínala později Katharine. „Vlastně jsem měla přístup k informacím, které byly dostatečně výbušné na to, aby překazily potenciální invazi do Iráku.“

Vyzradit, nebo si to nechat jen pro sebe?

Cítila, že to je věc, kterou si nemůže nechat jen pro sebe. Hrozilo rozpoutání války založené na lžích a v sázce byly životy mnoha nevinných lidí. Představovalo to ale také příležitost ukázat světu nekalou taktiku, kterou byli američtí a britští představitelé ochotni použít při snaze o invazi. „Mluví o diplomatických jednáních a mají všechny karty na stole, ale zatím se snaží podplatit diplomatické členy OSN, aby hlasovali pro válku, která nemá žádné právní ospravedlnění,“ řekla Gun v podcastu pro Spyscape.com.

Doufala, že když budou lidé vědět o tom, jak daleko představitelé obou zemí zašli, aby legitimizovali invazi do Iráku, nepodaří se jim nakonec jejich plány realizovat. Gun si také dobře uvědomovala, že jakýkoli pokus o zveřejnění zprávy by byl v rozporu s britským zákonem o úředním tajemství, za jehož porušení hrozily vysoké tresty. Přesto si mail vytiskla, zastrčila do kabelky a odnesla domů. „Po zbytek dne jsem měla pocit, jako by mi vypaloval díru do kabelky,“ prozradila.

Jenže utajovaní špioni se často nestýkají se zvědavými novináři, a tak Katharine nevěděla, komu kopii e-mailu zprostředkovat. Nakonec dokument předala příteli, který zajistil, aby se dostal až do rukou Martina Brighta, londýnského reportéra The Observer. Čas plynul a nic se nedělo. Katharine začala přemýšlet, jestli vytištěný e-mail nakonec nebude opravdu velký problém.

Už se téměř vzdala naděje, když necelé dva týdny před začátkem invaze viděla vydání Observeru a na jeho úvodní stránce velký titulek: ‚Odhaleno: Americké špinavé triky, jak vyhrát hlasování o válce v Iráku‘. Doslova se mi zastavilo srdce,“ okomentovala později své pocity Gun. „Cítila jsem se, jako bych měla na zádech terč a na čele neonový nápis ‚vinna‘,“ popsala svoje dojmy.

Válka byla na spadnutí a GCHQ měla ve svých řadách zrádce. Tehdy Katharine udělala něco mimořádného. Aby ochránila své kolegy, sama se přiznala. Byla zatčena a obviněna z porušení zákona o státním tajemství. Právě v policejní cele pronesla dvě věty, které z ní dělají člověka, jakým byla a je. Když se jí vyšetřovatelé zeptali, proč se rozhodla jednat tak, jak jednala, když přeci pracuje pro britskou vládu, odpověděla: „Ne, pracuji pro Brity. Neshromažďuji zpravodajské informace, aby vláda mohla lhát britskému lidu.“

Místo vězení jen ztráta práce

V únoru 2004, kdy už šly oběti války v Iráku do tisíců, se Katharine konečně dočkala soudu. Měla morální pravdu, nebo byla zrádce? Lord Goldsmith, tehdejší britský generální prokurátor, prohlásil válku v Iráku za legální, právníci Gunové ale měli důkazy, že si původně myslel, že válka může být nezákonná. Dokonce i právníci britské vlády tenkrát považovali invazi za nezákonnou. Jenže v takovém případě by se Británie mohla dopustit válečných zločinů.

V den soudního slyšení Gun řekla: „Jsem zmatená z toho, že ve 21. století na sebe jako lidské bytosti stále shazujeme bomby jako prostředek k řešení problémů.“ Ještě paradoxnější bylo, když prokurátor řekl, že britská vláda nepředloží proti Gunové žádné důkazy. Katharine tak mohla svobodně odejít, přestože odhalila podpásovku zpravodajských služeb a hrozily jí dva roky vězení. Musela samozřejmě opustit svou práci a nakonec odešla i z Británie a přestěhovala se se svým manželem a dcerou do Turecka.

Od té doby uplynulo 18 let, ale slova Gunové jsou stále aktuální. Informátor z Pentagon Papers Daniel Ellsberg později označil její akci, kterou se snažila zachránit životy nevinných lidí ve válce, za „nejdůležitější a nejodvážnější únik informací v historii“.

Přestože přispěla velkou měrou k tomu, že OSN odmítla invazi podpořit, válku v Iráku se nakonec zastavit nepodařilo, což považovala Gun za své selhání. Jedné věci dodnes lituje: „Přemýšlela jsem, jestli to ve skutečnosti nebyl úmyslný krok ze strany vlády, aby se zabránilo dalším odhalením, aby se zabránilo dalšímu osvětlení toho, co byl velmi temný a špinavý okamžik naší historie. A tak jsem vlastně celkem naštvaná, že nakonec obvinění proti mně stáhli.“

Příběh Gunové na filmovém plátně

Příběh odvážné špionky poutavě zachycuje snímek Státní tajemství, který můžete vidět ve středu ve 20:00 na Prima MAX. Premiéru měl v roce 2019 na filmovém festivalu v Sundance a hlavní roli v něm ztvárnila Keira Knightley. Zdaleka nejde jen o poutavý thriller, ale o film, který nutí diváky, aby se zamysleli nad morálním dilematem jeho hlavní hrdinky. „Doufám, že to lidé uvidí a napadne je: ‚Co bych dělal, kdybych byl v podobné situaci?‘“ dodala k filmu Katharine Gun.