Když se dozvěděla, že zemřel, utekla na hřbitov. Přítelkyně zpěváka Petra Sepešiho promluvila

Romana se s Petrem Sepešim seznámila ještě předtím, než se stal slavným. „Bylo to na začátku roku 1983, když jsem navštívila kamarádku v Aši. V té době měl přítelkyni Ivanu, která si později, po Petrově smrti, vzala mého nejlepšího kamaráda. Setkávali jsme se tehdy v rámci společného okruhu přátel. Časem se Petrova rodina – maminka Lýdie i bratr Janek – stali mými velmi blízkými. Po jeho prvních úspěších jsem Petrovi a Ivetě Bartošové vedla jejich vůbec první fanclub, což byla krásná a intenzivní doba plná nadšení. Petr a Iveta měli obrovské množství fanoušků, kteří jim upřímně fandili. Petra obdivovala především ženská část publika, zatímco Ivetu zbožňovala mužská. Byli mladí, krásní, talentovaní – a lidé je milovali,“ zavzpomínala pro web Prima Ženy Romana, jejíž příjmení redakce zná, ale na její přání nezveřejňuje.

Mohlo by vás zajímat: Co prozradil utajovaný syn Petra Sepéšiho? Iveta Bartošová prý nechtěla, aby se narodil

Na prvním místě pro něj byla maminka

Petra Sepešiho popisuje jako charismatického člověka, pro kterého byla hudba vším. „Pamatuji si, jak sedával na lavičce za domem, hrával na kytaru a kolem něj se scházeli kamarádi, kteří si přišli poslechnout jeho písničky. Byl to modrooký blonďák, který by nikomu neublížil. Pokud viděl, že nějaký muž ubližuje ženě, okamžitě se jí zastal – měl v sobě silný smysl pro spravedlnost a ochranu druhých. Když Petr vešel do místnosti, celá se rozjasnila, byl jako sluníčko. Měl v sobě přirozenou energii a kouzlo, které okamžitě přitahovalo pozornost. Díky své píli, talentu a obrovskému odhodlání si splnil sen. Velmi miloval svou maminku, která to v životě neměla jednoduché. Snažil se jí pomáhat, jak jen mohl. Vždy na ni myslel, byla to žena, která pro něj stála na prvním místě. Bohužel odešla pár let po Petrovi. Nikdy se s jeho smrtí nesmířila,“ uvedla Romana.

Rodičům Ivety Bartošové slíbil, že se o ni postará

Zavzpomínala také na začátky Petra a Ivety Bartošové. „Když Petr poznal Ivetu, ještě nebyla plnoletá. Jejich cesta do Prahy za splněním snu byla podmíněna Petrovým slibem Ivetiným rodičům, že se o ni postará. Oba byli tehdy velmi mladí, plní nadějí, ale také trochu naivní. Na začátku si všechno představovali jednoduše – neměli úspory, jen pár známých, kterým věřili, že jim pomohou. Když do Prahy dorazili, zjistili, že ubytování, které mělo být zajištěné, nakonec nevyšlo. Naštěstí se jich ujal Tomáš Gottlieb, který je nechal bydlet ve svém bytě, kde žil se svou manželkou a malým synem. Přes den se Petr a Iveta snažili prosadit v hudbě a v noci zpívali cizincům v Lucerna Baru, aby si vydělali na živobytí. Atmosféra v Lucerna Baru byla zvláštní. Jednou mě tam Petr vzal, abych viděla, jak tam s Ivetou vystupují. Posadil mě ke stolečku a řekl: ‚S nikým se tu nebav, a hlavně nikam nechoď.‘ Byl velmi opatrný a chránil mě, stejně jako chránil Ivetu. Já ho poslechla a čekala jsem, až s Ivetou dozpívají. Ten večer si pamatuju dodnes – v baru bylo pološero, cizinci posedávali u stolů, atmosféra byla trochu napjatá, ale zároveň plná hudby a emocí. Petr tam vystupoval s naprostou profesionalitou, přestože podmínky nebyly vždy ideální. Byl to začátek jejich společné cesty, kdy šli za snem, i když to nebylo vůbec jednoduché,“ prozradila jeho věrná fanynka.

Bydleli ve vypůjčené garsonce

Po čase se Petr s Ivetou osamostatnili a začali spolu bydlet. „Protože doma u pana Gottlieba nebylo mnoho prostoru na soukromí, rozhodl se Petr situaci řešit – půjčil si od své sestřenky garsonku na Černém Mostě, kde měli s Ivetou alespoň trochu klidu. Jejich vztah byl spíše sourozenecký a opatrovnický než milenecký. Petr plnil slib, který dal Ivetiným rodičům, a snažil se ji chránit. Ivetu měl určitě rád, ale spíš jako někoho, za koho cítil silnou zodpovědnost. Nešlo o osudovou lásku v romantickém smyslu, ale o hluboký, lidský vztah postavený na důvěře a péči,“ přiblížila Romana.

Když odcházel do Prahy, rozešel se s přítelkyni

Když Petr Sepeši přišel do Prahy, bylo mu 23 let. O založení rodiny ještě neuvažoval. „V Aši tehdy nechal svou přítelkyni, se kterou se rozešel právě kvůli plánované kariéře. Chtěl se naplno věnovat profesionálnímu zpěvu a věděl, že ho čeká náročná cesta. Byl plný elánu, měl spoustu plánů a soustředil se hlavně na hudbu, která pro něj v tu dobu znamenala všechno. Věřil si, ale zároveň k tomu přistupoval s pokorou a velkým nasazením. Dle mého názoru v tom věku rodinu neplánoval. Chtěl nejprve něco dokázat, vybudovat si pevné místo v hudebním světě a až potom možná uvažovat o tom, co bude dál. Hudba pro něj byla prioritou, a i když měl silný smysl pro rodinné hodnoty, vlastní rodinu tehdy odkládal na později,“ uvedla Romana.

Syn se narodil až po jeho smrti

Po jeho smrti se mu ale narodil syn Petr, kterého měl s prodavačkou Marií. „O Marii jsem od Petra věděla. Několikrát mě požádal, abych trávila čas s Ivetou, nechtěl ji nechávat samotnou, když odcházel za Marií do obchodního domu Kotva. Byla to pro něj citlivá situace, ale snažil se, aby nikdo z blízkých netrpěl. Petr neměl ani tušení, že bude otcem. Jeho maminka, paní Lýdie, se to dozvěděla až přibližně měsíc po pohřbu, kdy ji kontaktovala Marie společně se svou maminkou. Myslím, že pro Petrovou maminku Lýdii to byla v té době zpráva, která jí vrátila aspoň kousek smyslu života. Pomáhala jí vyrovnat se s nenahraditelnou ztrátou syna – najednou tu zůstal někdo, kdo nesl jeho jméno a kus jeho duše,“ prohlásila.

Na poslední setkání nikdy nezapomene

Na poslední setkání s Petrem Sepešim nikdy nezapomene. „Pamatuji si to velmi dobře. Byl červen roku 1985 a Petr s Ivetou vystupovali na turné s Josefem Lauferem a skupinou Golem – a jedním z posledních koncertů bylo právě v našem městě. Byl to jejich závěrečný koncert v rámci celého turné. Po vystoupení mě Petr odvezl domů. Pamatuji si, jak stál u nás v obývacím pokoji, přivítal se s mojí maminkou a přinesl jí květiny – byl vždycky galantní a slušný. My dva jsme se domluvili, že se za čtrnáct dní potkáme v Praze, kde jsem si měla vyzvednout dopisy zájemců o členství ve fanclubu. Petr si všechny dopisy pročítal sám a osobně podepisoval fotografie, bral to vážně, měl ke svým fanouškům úctu. Jenže osud tomu chtěl jinak – tehdy jsem nakonec nemohla přijet. A celý život mě to mrzí… Rozloučili jsme se, aniž bych tušila, že to bude naposledy. Petr pak odvezl Ivetu na pár dní do Trojanovic. Jeli jeho tehdy novým autem, které si koupil za necelých 5 tisíc korun, byl na něj pyšný. Řidičský průkaz měl teprve krátce, ale řízení ho opravdu bavilo. Měl radost z každého malého kroku, který ho posouval dál. Byl šťastný… a tak si ho chci pamatovat,“ uvedla paní Romana.

Ivetu před smrtí navštívil v nemocnici

Život Petra Sepešiho vyhasl tragicky, na železničním přejezdu ve Františkových Lázních. „Od 20. července měl Petr volno. Iveta byla tehdy hospitalizovaná s problémy s hlasivkami v nemocnici někde u Plzně. Petr toho chtěl využít, aby si po náročném turné konečně trochu odpočinul, a hlavně se mohl věnovat své mamince Lýdii a mladšímu bráškovi Honzovi. Společně s Ivetou se chystali na prestižní festival v Sopotech, který se měl konat od 21. do 28. srpna 1985. Petr si kvůli tomu koupil nový šedý semišový oblek, byl na něj pyšný. Navštívil také Ivetu v nemocnici a přinesl jí jejich úplně první společný plakát s věnováním: ‚Ivetce věnuje Peťula‘,“ přiblížila Romana.

Když se dozvěděla o jeho smrti, utekla na hřbitov

Dne 29. července 1985 se rozhodl navštívit své kamarády z kapely v hospůdce Bílá Labuť ve Františkových Lázních. Když večer odjížděl, už bylo šero. Sedl do auta a nastartoval. Kamarádi na něj mávali, protože si všimli, že mu nesvítí světla. Petr si to ale možná vyložil jen jako běžné loučení a také jim zamával zpátky. „Na přejezdu, který byl podle mnohých často poruchový, došlo k tragédii. Povídá se, že měl na autě technickou závadu a nestačil zabrzdit...  Ale já u toho nebyla, znám to jen z vyprávění. Já sama jsem se o té strašné události dozvěděla kolem 22. hodiny z mimořádného vysílání aktualit v televizi. Najednou se na obrazovce objevila Petrova fotka. Byla jsem jako omráčená. Okamžitě jsem utekla na hřbitov a tam jsem zůstala celou noc. Petr mi vždycky říkával: ‚Až ti bude nejhůř, běž na hřbitov. Tam ti nikdo neublíží.‘ A tak jsem šla. Byl to nejtemnější večer mého života. Druhý den jsem se spojila s jeho maminkou a odjela do Aše, abych jí pomohla s organizací pohřbu. Bylo to neskutečně těžké, ale zároveň jsem cítila, že tam musím být – pro něj, pro jeho rodinu, pro všechny, kdo ho milovali,“ uzavřela jeho věrná přítelkyně.

Michal Penk zavzpomínal na Ivetu Bartošovou: