První reakce Radka a Nikoly na vyřazení z grilovací soutěže: Neúspěch přičítají stresu
První reakce Nikoly s Radkem na vyřazení - Česko na grilu (3)
Třetí kolo napínavého klání o nejlepší pokrmy z grilu je za námi. Tentokrát se tolik nedařilo Radkovi s Nikolou, kteří v konkurenci dalších dvou párů neustáli rozstřel a byli vyřazeni. Více o jejich pocitech ze soutěže i z porotců si přečtěte v rozhovoru.
Kamarádi Radek a Nikola z vesničky Svatá Máří u Vimperka v prvním kole velké grilovací soutěže vsadili na jistotu. „Porotci nás zpočátku trochu rozhodili a znejistěli, což je rozhodně princip této soutěže, takže jsme se rozhodli něco přidělat. To nebylo správně, budeme si stát za svým,“ říkali rozhodně. Už ve třetím kole si ale zřejmě už tak jistí nebyli, a jak jste mohli v sobotu večer na Primě vidět, zradila je příprava polévky.
Jak na vás soutěž působila?
Radek: Bylo tam hodně lidí, člověk musel zaznamenávat, co se děje, do toho grilovat a přemýšlet o tom, jak postupovat a co grilovat. Bylo to dost náročné. Také to, že natáčení probíhalo opravdu od rána do večera. Když na to člověk není zvyklý, tak s tím může mít občas problém.
Nezalitovali jste v průběhu soutěže, že tam jste?
Radek: Takové myšlenky nepřišly. Říkal jsem si, že když máme tu možnost v tom pořadu být, je to pro nás velký zážitek, protože jsme s televizí a natáčením žádnou předchozí zkušenost neměli. Oba jsme to brali jako nějakou životní výzvu, že poznáme nové lidi a poznáme, jak to chodí. Říkali jsme si, že si to musíme užít.
Jste kamarádi z vesnice, ze které společně pocházíte. Jak jste před všemi utajili, že jedete spolu někam natáčet? Nebo už se to tam ví a čekají na to, až se pořad bude vysílat?
Radek: Bylo těžké to utajit, hlavně před našimi blízkými, takže ti vědí, že budeme v nějakém pořadu a že budeme grilovat. Zatím z těch ohlasů, co mám z našeho okolí, tak všichni se na to moc těší. Plánují, že bychom mohli udělat takové velké promítání a pozvat všechny známé, že naše rodiny by to mohly sledovat společně. Berou to jako pořádnou akci!
Byli jste s vaší vzájemnou spoluprací spokojeni? Nebo byste si teď k sobě do dvojice vzali někoho jiného?
Radek: Kdyby babička mohla, tak by byla na prvním místě. Nikča je hned na druhém (smích). Díky babičce vařím a mám díky ní lásku k jídlu a k vaření. Vždycky jsem k ní vzhlížel, jak vždycky měla radost, že může někoho nakrmit. Měla radost, když se může dívat, jak tomu druhému chutná. Přesně to jsem po ní zdědil. Její jídla byla hodně poctivá a jak už teď nevaří, tak mi ta její kuchyně chybí. Kdyby mohla ještě dobře chodit, tak by byla určitě na prvním místě.
Niki: Stoprocentně bych si vybrala znovu Radka!
Stalo se někdy, že jste se něčím štvali?
Niki: Nemůžu říct, že by mě něčím štval. Spíš mě mrzel ten jeho stres, protože umí vařit jinak skvěle. Kvůli stresu nevyužil svůj potenciál, který má, a to mi bylo líto. Nejvíce ho stresoval nedostatek času. Bylo pro něho těžké se rozhodnout, co přesně začít vařit.
Radek: Ano, a když už jsme pak měli nějakou vizi a začali jsme nějakým způsobem grilovat, tak přišli porotci a úplně nám to rozhodili. Oni věděli, že to třeba děláme dobře, ale chtěli nás jen tak rozhodit a řekli nám, že bychom to mohli třeba udělat jinak. Je to náročné. Tady musíte při vaření mluvit na kameru a vysvětlovat, co děláte, mluvit s porotci. Když vařím doma, tak si k tomu zapnu hudbu a každé krájení a házení do pánve si užívám. Užívám si každou chvíli až do poslední chvíle, kdy to servíruji. Ostatní se mi diví, že si s tím až tak vyhrávám, když třeba dělám ten servis, ale mně se to tak prostě líbí.
Kdyby k vám na návštěvu přišli porotci, co byste jim servírovali?
Radek: To je těžká otázka. Oba to jsou vynikající kuchaři, každý má sice asi jiný jídelníček, ale jelikož my chováme daňky, tak bych udělal něco z dančího masa. Já říkám, že dančí maso je jedno z nejlepších, co existuje. Určitě bych si dal záležet, aby to jídlo bylo pestré, aby tam byl kus masa a byla to taková hostina. Aby si člověk mohl vybrat ze dvou různých příloh, třeba dva různé saláty, nějaké omáčky.
Měli jste možnost předvést, jak ugrilovat zvěřinu?
Radek: Měli, v prvním díle. Akorát se nám to úplně jako nepovedlo. Bylo to dané tím stresem, protože jsme k dispozici neměli teploměr. Ony tam sice byly, ale takové obrovské teploměry, které jsem nechtěl dávat do takového masa, takže nebylo dostatečně dodělané.
Nikčo, řešila jste při nástupu na plac váš vzhled a jestli jste upravená? Nebo jste řešila, jestli máte dobře uvázanou zástěru a jaké jsou tam suroviny?
Niki: Vůbec jsem neřešila to, jak vypadám. Řešila jsem to, že chci v soutěži zůstat a abychom si to s Ráďou užili. Řešila jsem jen vlasy, aby nepadaly do jídla, takže jsem je měla vzadu sepnuté.
Radek: U maskérek byla ráno ale ze všech nejdéle, ty si s ní tam hrály, jako kdyby byla nějaké umění a malovaly nějaký obraz (smích). To se mi líbilo.
Těšili jste se na porotce?
Radek: Ano, těšil jsem se na pana Pohlreicha. Je to takový můj vzor.
Niki: Nečekala jsem, že porotcem bude právě Pohlreich. To mě ty první díly trošku vykolejilo. Nečekala jsem, že tam bude. Bylo to ale zbytečné, je to také jenom člověk.
Co byste vzkázali těm, kteří se chtějí přihlásit příští rok?
Niki: Doporučila bych, aby se nestresovali. Myslím si, že nás domů poslal právě stres.
Radek: Já bych jim doporučil, aby do toho šli s rozvahou, s klidem a užívali si to. Poznali jsme skvělé soutěžící, pomáhali jsme si navzájem, povídali jsme si a byla to opravdu legrace.