Eva (42): Třídního srazu jsem se bála, pak přišel ON
Eva (42): Třídního srazu jsem se bála, pak přišel ON Zdroj: iStock
Mnozí z nás to znají. Máme před sebou setkání s lidmi, které jsme přes dvacet let neviděli. Když překonáme počáteční rozpaky, stojí to pak za to.
Bývalé spolužáky z gymnázia jsem neviděla čtyřiadvacet let. Věděla jsem, že třídních srazů už proběhlo několik, ale já nikdy na žádném nebyla. Krátce po maturitě jsem se vdala, narodily se děti a každodenní starosti mi nedovolily se setkání zúčastnit. Ale hlavně mi to nedovolil můj muž, z kterého se po svatbě „vyklubal“ žárlivec, hrubián a despota. Celých dvaadvacet let jsem snášela Petrovo ponižování a hulvátství a až před dvěma roky jsem našla odvahu se rozvést.
Škoda, že nejde čas vrátit
Měla jsem radost, že si na mě spolužáci vzpomněli, ale nepomýšlela jsem tam jít. Když se u mě zastavila Hanka, jediná kamarádka, kterou můj uzurpátorský manžel neodradil, a já jí pozvánku ukázala, nadšeně vyhrkla, že to je prima, protože konečně mi nic nebrání jít se pobavit.
Moje rozhodnutí, že nikam nepůjdu, ji pořádně rozčílilo a vychrlila na mě, že kvůli Petrovi jsem ztratila všechny přátele, neměla čas na svoje koníčky, takže když už mě nikdo neomezuje, se tomu nemám bránit! „Evo, to tam vážně není nikdo, koho bys ráda viděla?“
Zasněně jsem přikývla a po dlouhých letech se mi vybavila tvář Michala, mé první velké, studentské lásky. Bylo nám necelých osmnáct a byli jsme bezstarostní, plní lásky, ideálů a krásných představ o životě. Byly to nádherné časy.
Kamarádka do mě hučela tak dlouho, až jsem o tom, že na třídní sraz půjdu, začala uvažovat. A když mi Hanka slíbila půjčit „šmrncovní“ oblečení, bylo rozhodnuto!
Znovu osmnáct
Vymóděná v Hančiných parádních šatech a načesaná od kadeřníka jsem se jako žena po hodně dlouhé době cítila skvěle. Kamarádka mě odvezla k vinárně, kde se konal sraz, „poplivala“ mě pro štěstí a připomněla, abych jí, až budu chtít odvézt domů, v kteroukoli noční hodinu zavolala.
Sotva jsem vešla, nervozita ze mě spadla. Spolužáci a spolužačky, jejichž jména i tváře se mi okamžitě vybavily, mě nadšeně vítali, objímali, lichotili mi, chrlili na mě otázky... a mně bylo nepoznaně krásně. Když jsem za sebou zaslechla „Evíku“, věděla jsem, kdo na mě volá – takhle mi říkal jedině Michal.
Otočila jsem se a zase se dívala do pomněnkových očí, které, třebaže kolem nich přibyly vrásky, jiskru a něhu neztratily. „Ani nevíš, jak rád tě vidím.“ Chytnul mě za ruku a mně bylo – aspoň na pár hodin – zase nádherných osmnáct... Povídali jsme si skoro až do rána…
S Michalem a pár dalšími spolužáky zůstávám v kontaktu a vím jistě, že až se zase bude konat třídní sraz, moc ráda přijdu. Vždyť kdo z nás by si na chvíli nechtěl připomenout mládí?
Přečtěte si i další příběhy ze života:
Autor článku
Kateřina Motlová
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
