Násilí na dětech se většinou dopouštějí dospělí. Výjimkou je právě šikana, kdy jde o násilí mezi dětmi. Šikanování má pět vývojových etap. Tou první je ostrakismus, kdy je „vybrána“ oběť a začínají první nenápadné útoky. Dále přichází fáze přitvrzování útoků a vážnějších napadení, poté se vytváří jádro šikanujících a mlčící většiny a nakonec přijde dokonalá šikana, kdy se jedná o propracovaný systém týrání obětí za přihlížení většiny kolektivu, který se nemusí zúčastnit, ale ani nijak neprotestuje. V rozvinutých případech šikany je v kolektivu nastolena jakási totalita, do které lze velice těžko proniknout.
Skutečný příběh
Honzík byl vždycky spíš tiché a zakřiknuté dítě. Ve škole si ale nakonec našel nějaké kamarády a vypadalo to, že je ve třídě spokojený. První stupeň zvládl bez problémů a docela dobře se učil.
V šesté třídě došlo ke sloučení dvou tříd do jedné, protože hodně žáků odešlo na víceletá gymnázia. Děti z obou tříd k sobě hledaly cestu a brzy se vytvořila nová spojenectví a přátelství. Honzovi dva blízcí kamarádi odešli na gymnázium a on najednou zůstal ve třídě sám. Parta kluků vedená jedním z chlapců z druhé třídy začala Honzu trápit. Nejdřív nijak dramaticky, někdy mu vzali svačinu, někdy po něm hodili houbu, někdy do něj strčili. Pak ovšem začal teror přitvrzovat. Honza musel spolužákům sloužit, nosit jim peníze. Šikana postupně nabyla podoby dokonale zorganizovaného teroru, kdy na vrcholu byla parta šikanujících, zbytek třídy tiše přihlížel a Honza byl postupně pod stále větším tlakem. Rodiče si všimli, že chodí do školy nerad, bývá víc nemocný, ale nic z něj nedostali.
Nakonec se Honza dostal pod takový tlak, že se úplně sesypal a rodičům se nakonec svěřil. Škola se pokoušela situaci řešit, ale nebyl zde nikdo zkušený, aby ošetřil celou třídu a ti, kdo šikanovali, byli kluci z „dobrých rodin“. Rodiče Honzu vzali ze školy pryč, Honza začal navštěvovat dětského psychologa, aby se pokusil se vším srovnat. Ten také doporučil, aby začal chodit do nějakého kroužku sebeobrany nebo na bojový sport.
Náš příběh má naštěstí dobrý konec, Honza začal navštěvovat bojové umění Krav Maga pro děti a trénuje už druhým rokem. Pošramocené sebevědomí se postupně vyléčilo a z Honzy je dneska kluk, který si už nic líbit nenechá.
Foto: Thinkstock
Jak poznáte, že je vaše dítě obětí šikany?
Vaše dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas nebo alespoň telefonovalo? Nechodí za ním domů žádné návštěvy a ani ono nechodí k jiným dětem? Pak buďte na pozoru. Na následujících řádcích najdete typické znaky dětí, které jsou šikanovány:
• Dítě ráno odkládá odchod do školy, nechodí tam rádo (i když třeba dříve ano). Může i zkoušet simulovat zdravotní potíže, bolesti hlavy nebo teplotu.
• Dítě ztrácí chuť k jídlu. Nebo naopak může chodit ze školy hladové, protože mu spolužáci berou svačinu.
• Mění cesty do školy, chodí třeba delší cestou, vyčkává na jiný autobus a podobně. Snaží se vyhnout setkání s agresory.
• Může vás žádat o finanční obnosy, přičemž nedokáže říct, na co peníze potřebuje.
• Může špatně spát, usínat s pláčem, budit se v noci s křikem.
• Studijní výsledky dítěte se zhoršují, dítě se špatně soustředí.
• Může být smutné a apatické, má výkyvy nálad, může se zmiňovat o sebevraždě nebo může trpět nečekanými výbuchy vzteku a agresivity k mladším sourozencům a rodičům.
• Nechce se svěřit s tím, co ho trápí.
• Dítě často hlásí ztrátu osobních věcí, jako jsou klíče nebo studijní pomůcky, nebo se často vrací s poničenými věcmi.
• Somatické potíže může nejen předstírat, ale rovněž jimi skutečně trpět. Může to být například zvracení nebo bolesti hlavy.
• Dítě je hodně často doma.
Jak postupovat, zjistíte-li, že je vaše dítě šikanováno?
• Jednou z nejdůležitějších věcí při řešení šikany svého dítěte (a určitě nejtěžších) je nepodléhat emocím. Zkuste se udržet a jednat věcně.
• Situaci nikdy neřešte přímo s agresorem ani s jeho rodiči! Riskujete, že se vše obrátí proti vám a vašemu dítěti.
• Určitě se obraťte na školu. Zkuste být věcní a popsat co nejlépe, co jste se od dítěte dozvěděli. Snažte se hned školu neobviňovat – pokud s křikem vběhnete do školy a začnete všechny hrubě urážet, nepomůžete vůbec ničemu. Obrátíte proti sobě i ty, kteří by byli ochotni vám pomoci.
• Začněte s třídním učitelem – seznamte ho co nejpodrobněji s tím, co jste zjistili od svého dítěte – použijte své poznámky. (Při rozhovoru s dítětem je dobré si udělat poznámky s údaji: kdo dítě šikanuje, jak dlouho to trvá, kde se šikana odehrávala, jak šikana probíhala, jestli byli případní svědci. Buďte co nejkonkrétnější, pokud je šikana doprovázena kyberšikanou, doplňte své záznamy kopiemi urážejících mailů či SMS). Zápis vám pomůže zůstat věcní a přispěje k tomu, abyste byli schopni komunikovat fakta a ne emoce. Máte právo na to, aby z takového rozhovoru učitel udělal zápis.
• Pokud třídnímu učiteli nedůvěřujete, obraťte se na výchovného poradce nebo na školního psychologa.
• Pokud vaše jednání s třídním učitelem opakovaně selhává, obraťte se na ředitele školy. Předložte mu zápisy, jak jste dosud šikanu svého dítěte řešili. V případě, že se ani vedení školy řešení šikany dostatečně nevěnuje, máte možnost podat stížnost zřizovateli nebo České školní inspekci. V případě, že máte podezření na trestný čin (vydírání, vyhrožování, krádež apod.), obraťte se na Policii ČR.
• Škola je povinna se vaším oznámením zabývat. Kroky při řešení šikany by měly být v souladu s Metodickým pokynem MŠMT.
Šikana dětí a právo
Tento fenomén neupravuje trestní právo speciálně, lze se ale řídit trestním právem obecně. To znamená, že šikanování může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.
Odpovědnost školy chránit děti před šikanou
Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:
• Dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství.
• Dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona. Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo, nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala.
• Škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo.
Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu. V úvahu přicházejí i další trestné činy jako například nadržování či schvalování trestného činu, v krajním případě i podněcování.
Šikana jako trestný čin?
Šikanování může v mnoha případech naplňovat podstatu trestného činu spáchaného mladistvým (§ 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy – zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Může se jednat například o trestný čin vydírání, omezování či zbavení osobní svobody, krádeže, nebezpečného pronásledování, mučení a řadu dalších.
Ani kyberšikana, obdobně jako školní šikana, není sama o sobě trestným činem ani přestupkem. Její projevy ale mohou naplňovat skutkovou podstatu jiných trestných činů. Například těchto:
• Nebezpečné pronásledování (stalking, § 354 TZ). Například dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých.
• Účast na sebevraždě (§ 144 TZ). Například zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě.
• Porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ). Například „odposlech“ odesílaného e-mailu.
• Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí(§ 183 TZ). Například zveřejnění fotografií z telefonu oběti.
• Pomluva (§ 184 TZ). Například vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť.
Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu. V úvahu přicházejí i další trestné činy jako například nadržování či schvalování trestného činu, v krajním případě i podněcování.
Nenechte svému dítěti ubližovat!
Projekt Nenechte si ubližovat je zaměřený proti násilí na ženách a dětech. Autorem projektu je společnost Krav Maga, která se tak snaží přispět k větší bezpečnosti těchto cílových skupin. Projekt je realizován společně s nadací Avon proti domácímu násilí. Krav Maga, o.s. se zabývá osobní bezpečností prostřednictvím pravidelných kurzů a seminářů pro veřejnost, pořádá přednášky a semináře pro instituce, školy i komerční subjekty.
Mohlo by vás také zajímat:
