Z deníku koučky: I stáří může být šťastné

Většina lidí hledí do budoucnosti s obavami a bere stáří jako hrozbu toho, že vše krásné už prožili. Myslí si, že je čeká jen smutek, deprese a postupný odchod. Vnímají stáří jako období plné nemocí, smrtí blízkých lidí, osamělosti a neschopnosti se o sebe postarat. Pravda je však jiná a ukazují to i sociologické průzkumy, podle nichž jsou starší lidé podstatně šťastnější.

Podle průzkumů zažíváme nejšťastnější období mezi dosažením plnoletosti a třiadvaceti lety. Následně se radost a štěstí ze života začíná postupně vytrácet. Vše je samozřejmě spojeno s tlakem v pracovní a rodinné oblasti. Na muže je vyvíjen kariérní a finanční tlak a ženy kolem třicátého pátého roku svého života řeší, zda odložit kariéru a poslechnout své biologické hodiny. V případě, že jsou samy, trpí tím, že si dítě nestihnou pořídit. Dalším tlakem je pak příchod žen po mateřské do zaměstnání. V tomto období jsme pod tlakem povinností spojených s dětmi, prací, finanční stabilitou a splácením hypoték, zodpovědností vůči rodině. Spojuje se profesní a osobní život, což je v mnoha případech velice náročné. Tento tlak trvá zhruba do čtyřicátého roku věku a od padesátky se znovu stáváme šťastnějšími lidmi. Dokonce po padesátce vzrůstá spokojenost. Čím jsme starší, tím jsme šťastnější.

Je jen na nás, jak si stáří užijeme

Co mne inspirovalo k sepsání tématu týkajícího se stáří do svého deníčku? Bylo to pár zážitků, které jsem zažila za posledních pár dní. Vzpomněla jsem si na období, kdy jsem chodila ještě na základní školu a mojí mamince bylo 29 let. V té době mi přišlo, že je opravdu už hodně dospělá a říkala jsem si, že bude dlouho trvat, než budu taky tak dospělá. Pak jí bylo 40 let a já jsem ji posuzovala už jako starou. Dnes samozřejmě vše už vnímám jinak. Třicátníci mi přijdou jako velice mladí lidé, kteří mají vše před sebou a čtyřicítku chápu jako období pochopení sama sebe a ujasnění si životních hodnot.

Trávila jsem teď pár dní na chalupě u rodičů a uvědomila jsem si, že s přibývajícím věkem je s mými rodiči větší legrace. Když se pohádají, už netrvá jejich usmíření dlouho. Moje maminka dokonce říká, že už tady dlouho nebudou, tak proč si kazit každou volnou chvilku tím, že spolu nebudou mluvit. Takže to napětí po hádce trvá opravdu jen minimum času a rodiče jsou podstatně uvolněnější, než jsem je znala dříve. Bylo mi tam opravdu dobře a dlouho jsem se tolik nenasmála. Byla tam uvolněná atmosféra plná pohody a odpočinku. Oni si to svoje stáří prostě umí užít.

Dalším zážitkem pro mne bylo setkání s dvěma staroušky. Byl to pro mne velice zajímavý zážitek. Šla jsem si zabruslit na inlinech a potkala jsem tam starý pár (možná jim bylo kolem 70–80 let). Šli spolu a oba se podpírali pomocí berliček. Vždy ušli kousek cesty a posadili se. Paní seděla na lavičce, byla malé postavy a tak si kývala radostně nohama a pán jí něco vyprávěl. Oba se neustále usmívali. Vždy, když jsem kolem nich projela, oba se smáli i na mne. Pak jsem je viděla přecházet od jedné lavičky k druhé, opírali se o berle a sotva chodili, přesto se stále oba usmívali. Byla na nich vidět i vzájemná úcta. Pan šel rychleji a paní se cestou nejspíše unavila, tak se posadila na nejbližší lavičku. Pán chvíli čekal a pak se pokorně vrátil zpět a posadil se s úsměvem vedle ní. Bylo to úžasné se na ně dívat.

Najednou mi došlo, že stáří může byt i skvělé, pokud ho umíme tak vnímat. Cestou domů jsem si říkala, že jsem dnes měla možnost potkat dva krásné lidi s milým úsměvem. Došlo mi, že je jen na nás, jakým pohledem se díváme na svět a jak vnímáme své problémy a svůj věk. Můžeme se mračit a litovat se, nadávat na stáří, nebo se můžeme usmívat, jako ti dva starouškové, co jsem potkala. Je to opravdu jen na nás samotných!!

Proč po padesátce vzrůstá šance na šťastný život?

Představa štěstí má jinou hodnotu a jinou představu. To, co řešíme ve třiceti, se nám v padesáti zdá povrchní. Představu štěstí už nespatřujeme v bujarých večírcích, luxusních nákupech, drahých autech, vysokých pracovních postaveních, milostných a sexuálních románcích. Po padesátce mají lidé jiná očekávání a tím si umějí lépe vychutnávat život. Naučí se poznat více sami sebe a svůj čas věnují především tomu, co je baví a naplňuje. Není pro ně podstatné, zda mají nějaké kilo navíc nebo nesplňují pomyslné společenské normy. Smíří se s tím, jací jsou a to platí především u žen. Už nemají tu potřebu být za každou cenu dokonalé a zvládnout rodinu, děti, kariéru, úklid, vypadat sexy a přitažlivě. Poznávají naopak, co to je svoboda a život bez tlaku sama na sebe.

Život je volba, žijme ho především podle toho, co chceme my, ne podle toho, co od nás očekává okolí. Dovolme si být v každém věku šťastnější.

Vážení, každý věk je krásný a v každém věku si myslíme, že už vše víme, že už nás nemůže nic překvapit. Přesto každý věk s sebou nese své překvapení a moudrost. Stále zjišťujeme, kolik toho ještě nevíme a kolik toho můžeme ještě prožít. Jen se už na vše díváme jiným pohledem. Důležité je věřit, že ve stáří to bude už jen lepší.

Přeji vám krásné a šťastné dny v každém věku.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie