V současné době se můžeme setkat se čtyřmi generacemi lidí, kteří spolu mohou žít v jednom domě. Každá z těchto generací má jiné myšlení, byla vychovávaná v jiné době, má jiné hodnoty, zvyklosti, stereotypy a vnímá svět jinak. Často tak dochází k hádkám a generačním sporům. Jak je řešit a jak třeba vyjít s tchýní?
V minulosti bylo zvykem žít ve více generacích pod jednou střechou, v dnešní době se od tohoto trendu už upouští. Některé rodiny však mají svoje zvyklosti a tuto tradici dodržují. Rozhodným faktorem je historie rodiny a jejich vzájemná rodinná atmosféra. Nutné je dodržovat a respektovat soukromí každé rodiny, její intimitu, důležitá je vzájemná tolerance a otevřená komunikace, jinak dochází k častým sporům.
Mezigenerační konflikty jsou normální a funkční jev a dochází k nim ve většině rodin. Střety názorů někdy však eskalují do konfliktů a následného odcizení, nezájmu, nepochopení a možná je i agresivita. Problém souvisí s určitou mírou moci, kterou vnímá jedna generace nad tou druhou. Starší generace se snaží ovládat tu mladší a předávat jí své zkušenosti, aniž by mladší generace o to měla zájem. V některých rodinách rodiče manipulují svými potomky a nutí je žít život dle jejich představ a naučených vzorců chování. Přehnaná úzkost a strach může v dítěti vyvolat pocit nesamostatnosti a neschopnosti vést svůj život. V případě, že rodiče ztrácejí kontrolu nad chováním svých dětí, může přijít na řadu i citové vydírání, což mladší generace těžce nese. Naopak mladší generace odsuzuje tu starší v souvislosti s nepružným myšlením a nemoderností. V případě, že spory byly už v původní rodině a dítě vnímalo rozpory mezi rodiči a prarodiči, formovalo si tak svůj styl řešení konfliktů i do budoucnosti.
Závislost v rodinách je častým tématem. Dítě, které je závislé na jednom ze svých rodičů, se stává nesamostatným a nedaří se mu nalézt partnera. V některých rodinách je tato závislost podporována generačně. Rodiče tak žijí život svých dětí a děti žijí život svých rodičů. Konflikty tak přicházejí v období, kdy se dítě snaží osamostatnit a začít žít svůj život. Což je spojeno s příchodem partnera a založením vlastní rodiny. Rodiče tak nikdy neuznají partnera svého dítěte. Kritizují výběr partnera, výběr vzdělání, sexuální orientaci, profesní zaměření, způsob trávení volného času, udržování domácnosti, nakládání s financemi a v neposlední řadě i výchovu dětí. Problémy mohou pramenit i z nedořešených problémů z původní rodiny.
V mé praxi se často setkávám s klienty, kteří řeší problémy s rodiči nebo generační problémy. Často se stává, že klienti přicházejí s tím, že nemohou najít partnera a problémem je jejich závislost na původní rodině. Neokáží se odpoutat od původní rodiny, případně je rodiče nenechají dospět. Pracujeme tak na osamostatnění, zbavení se strachu z dospělosti a přiznání si skutečného věku. V letité praxi spojené s řešením neplodnosti se často opakuje i případ, kdy žena zůstala stát ve věku dvanáctileté holčičky a tím si znemožnila stát se sama matkou. Změna myšlení pak přináší často rychlé a pozitivní výsledky.
Když vám život řídí rodiče
Moje kamarádka má letitý problém s rodiči, protože nerespektují její dospělost a často jí řídí život. Snaží se jí manipulovat a chovají se k ní jako k desetiletému dítěti i přesto, že to je dospělá a úspěšná žena, která už má i své dítě. Rozhodují o tom, co bude dělat za zaměstnání, jakého bude mít partnera a jak má vychovávat své dítě. Z každé její události si udělají svoji vlastní událost. Nedokáží žít svůj vlastní život. Pokud se chce osamostatnit, tak jí citově vydírají a manipulují s ní. Dochází tak k častým konfliktům. Celý její život byl o manipulaci rodičů s jejím životem a moje kamarádka byla poslušná dcera, která vždy poslouchala. Nenechali jí prostor pro žádné rozhodnutí, a pokud nějaké učinila, vždy je shodili ze stolu jako nesmyslné. Už studium její vysoké školy řídili rodiče a tak vystudovala obor, který jí nikdy nezajímal a nikdy se mu věnovat nebude. Většinu partnerů si hledala pod svoji úroveň, protože rodiče stejně s žádným z potenciálních partnerů nesouhlasili. Co kdyby na ní měl větší vliv, než oni? Sice ji často chválili a dávali jí najevo lásku, ale byla to láska, která dusí. Do života jí svým chováním dali nízké sebevědomí a sebehodnocení. Nenechali jí prostor pro vlastní názor a vždy ji zatlačili do kouta. Nakonec vždy rezignovala, než aby měla problémy, podřídila se jim.
Podle toho vypadalo i její partnerství. Vybrala si partnera, který jí manipuloval, dusil a nutil jí žít jeho život. Nikdo z partnerů ji nerespektoval, stejně jako její rodiče. Prožila si tak šílené věci a má za sebou i životní zlom. Našla sama sebe a uvědomuje si, co znamená slovo svoboda. Přestala před rodiči utíkat a začíná si stanovovat svá pravidla. Jde to těžce, protože tam stále naskakují staré vzorce chování - být poslušná holčička a nemít vlastní názor. Ušla už dlouhou cestu a ještě dlouhá cesta ji čeká, ale už se nemůže vrátit zpět. Zažívá totiž svobodu rozhodování a uvědomuje si, že ve svém životě je tou hlavní hrdinkou i scénáristkou jen ona sama. Jde jí to výborně a jsem ráda, že můžu být součástí jejího nového života. Je to však každodenní práce, kde si musí uvědomovat kdo je, co chce opravdu ona a co je její cíl! Věřím, že už teď bude její partnerství šťastné, protože poprvé nepotkala manipulátora, ale někoho, kdo si jí váží a respektuje ji. Je to odraz její práce na ní samé.
Uvědomte si, že rodiče mají jiné názory, hodnoty, vyrůstali v jiném prostředí a jiné době, mají jiný způsob uvažování a zažili odlišné podmínky, kdy dospěli (ekonomické, sociologické, kulturní i historické). Najděte proto respekt k jejich názorům, ale také i ke svému životu. Mějte na paměti, že jste svobodní a to především ve svém rozhodování. Jen vy určujete, jak bude vypadat váš život.
Pokuste se komunikovat o tom, jak na vše nahlížíte. Poproste rodiče, aby respektovali váš život a vaše hodnoty s tím, že vy budete respektovat ty jejich. Přesto však budete žít svůj život.
Jaká pravidla nastavit?
• Vymezení si jasných hranic, které budou všichni dodržovat a respektovat.
• Při společném bydlení dovolit návštěvu pouze při výslovném pozvání či svolení druhé strany. Oddělené hospodaření rodin.
• Najít velkou dávku tolerance, respektu, schopnosti se povznést nad problém a podívat se na něj z jiného úhlu.
• Manželé by měli držet spolu a vycházet vůči starší generaci jako celek s jedním názorem. Dbát na to, aby zasahování rodičů neovlivnilo partnerský vztah.
• Netrápit se tím, co nemůžete změnit.
• Nebrat si vždy vše osobně.
• V případě, že se nemůžete na hranicích a respektu dohodnout, je jediným řešením separace a odstěhování.
• Muž by měl mít úctu k matce, ale netřeba ji brát jako neotřesitelnou autoritu. Loajálnost vůči partnerce by měla být prioritní. Mít úctu k matce a stát za partnerkou je nejlepší pozice pro urovnání konfliktu.
• Názor na výchovu dětí se může lišit, ale právo vychovávat dítě má především jeho rodič.
Přátelé, rodiče jsou pro nás důležití, ale nutné je i zachovat svůj vlastní život. Můžeme čerpat ze zkušeností svých rodičů, ale každý máme svůj vlastní život. Najděte svůj život a stůjte si za svým rozhodnutím, což nevylučuje respekt a úctu k rodičům. Najděte tu cestu, kde je minimum konfliktů. Na druhou stranu, pokud vaši rodiče vás nebudou chtít respektovat, nebojte se jim to často, zřetelně a důrazně zopakovat! A pak jim sdělte, že i přesto, že chcete žít svůj život, je máte rádi.
Přeji vám hodně štěstí v řešení generačních problémů.
Vaše Šárka
Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie
