Rosa Parks, symbol boje proti rasismu v USA. Vzbouřila se proti diskriminaci v dopravě
UPO - Originální seriály exkluzivně na prima+
Aktivistka Rosa Parks patří dodnes k nejznámějším bojovnicím za práva Afroameričanů ve Spojených státech. Na první pohled bezvýznamný incident, jehož byla v prosinci 1955 ve večerním autobuse součástí, v důsledku zažehl hnutí za černošská práva v USA, které o deset let později dosáhlo zrušení všech zákonů, jenž občanům dávaly různá práva na základě rasy.
Rosa Parks se narodila 4. února 1913 v americké Alabamě a celé své mládí prožila ve společnosti, kde byla diskriminace a segregace černošských obyvatel zcela běžnou praxí. Lidé tmavé pleti měli mimo jiné omezenou možnost navštěvovat třeba restaurace či kina, ale i školy. I v prostředcích hromadné dopravy mohli sedět pouze na vymezených místech.
Nevinný incident v podvečerním autobuse
A právě okolo sezení v autobuse se točí pravděpodobně jeden z nejslavnějších momentů v moderní historii boje za lidská práva v USA. Byl zrovna mrazivý podvečer 1. prosince 1955, když na rušné ulici hlavního města státu Alabama Montgomery zastavil autobus. Mezi nastupujícími byla i tehdy dvaačtyřicetiletá Rosa Parks, která se vracela domů po dlouhém dni v práci.
Zaplatila si jízdenku a sedla si na volné sedadlo téměř uprostřed autobusu, v první řadě za cedulí, jež označovala sekci pro „barevné“ cestující. V přední části autobusu pak seděli cestující bílé pleti. Jak autobus pokračoval svou trasou, všechna místa v přední části autobusu se postupně zaplnila. Řidič tedy na další zastávce prošel autobusem a ceduli posunul o jednu řadu dozadu. Zároveň vyzval čtyři cestující včetně Rosy, aby vstali a šli si stoupnout dozadu.
Toto byla mimochodem v té době běžná praxe, řidič MHD mohl rozhodovat, jak velká bude sekce pro cestující černé pleti, nebo dokonce ceduli zcela odstranit a zamezit jim nastoupit do autobusu. Zatímco tři cestující vedle Rosy se zvedli a poslušně odkráčeli dozadu, ona zůstala sedět jako přibitá.
„Nemyslím si, že bych měla vstát“
„Proč nevstáváte,“ zeptal se jí dle jejich vzpomínek rozladěný řidič. „Nemyslím si, že bych měla vstát,“ odvětila Rosa a dál seděla. „No dobře, pokud nevstanete, budu muset zavolat policii a nechat vás zatknout,“ odrecitoval řidič. „To klidně můžete,“ odvětila cestující a zůstala sedět. Nikdo z cestujících ani samotný řidič si nepochybně neuvědomovali, že jsou právě svědky klíčového momentu v dějinách lidských práv v USA, který bude společností rezonovat prakticky až do dneška.
Po zatčení byla Rosa Parks odsouzena k pokutě 10 dolarů plus 4 dolary za soudní výlohy, avšak odvolala se. Nikoho samozřejmě nezajímalo, že technicky žádný zákon neporušila, neboť seděla ve správné sekci. Její příběh se však v komunitě černochů v Montgomery velmi rychle roznesl a už 4. prosince zahájila hromadný bojkot používání autobusů.
Neúnavný bojkot MHD způsobil revoluci
Úřady předpokládaly, že půjde o krátkodobou akci, ale obyvatelé černé pleti v Montgomery nakonec vydrželi autobusy bojkotovat celých 381 dní. Společnost provozující ve městě autobusovou dopravu přišla o velkou část příjmů a desítky jejich autobusů stály měsíce na parkovištích, protože neměly koho vozit. Ústavní soud nakonec v roce 1956 oznámil, že rasová segregace ve veřejné dopravě je nezákonná, čímž bojkot MHD v Montgomery ukončil.
V rámci organizace celého bojkotu však bylo založeno Afroamerické hnutí za občanská práva, přičemž jedním z hlavních vůdců byl na konci roku 1955 zvolen tehdy ještě relativně neznámý Martin Luther King, jenž se do Montgomery v té době přistěhoval. Zřejmě nikdo tehdy nečekal, že co začalo jako na první pohled nevinný incident v autobuse, skončí hnutím, které během jedné dekády dokáže rasistické a segregační zákony v USA jednou provždy zrušit.
Rosa zažehla jiskru, jež ukončila rasové zákony v USA
Pro Rosu Parks znamenal celý incident a zejména jeho následky velkou slávu, ale také řadu příkoří. Jelikož se u soudu odvolala a odmítla jakoukoli vinu. Jak ona, tak její manžel Raymond Parks byli vyhozeni z práce a pravidelně jim bylo vyhrožováno smrti. Manželé se proto několikrát přestěhovali, od roku 1957 žili v Detroitu, avšak nadále byli aktivní v hnutí za občanská práva černochů. Rosa Parks v druhé polovině svého života obdržela řadu vyznamenání. V roce 1996 jí mimo jiné Bill Clinton udělil prezidentskou medaili svobody.
Rosa Parks zemřela v říjnu 2005 ve věku 95 let. Zřejmě i kvůli tomu, že boji za lidská práva věnovala nesmírné úsilí, s manželem nikdy neměli děti. Dodnes je považována za symbol počátku hnutí za černošská práva v USA a jednu z nejvýznamnějších aktivistek, jež se zasloužily o konec rasové segregace v USA.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
