Ze zpovědi Natálie Bagárové mrazí. Bála se, že ublíží sobě i sestřině Rumince
Říká se, že člověk, který nezažil depresi, ji nikdy nedokáže plně pochopit. Vážné psychické problémy totiž mohou dojít do bodu, kdy už je jednotlivec bez vnější pomoci není schopen zvládnout, ať je sebeodolnější. Něčím podobným si prošla i Natálie Bagárová (22), zpěvačka, tanečnice a mladší sestra Moniky Bagárové (29). O své hrozivé zkušenosti se nyní rozhodla detailně promluvit.
Už samotný úvod vyprávění Natálie je nesmírně temný. „Bylo to nejhorší období mého života. Ze začátku jsem nevěděla, co mi je. Měla jsem extrémní depresi, nemohla jsem vstát, nemohla jsem se umýt, museli mě umývat, zhubla jsem 10 až 15 kilo a do toho jsem musela fungovat. Brečela jsem, nechtěla jsem žít, ztrácela jsem sama sebe. Snažila jsem se s tím bojovat, bylo to náročné, ale nějakým způsobem jsem to zvládla,“ svěřila se mladší sestra známé zpěvačky při živém vysílání na sociálních sítích.
Panické ataky a temné myšlenky okolo sestřiny dcery
Natálie se dle svých slov ze všech sil snažila stát tou nejlepší verzí sebe sama, aby mohla být šťastná nejen ona, ale aby mohla dělat šťastným i své okolí. Právě zde ale dle jejích slov přišel bod zlomu: „Tak extrémně jsem nad tím přemýšlela, že mě jeden den napadla myšlenka, co kdybych někomu ublížila. V ten moment mi vznikla tak velká úzkost, že jsem dostala panickou ataku.“ Odsud už bohužel vedla spirála jejího duševního zdraví pouze dolů a Natálie dle svých slov získala pocit, že je pro své okolí nebezpečná.
„Ta myšlenka se týká vašich nejbližších. Ze začátku šlo o Ruminku, absolutně jsem s ní nemohla trávit čas, protože mě napadaly nejhorší scénáře, které nedokážete zastavit. Pak to přešlo na všechno, tři měsíce jsem neřídila, protože jsem se bála, že někoho přejedu,“ svěřila se sestra Moniky Bagárové, kterou obsedantně kompulzivní porucha (OCD) dostala až k myšlenkám na sebevraždu. Touto poruchou trpí řada lidí, a dokud se projevuje jen tím, že po sobě člověk dvakrát kontroluje, jestli zhasnul, vypnul televizi nebo zamknul dveře, nejde dle psychologů o žádný důvod k obavám.
Jakmile se ale vtíravé a nutkavé myšlenky začnou vracet s takovou intenzitou, že postižený ztratí schopnost normálně existovat a vyloženě jimi trpí, je nutné vyhledat odbornou pomoc. „Nevěděla jsem, co mi je. Nikdo mě nechápal. Vyhýbala jsem se lidem a všem rizikům. Došlo to do stavu, že byly myšlenky tak silné, že jsem nemyslela na nic jiného než na nejhorší scénáře. Měla jsem sebevražedné myšlenky, že skočím z okna a podobně. Tak jsem tomu věřila, že mi to dělalo zle a upadla jsem do deprese,“ popsala talentovaná tanečnice a zpěvačka hrozivý scénář, kdy jí na první pohled běžná porucha dostala až do silné deprese, kde už může jít o život.
Hrozivý popis příznaků silné deprese
„Nespala jsem, neměla jsem energii, protože jsem s tím bojovala každý den. Jak jste v depresi, ztrácíte pocity, nepoznáte radost, lásku, štěstí. Je vám to cizí. Nechápete smysl života, nevíte, pro co žijete, i když se vám v životě daří. Dostala jsem se do stavu derealizace a depersonalizace. To je tak hnusný stav, že se máte chuť ze dne na den zabít. Měla jsem to dva týdny, nevěděla jsem, co to je. Dostala jsem se do stavu, že jsem byla mimo realitu, měla jsem pocit, že lidé okolo mě nejsou reální. Nechápala jsem, že můj hlas je můj hlas nebo moje ruce moje ruce. Když na mě někdo mluvil, tak mi nedocházelo, co říkají,“ popsala Natálie na rovinu stav, který si člověk, jenž nikdy depresi nezažil, nedokáže představit ani v těch nejhorších nočních můrách.
Monika Bagárová loni prožila nelehký rozchod s otcem dcery Ruminky:
Jako další chybu přiznala skutečnost, že se dlouhou dobu snažila celou situaci zvládnout bez antidepresiv a nepřipouštět si jejich nutnost. Když však pochopila, jak vážný její stav je, nakonec k jejich užívání svolila. „Snažila jsem se to bez nich zvládnout, že to ustojím. Byla jsem proti, ale ono se to lehko říká, ale když vám nic jiného nezbývá, tak hledáte postupně věci, jak se z toho dostat. Byly momenty, kdy jsem stála u okna a řekla jsem si, že je konec. V ty momenty jsem zvedla telefon a zavolala rodičům, moje mamka si brávala i volno v práci. Jeden den jsem měla tak silnou úzkost, že jsem zavolala na krizovou linku a vydala jsem se na krizové centrum, kde jsem se poprvé dozvěděla svou diagnózu,“ popsala zvrat ve svém psychickém stavu.
Pomohl čas, blízcí i víra v Boha
Ten už je dnes mnohem lepší, byť ještě bude vyžadovat nějaký čas a práci na sobě. Zpětně Natálie hodnotí, že mimo léky jí nejvíc pomohl čas, rodina, kamarádi a také víra v boha. „Dostal mě z toho čas, moje rodina a kamarádi. To bylo jediné, co jsem měla a samozřejmě víra v boha. Cítila jsem, že je někdo, kdo ví, co moje srdce prožívá, cítí vaši bolest. Víra je o tom, že máte naději. Tak moc jsem se modlila a plakala, abych zvládla každý jeden den a byla silná. Stále mám momenty, kdy je to jak na horské dráze, ale jsem tady a funguju,“ dodala mladší sestra Moniky Bagárové.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
