Jiný kraj, jiný mrav: Jak se milují páry v Itálii, Francii nebo Anglii?

O tom, jakou roli hraje v životě sex, svědčí nejlépe výsledky internetových vyhledávačů. Slovo sex je obvykle na prvním místě. I proto nás napadlo zapátrat, jak jsou na tom se sexem jinde v Evropě...

Italské proměny

Antický Řím byl k sexu víc než tolerantní, praktikovalo se tam bez zábran skoro vše. Homosexualita, skupinový sex mezi příslušníky stejného i odlišného pohlaví, pohoršení nevzbudily ani deviantní praktiky, jako třeba zoofilie.

Vše změnilo prohlášení Vatikánu za sídlo papežů a metropoli katolické církve. Korunu všemu nasadil sv. Augustin s teorií dědičného provinění, podle níž jsou lidé zplozeni z hříchu, rozkoše a chtíče. Sex tedy „povolil“ jen za účelem plození děti v misionářské (přitom pro početí nejméně vhodné) poloze, kdy muž, aby ukázal nadřazenost, ležel na ženě. Pár, který to nerespektoval, propadl peklu. Nesmyslný názor přežívá někde na venkově i dnes, není to tak dlouho, co platil v Itálii zákaz rozvodů, interrupce je povolena, ale věřící gynekolog má právo ji odmítnout.

Nejen panenská krev

U mladé generace se už prosadila antikoncepce, tedy ve městech. Sicilané si ale třeba stále hlídají poctivost dcer a kdyby je načapali s milencem, netekla by nejspíš jen panenská krev. Znalci místních poměrů tvrdí, že zaostalí vesničané zastaralým přístupem kazí statistiku frekvence pohlavních styků, v níž se Italové s dvěma týdně v průměru umístili ve spodních patrech tabulky, ačkoli jim je obecně přisuzována vlastnost vášnivých milenců.

Na pračce a při ždímání!

To potvrzuje průzkum jedné italské rozhlasové stanice, která oslovila přes dva tisíce mladých párů do 23 let. Z něj vyplynulo, že na sexuální zdrženlivost mladí Italové kašlou a v sexu experimentují. V průzkumu se objevila i otázka, na jakých místech nejraději souloží. Výsledek neobvyklostí dost překvapil. Každý čtvrtý (!) pár dává přednost milování na zapnuté automatické pračce ve fázi ždímání (kdy se rytmicky třese), každý pátý v garáži, autě nebo ve sprše. Do první desítky se vešla i netradiční místa, jako schody v domě, šatny v tělocvičně, dokonce i čekárna zubního lékaře, kterou uvedlo 7 % dotázaných. Obligátní místo, postel, úplně propadla – asi pro svou všednost. I když až překvapivé to není, fantazii a vášni se meze nekladou a Italové mají dost obojího.

Malý italský kašpárek?

Na druhé straně italští muži trpí dle jejich názoru nedostatečnou velikostí přirození. O tom svědčí i vysoký a každoročně se zvyšující počet žádostí o rizikové a přitom minimální chirurgické prodloužení. Přitom to zřejmě nemají zapotřebí. Podle výrobců kondomů (ti mají přehled, kde se jaká velikost nejvíc prodává) jsou s 15 cm těsně druzí za Francouzi (ti mají 16).

Italská domácnost

A italské ženy? Už od nepaměti pěli básníci ódy na jejich nevšední krásu a zdá se, že oprávněně. Emancipace ale i zde vystrkuje růžky. Typický obrázek „matróny“ s kupou dětí je minulost, dva potomci jsou maximum. Nelze opominout pojem italská domácnost. Nejde jen o nenávistná extempore končící fackami. Italové prostě mají ohnivější mentalitu, což dávají najevo diskusemi za použití okázalých gest, nadávkami, ženy navíc přidávají křik. Pro ně je ovšem hádka rituál, baví je! A psychologové tento způsob řešení podporují. Když si totiž páry problémy nahlas vyříkají, byť melodramaticky, nedusí v sobě emoce a napomáhají jejich vyřešení.

Konzervativní Angličané

Psát o sexuálním životě Britů je asi stejné, jako psát o Bohu. Existuje (jinak by Britové už dávno vymřeli po přeslici), ale nikdo ho neviděl…

Ulice nejsou na líbání

Ne nadarmo Anglie platí za jeden z nekonzervativnějších národů světa. Milování se odehrává výhradně v ložnicích a do nich není vidět. I když v posledních letech se mládež „odvázala“ a dovolí si (jinde běžné) držení kolem ramen či vodění za ruce, u části starší generace je to stále nepřijatelné, stejně jako polibek na ulici, který vzbuzuje negativní reakce, a to nemusí jít o vášnivý a dlouhotrvající. Kdo uvidí na ulici líbající se pár, může klidně vsadit poslední penci, že jde o cizince, místní je obcházejí obloukem nebo dělají slepce.

Auta prohrávají

Typické je srovnání počtu milování v autě. Angličané do 40 let ho vyzkoušeli v průměru jen šestkrát v životě, ti nad touto věkovou hranicí jednou nebo nikdy. Pro srovnání, Američané odpověděli, že ani nedokážou spočítat kolikrát. 89 % uvedlo, že v něm mělo první sex nebo erotickou zkušenost, což je dáno tím, že většina států vydává provizorní řidičské průkazy už od šestnácti let. Vliv má bezpochyby i to, že v USA vévodí velká auta, kde není problém milování realizovat. Podle průzkumů je v nich častější než v bytě, logicky hlavně u teenagerů, kteří nemají moc jiných míst na výběr.

Odpor k sexu?

Ale zpátky na britské ostrovy. O rezervovanosti vůči sexu svědčí i to, že nevěstince prakticky nenajdeme v menších (myšleno tak do půl milionu) městech, jen ve velkých. Zlí jazykové tvrdí, že i tam fungují pouze díky hlavně skandinávským turistům, pro hrdé a nepříliš rozhazovačné obyvatele Albionu je představa platit za něco, co je pro ně spíš povinností než potěšením či vášní, nepřijatelná.

Nahota je tabu

Postoj k sexu většiny veřejnosti nejlépe ilustruje situace, kdy si to mladý pár „rozdával“ ve křoví poblíž baru a nevšiml si, že je snímá kamerový systém. Záběry proklouzly na sociální sítě a ozvaly se pouze odsuzující reakce. Mladí lidé milencům nevytýkali sex, ale to, že jsou tak hloupí a neověří si, zda je u něj někdo nenatáčí. Bar, jehož neonový nápis byl v pozadí dobře vidět, se pak pár měsíců potýkal s odlivem hostů, i když v tom byl zcela nevinně. Přísně odsuzovány jsou i exhibicionistické avantýry. Muž, který svlečený do naha přeběhl fotbalové hřiště, vyfasoval na fleku 30 dní basy a podmínku k tomu. Nahota je prostě nepřijatelná. Britové se svlékají jedině v koupelně, kde se pro jistotu raději zamknou.

Chráněné děti

Před „necudnostmi“ jsou chráněny i děti, právní systém totiž dovoluje společné soužití bratra a sestry pouze do deseti let. Poté, co starší dosáhne tento věkový limit, musí mít samostatné pokoje. Úřady mají přehled a s patřičným předstihem upozorní rodiče. Pokud mají malý dům, dostanou na výběr, buď se přestěhovat, nebo jednomu z potomků vyhradit další místnost, i kdyby přitom měli sami spát třeba ve sklepě. Tím se má zamezit tomu, aby mohli sourozenci zvědavě vzájemně okukovat pozvolna vyvíjející se pohlavní orgány a respektuje se jejich soukromí.

Hříšný francouzský polibek

Říká se, že neexistuje ošklivá Francouzka a něco na tom bude. Mají prostě vrozený sex-appeal. Pojmem se stal i rouler une pelle, polibek jazykem. Takzvaný francouzský polibek byl ovšem znám už ve středověku jako florentinský. Nerozšířil se hlavně proto, že ho církev považovala za nemravný a hříšný.

Prezident paroháč

Ve Francii sice stále platí letité konzervativní zákony, například zakazující líbání v prostoru vlakových nádraží, ale nikdo je už dnes nezná. Naopak bývalá první dáma Carla Sarkozy prohlásila, že manželská věrnost je nuda a bez zábran hovořila o svých avantýrách, z nichž některé asi zažila už jako prezidentova choť.

Sex kontra počítače

Francie je známa i díky ženské emancipaci, což potvrdil rozsáhlý průzkum mapující zvyky převážně mladých lidí. Každá pátá dívka se považovala za asertivní při vyhledávání flirtu, ale stejný počet mladíků před ním upřednostnil počítačové hry! Francouzky mají také dvakrát víc sexuálních partnerů než okolní země. Počet těch, co uvedly, že měly jen jednoho, klesl z 68 % v roce 1970, na 43 (1992), 34 (2006) a 26 podle loňského průzkumu. Pocit viny z manželské nevěry má pak jen 21 % žen, mužů kupodivu o deset procent více.

Aktivní ženy a líní muži

V současnosti jsou francouzské ženy v sexu mnohem déle aktivní než dříve. Vyhledává ho až 90 % žen nad padesát let, zatímco v roce 1970 při podobném průzkumu to bylo jenom 50 %. Překvapivým zjištěním je, že dvacet procent mladých mužů ve Francii ve velmi produktivním věku od 18 do 24 let neprojevuje valný zájem o sexualitu, dává přednost jiným činnostem a vystačí si s masturbací. Počty mužů bez pohlavního styku ve věku nad 35 let jsou 2x vyšší než u stejně starých žen. Důvod se neví, nejčastěji je uváděn workoholismus či naopak lenost.

Jan Janula

Mohlo by vás taky zajímat: