10. března 2018 06:00
Martina ČerňanskáLuisa (36) : Jsem lesbička, ale deset let jsem žila s mužem
Na přání Luisy foto pouze ilustrační Zdroj: istock.com
Žila jsem s Petrem, po deseti letech vztahu jsme se měli brát a já nakonec dostala odvahu a couvla jsem. Mezitím jsem ho podváděla s Marikou, s nádhernou blondýnkou, která mě milovala úplně stejně jako já ji.
Ve chvíli, kdy jsme naši lásku konečně zlegalizovaly, jsem rázem přišla o svoje blízké a také rodiče se na mě nehezky šklebí.
Láska bláznivá to nebyla ani náhodou..
S Petrem spolu chodíme už od vysokoškolských studií, nebyla to žádná vášnivá láska, prostě jsme si tzv. zbyli. A ani jeden z nás nechtěl být sám, proto jsme byli spolu. Já vím, asi jste čekali nějaký líbivější start, ten se ovšem nekonal. Žili jsme tak, jak se na slušný vysokoškolsky vzdělaný pár slušelo. Budovali jsme společné bydlení, navštěvovali naše přátele, rodiny a užívali si života díky parádně placené práci, která nám oběma umožnila žít si na vysoké noze. No, řekněte, kdo by to nebral, že?
Procestovali jsme svět. Byli jsme v Austrálii, navštívili Mexiko, Karibik, ale i třeba božské Filipíny, kde jsme si prožili i decentní zemětřesení, které ale místní vůbec neznepokojilo, zato my jsme na ten přírodní úkaz koukali jako na zjevení. Zažili jsme spolu hromadu nevšedních chvil, které do života jiných lidí bohužel nikdy nevykročí. Ona ta sranda totiž něco stojí.
A nám se takhle zážitkově a přitom jen na hromádce žilo moc hezky. Já na sex nikdy moc nebyla a Petr ho vyžadoval jen tu a tam, což se dalo nějak přečkat. Po chvíli přece bylo po všem. A tak jsme pracovali, cestovali a každý si mezitím žil tak trochu podle svého. A to vyhovovala jak mě, tak i mému milému.
Jenomže postupem času na nás začalo naléhat okolí, zda se nemáme v plánu vzít, že každý vztah musí mít nějaký vývoj, jinak zakrní a bude konec. No a kdyby, tak co! Však to není jediný člověk na světě, pomyslela jsem si a zase si jela podle svého.
Všechno bylo náhle jinak
Když jsem poznala Mariku, najednou bylo všechno jinak. Ta ženská měla v sobě neskutečnou jiskru, která mi prozářila život. Smála se od ucha k uchu, věřila v dobrý konec a milovala každičký den, tak jako nikdo na světě, koho jsem do té doby znala. Ta ženská mě prostě dostávala snad vším. Nadšením, přístupem, náladou a také tím, že měla své okolí těžce na háku.
Jednoho pátečního večera jsme si zašly na skleničku a pak jsme si koupily kyblík vanilkové zmrzliny, který jsme kombinovaly s vínem. Ano, obě dvě jsme milovaly starou a skvělou Bridget Jonesovou. Po několika skleničkách jsme se začaly líbat. Kde se na to vůbec hrabaly polibky s Petrem. Tyto byly spalující, intenzivní a tak opravdové.
Konečně šťastná
S Marikou jsme spolu na tajňačku randily dva roky, díky nejrůznějším výmluvám jsem s ní trávila víkendy, protože ty s Petrem nebyly vůbec lákavé. Zamilovaly jsme se do sebe jako zblázněné. Jenomže v tu chvíli začal Petr mluvit o svatbě, kterou mu pomáhala zařizovat moje máti. Moc si přála, abych se vdala a měla už konečně děti. Osud tomu ale chtěl jinak.
Když jsem oznámila Petrovi, že je konec, protože jsem lesbička, byl vztekem bez sebe. Nikoliv špetka lítosti či smutek, on byl pohoršený. Rodiče mé přiznání vzali špatně, dodnes spolu nekomunikujeme, zato Petr k nim chodí na kafe jako by se nechumelilo. A víte co? Je mi to úplně jedno.
S Marikou jsme si pořídily rodinný domek a žijeme si podle svého, aniž bychom řešily, co si o nás myslí druzí. Pokud jste taky lesbička, pusťte to ven, jinak nikdy nebudete šťastná, budete jenom a pouze přežívat. A to opravdu nestojí za moc.
Luisa
Přečtěte si i další příběhy našich čtenářek:
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
