7. února 2021 04:00
Martina ČerňanskáPříběh Anety: Manžel mě chce opustit a já se asi zblázním!
Manžel mě chce opustit a já se asi zblázním Zdroj: iStock
Brali jsme se před třemi lety. Byla jsem zamilovaná, měla jsem spoustu plánů. Kamarádky si myslí, že jsem na manželovi až nezdravě závislá.
Nevím, možná mají pravdu. Připadám si jako zamilovaná šestnáctiletá studentka. Dbám na to, abychom byli stále spolu, aby mi Jiří nosil květiny, abychom jezdili na romantické víkendy. Přeháním to? Myslela jsem si, že to vyhovuje nám oběma. Až donedávna jsem se domnívala, že jsme šťastni, že se nám žije dobře. Dnes vím, že jsem žila v sebeklamu, který byl milionkrát lepší než nynější strašná jistota. Poslední rok našeho manželství cosi skřípalo, nejdřív tak potichu a nenápadně, později jsem ten pomyslný šramot slyšela čím dál častěji. Nechtěla jsem však uvěřit tomu, že zrovna nám dvěma by se mohlo něco negativního přihodit. Byli jsme ukázkový pár, byli jsme ti, kterým ostatní závidí. Oba pracujeme ve velkých firmách, Jiří dokonce jako velmi slušně vydělávající manažer. Ani finančně rozhodně nestrádáme. Až když jsem začala, a to důrazně, mluvit o miminku, všimla jsem si, že Jiří moje nadšení nesdílí.
Podivná odpověď
To mi bylo samozřejmě divné. Už jsme si užívali bezstarostného života dost dlouho, chodili jsme spolu pět let, tři roky jsme manželé, dítě by byl pro nás další logický krok. Jiří tu myšlenku odmítl. Není na to připravený, má spoustu práce a povinností. Podivná odpověď. Do hlavy se mi vloudil červík podezření. Poslední dobou mi připadal nesoustředěný, stále někam spěchal, z práce chodil čím dál později. A tu se mi v hlavě rozsvítilo: Něco se děje! Začala jsem si jeho chování daleko víc všímat. Několikrát do týdne se vrátil domů až v devět hodin večer. Ani v sobotu a v neděli se doma nevyskytoval, odjel na veledůležitou služební cestu. A protože i další týden se od toho předchozího příliš nelišil, nezbylo, než mu říci onu obávanou větu: „Musíme si promluvit.“
Tíživé tajemství
Přesto jsem stále doufala, že mě ten rozhovor uklidní, že se ukáže, že je všechno v pořádku. Opak byl pravdou. Jiří málem upadl do křesla a řekl, že je vlastně rád, protože už ho jeho tajemství tíží. Zbledla jsem jako stěna. Automaticky jsem zamířila ke skříňce, kde máme lahve, i když téměř nepiju. Nalila jsem si velkého panáka. Když Jiří mluvil, měla jsem pocit, jako by na mě házel kameny. Ano, má milenku. Trvá to několik let, asi čtyři. Ano, to znamená, že ji měl i v době, kdy jsme se brali. To mě zasáhlo snad nejvíc, znovu jsem zamířila ke skříňce s alkoholem. V období kolem naší svatby se jí snažil důrazně vysvětlit, že je jejich vztah u konce. Nesouhlasila. Vyhrožovala, že půjde a všechno mi řekne, čímž svatbu překazí. S nejrůznějšími přestávkami a dramatickými zvraty trvá milenecký poměr dodnes.
Vybral si mne
Mnohokrát jsem četla v časopisech pro ženy o nevěrách a o tom, jak jim čelit, ale nikdy mě nenapadlo, že se s tím setkám i v reálném životě. Bylo to příšerné, nikomu bych to nepřála. Prošla jsem veškerými fázemi. Nalila jsem si víno a vychrstla mu ho do obličeje. Sbalila jsem si věci a ještě týž den odešla k rodičům. Za týden jsem se vrátila, přece té náně nebudu situaci usnadňovat útěkem. Mimoto, Jiří mě prosil, abych se vrátila. Vysvětlil mi, že kdyby chtěl žít s ní, tak si ji vezme. Jeho ženou jsem ale já, vybral si mě a nikdy nepochyboval o tom, že si vybral správně. Příliš mě to neuklidnilo.
Stín pod stromy
Protože už jsem se samozřejmě radila s nejlepší kamarádkou o dalším postupu, vrátila jsem se vyzbrojena cennými poučkami. V duchu mi bylo jasné, že pokud manžela ztratím, asi to nepřežiju, ale to jsem pochopitelně nemohla říci nahlas. Vysvětlila jsem mu, že očekávám, že románek ihned ukončí a vše se časem vrátí do normálních kolejí. Ujistil mě, že na tom pracuje. Ale již tradičně přišel domů bůhvíkdy a ztrápený a již tradičně lhal, že v práci neví, co dřív. Zamrazilo mě, když jsem si uvědomila, že se poměr možná pokoušel ukončit už několikrát, a ta hrozná ženská to nikdy nedovolila. Několik dní nato jsme se domluvili na romantické večeři. Tentokrát přijížděl domů včas. Dívala jsem se z okna a ulevilo se mi, když jsem ho viděla vystupovat z auta. Pak se od nedalekých stromů odlepil stín. Byla to ženská postava. Vrhla se k němu, něco mu naléhavě říkala, on vrtěl hlavou. Dívali se směrem k našim oknům. Pak spolu odjeli. Večeře se nekonala a můj muž se vrátil až druhý den navečer, aniž mi jakkoli vysvětlil, co se stalo. Myslím, že ho ztrácím, a bojím se, že to moje křehká psychika nevydrží...
Aneta (36), severní Čechy
Přečtěte si také:
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
