Život s anorektičkou očima muže
Žít s anorektičkou není žádný med a málokterý muž to ustojí Zdroj: profimedia.cz
Poruchy příjmu potravy dokáží doslova podminovat i jinak dobrý vztah. Jak, to se dočtete v příběhu autora, který se s nástrahami anorexie potýkal nepřímo v roli partnera.
Můj první rok s Hankou prostupovala učiněná euforie, takže ani nebylo znát, že vztah s ní pomalu ohrožuje velký problém.
Nejprve Hanka přišla o práci, čímž se extrémně cílevědomá žena trápila víc, než byl kdokoli ochotný pochopit. Měsíc seděla doma a v uších jí hučely nekonečné nároky rodičů, které odjakživa musela vždy nejdřív splnit, aby si jí všimli. Každý den se pak alespoň na chvíli tvářila, jako by někdo umřel, a mně trvalo čím dál déle, než jsem ji nejrůznějšími opičárnami rozveselil. Tato krátkozraká „péče“ ale pokaždé účinkovala jen chvilkově a série ubrečených postelových „seminářů“ mohla začít. Nespali jsme (spolu) vždy pro jedno z nanejvýš čtyř nesmrtelných, ale zaručeně ubíjejících témat. Příspěvky s klíčovými slovy „jídlo“ a „jsem tlustá“ mezi ně ale zatím ještě nepatřily, jakkoli by se už z budoucího programu vyškrtnout nedaly.
Začalo to nenápadně
Občas se mě u šatníku mezi řečí zeptala, jestli neztloustla, nebo to řekla jako hotovou věc a po očku sledovala, co já na to. A já na to – po pravdě a celkem vytrvale – že si nic podobného nemyslím. Přesto si Hanka připadala tlustá. Viděla se tak v zrcadle i na fotkách – mnohé z těch starých nesnášela a před objektivem už napříště neomylným reflexem křížila nohy i vstoje, aby schovala jednu za druhou. Žádnému z těchto podnětů jsem nerozuměl, část z nich jsem přecházel mlčením a zbytek jsem jen zlehčoval.
Nepřítel se třemi „P“
Zvlášť nesvá Hanka působila u jídelnho stolu – pakliže k němu vůbec usedla. Z bezradnosti mě nevyvedly ani její podivné představy: „Až budu stará babička, budu se cpát čokoládou a budu tlustá,“ opakovala mi a zasněně přitom mhouřila své velké oči. Jindy mi se stejným zápalem dala na vědomí, kolik těžkých a téměř neslučitelných věcí spořádala k obědu. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že mě příběhem o zmrzlině, smaženém hermelínu, smažených bramborách a kelímku majonézy jen provokuje. Jako by si říkala o námitky, na které mi vzdorovitě odvětí „a proč bych nemohla, když tvrdíš, že nejsem tlustá?“
Tenkrát už nepřítel se třemi P (porucha příjmu potravy) bydlel i cestoval s námi a představoval jeden velký problém. Z příjemného dne bylo najednou peklo, když jsem se své přítelkyně po mnohahodinové jízdě autem v upřímné starosti zeptal, zda jí srolované nohavice neškrtí v kolenou. Proč bych se na to ptal, kdybych si nemyslel, že má tlusté nohy? Proč neodpovím na tuhle otázku, když tvrdím, že si nemyslím, že je tlustá? A proč by mě tedy vůbec napadla podobná otázka? A vůbec, jak by kalhoty mohly škrtit hubeného člověka?
Ty černobílé kostkované kalhoty už nikdy nevzala na sebe. A já, ve strachu z dalších návalů demagogie, jsem začal být opatrný. Žádné oblečení jsem už nekomentoval a výrazy tlustý, těžký, váha nebo kilo jsem zcela vypustil ze slovníku. Oč důslednější jsem byl v této autocenzuře, o to pernější chvilky přicházely s „nezasvěcenými“ návštěvami. V okamžiku, kdy nějaký nešika má tabuizovaná slova bezděčně vměstnal do jediné věty, měnil jsem se v čalounění gauče.
Naše nové starosti ani jeden z nás dlouho nedokázal pojmenovat. Podstatu celého problému vystihla až koláž na přebalu jedné knížky s tlustým odrazem vyzáblé dívky v zrcadle. Pod bizarním výjevem bylo napsáno Mentální anorexie.
-dah-
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
