Bára Jánová ze seriálu Slunečná: I jako mrcha je Sylva oblíbená, s negativními reakcemi se zatím nesetkávám

V seriálu Slunečná ztvárňuje „zlou sestru“ Sylvu Popelkovou. S negativními reakcemi okolí se ale zatím nesetkává a oproti líné Sylvě je Bára Jánová poměrně činorodá. Vedle hraní píše scénáře, a dokonce knihu, snaží se zlepšovat životní prostředí a má na kontě několik krátkých filmů z vlastní produkce. A také má na spoustu věcí jasný názor!

V čem podle vás tkví úspěch seriálu Slunečná?

Myslím, že je to tím, že je to seriál z přírody, statku. Hrají v něm mladí lidé a záběr na publikum je, chtěně nebo nechtěně, výborně zacílený. Navíc teď hodně „frčí“ farmářské a bio věci, a to všechno Slunečná nabízí. Proto si myslím, že jako seriál funguje. Navíc je to něco jiného než kriminálka a lékaři, tedy témata, o nichž se u nás točí pořád dokola. Slunečná je pro lidi změna, kterou evidentně rádi uvítali.

Sledujte rozhovor s Bárou Jánovou ze seriálu Slunečná:

Vaše postava Sylvy je docela mrcha. Setkáváte se v reálném životě s tím, že ve vás lidé vidí spíš Sylvu než Báru?

Teď na mě paní koukala v obchodě velmi zle. To bylo ale poprvé. Myslela jsem si, že mi ten nákup opravdu neprodá. Jinak musím říct, že reakce jsou dobré, že diváci Sylvu, byť je to mrcha, mají rádi. Bavili jsme se o tom s Danou Batulkovou (představitelka Lídy v seriálu Slunečná, pozn. redakce), že máme trochu strach z toho, co bude. Ale naše postavy, ač negativní, jsou oblíbené, protože s dějem hodně míchají a něco se díky nim pořád děje.

Píšete scénáře, psaní ale vystudované nemáte. Kde se ve vás bere potřeba psát?

To nevím, ale od malička mě to bavilo. Spíš je to na bázi koníčku, kdy jsem dosud dělala své krátké filmy a divadelní hry. Můj praděda byl spisovatel, takže ve mně asi pučí nějaké geny. Také bych jednou ráda napsala knihu.

Máte nějaký rituál nebo oblíbené místo, kde píšete?

Já se musím hýbat. Záleží ten daný den, jakou mám náladu. Buď jdu do kavárny, nebo píšu doma, na chalupě.

V kavárně vám nevadí ruch?

Když jsem v úplném tichu, myšlenky mi ujíždí jinam. Naopak, když je kolem mne trochu ruch, lépe se soustředím.

S kamarádkou máte produkční agenturu Fancy Frequency. Filmový byznys, to je víceméně mužská oblast… Vy jste dvě ženy. Myslíte, že je spíš pozitivum, nebo negativum?

Já myslím, že je to velmi pozitivní. Jsme víc vidět, lidé na nás reagují dobře a možná je to i víc zajímá. A ve filmovém světě, hlavně v cizině, se nyní ve větší míře prosazují ženy.

Proč myslíte, že se nyní v začínají ženy prosazovat výrazněji?

Ve světě se teď dějí takové věci, že mám pocit, že jdeme trochu nazpět. Co se teď děje v Americe ohledně Afroameričanů… Kde to jsme? Stejné je to se ženami. Je to složitější problém, ale mrzí mě, že se to v dnešním světě vůbec musí řešit. Že se musí bojovat za rovnoprávnost. Měli bychom být už někde daleko jinde a řešit jiné problémy, abychom vůbec přežili a zachránili planetu. Ono všechno souvisí samozřejmě se vším. Jen prostě kroutím hlavou nad tím, co občas dokážeme vymyslet. Rovnoprávnost by měla být na denním pořádku.

Nedá se mi nezeptat na vašeho hereckého kolegu ze Slunečné, Maroše Kramára. Po odvysílání pořadu v televizi pustili záběry ze zákulisí, kde žertovně plácl kolegyni maskérku po zadku. A nyní je z toho velká kauza na Slovensku i u nás. Není tahle reakce podle vás přehnaná?

Možná ano, možná ne. Já tu kauzu neznám. Sexuální obtěžování je další problém, který je opravdu složitý. Je těžké rozeznat jeho hranice. I ženy občas sexuálně obtěžují. Ale společnost je nastavená tak, že to vidí černobíle. Když jsme ale u Maroše Kramára…v několika bulvárních plátcích se objevilo, že s ním mám poměr. Nebo dokonce, že o něj bojuju s Evou Burešovou. Tak například tohle považuji já za velké obtěžování a zasahování do mého soukromí. Já Maroše na place a snad ani v ateliérech nikdy nepotkala. Neznáme se. A to nemluvím o tuně dalších lží a špíny, co na nás bulvár hází. A to především na herečky ze Slunečné. To se osobně týká mě a také to považuji za obtěžování. Takové “bulvární me too”. Jenže my s tím nic dělat nemůžeme.

Máte tuto zkušenost z filmového průmyslu i vy?

Někteří muži jsou trochu chlípní, takže zkušenost mám. Ale je to o síle osobnosti, aby člověk dokázal říct – vadí mi to, nech toho. A je to v každém oboru, nejen u filmu.

Máte mladšího přítele. Pociťujete pětiletý věkový rozdíl?

Nemám ten pocit, on je na svůj věk vyspělejší, má hodně zkušeností ze světa ze studií. Kolikrát se mi zdá, že je i dál než já. Věkový rozdíl vůbec nevnímám.

Váš partner není z branže. Vy máte zkušenosti i se vztahem s hercem. Je podle vás lepší, když jsou partneři ze stejné branže?

Musím říct, že je asi lepší, že z branže není. Ze začátku ho postelové scény s Lukášem Langmajerem, který v seriálu Slunečná hraje Vildu, trochu rozhazovaly, ale nevadí mu to, fandí mi. Mám vlastně docela radost, že není z branže. Máme stále pořád každý trochu svůj svět a svůj život. Nemíchá se to. Když jsou dva herci spolu, řeší pořád, kdy a kdo s kým chodil, jak to je. Mám pocit, že žárlivost a nepochopení ve vztahu je víc, když jsou oba partneři z oboru. Znají pak stejné lidi a pracují na stejných projektech. V hereckém světě se navíc hodně drbe a hodně ubližuje. Záměrně, lidé se pomlouvají. Když jsou oba partneři ze stejného oboru, může to na ně dolehnout mnohem víc.

Myslíte pomluvy z hlediska konkurence při získávání rolí?

To spíš z lidského hlediska. Člověk o sobě občas slýchá věci, které nikdy neudělal, nebo neřekl. Ale to se asi občas stane každému.

Zajímáte se o vědu. Jaké jsou pro vás nejlepší zdroje informací?

V různých hubech bývají besedy či přednášky nebo rozhovory s vědci. Kdykoliv mám čas, zajdu. To ale nebývá bohužel moc často. Jinak jsou mým zdrojem různé webové stránky, mám rada aplikaci Quora. Také na Instagramu je spousta profilů věnujících se vědě a vtipům o vědě. Hodně čtu i klasické zpravodajské zdroje typu Reuters či CNN.

Je v našem prostředí podle vás popularizační věda pokrytá dobře?

Je jí málo, mohlo by se toho dělat daleko víc. Chybí mi pořad pro větší masu. Skvělý je Hydepark Civilizace, ale obávám se, že oslovuje jen úzkou skupinu lidí. Bavilo by mě dělat pořad pro mladé a inspirovat je k tomu, aby vědu studovali. Hodně se tady o popularizaci vědy snaží Jan Lukačevič, ale z mého pohledu je to stále málo.

Takže byste měla koncept třeba i pro nějaký pořad na Primě?

Třeba někdy jo! Ale nyní jsem veškeré nápady stopla a čekám, jak se korona vyvine dál, jestli bude druhá vlna nebo ne. Myslím si, že své nápady nechám nyní tak rok spát a ono se to samo vždycky nějak vyřeší.

Životní styl

Žádný vyhraněný typ nemám, říká o ženách Marek Lambora ze Slunečné

Máte vztah k bio věcem a ekologii, jste vegetariánka. Jak dlouho už?

Půl roku. Přítel je vegetarián je už sedm let, já začala před půl rokem. „Kroužila“ jsem kolem toho už předtím, protože jsem nikdy nebyla úplně masová. Paradoxně, když jsem se rozhodovala, že maso přestanu jíst, začala jsem ho jíst o to víc, ještě dokud můžu. I když je v dnešní době jednodušší zjistit zdroj, odkud maso pochází, spousta zvířat stále za život nevidí denní světlo, a to není dobře. Tak proto. A ze spousty dalších důvodů.

Angažujete v tomto ohledu se coby veřejně známá osobnost?

Já to nechci lidem tlačit, je to každého rozhodnutí. Mám pocit, že když někdo snaží ostatní přesvědčit, mívá to spíš opačný efekt. Takže se tím netajím, ale nijak to nikomu necpu.

V jednom z rozhovorů jste mluvila o svém projektu sázení stromů. Oč se jedná?

Byl to projekt spojený s cestováním, létáním a uhlíkovou stopou. Vzhledem k tomu, že se letecká doprava začíná zase rozjíždět, bychom mohli uvažovat o tom to zkusit znovu odstartovat.

Báru Jánovou sledujte pravidelně coby Sylvu Popelkovou v seriálu Slunečná, který můžete nyní během léta sledovat exkluzivně online v předpremiérách.

Životní styl

Po karanténě jsme si na sebe s Markem museli jako milenci ze Slunečné zvykat, říká Eva Burešová

Jak sledovat seriál Slunečná online?