Jaroslava Adamová přitahovala úspěšné muže. Vlasy si barvila do posledního dne
Své soukromí si charismatická herečka s nezapomenutelným hlasem Jaroslava Adamová pečlivě střežila a byla pověstná tím, že si k tělu nikoho příliš nepouštěla. V milostném životě zažila spoustu lásky, ale také zklamání a bolesti. Od smrti umělkyně, která vytrvale kouřila od šestnácti let a celý život si barvila vlasy na zrzavo, právě uplynulo deset let.
První velkou láskou Jaroslavy Adamové byl o jednadvacet let starší ženatý režisér Jiří Frejka. Tradovalo se o nich, že se tehdy začínající herečka stala pro něj doslova múzou. Obsazoval ji do hlavních rolí a dopomohl jí k rychlé cestě na výsluní.
Jeho život ovšem vyhasl tragicky. V pouhých osmačtyřiceti letech spáchal sebevraždu. Důvodem údajně byly osobní i politické důvody. Významnou stopu v životě Jaroslavy Adamové zanechal i spisovatel, scenárista a režisér Mojmír Drvota. Přestože ještě nebyli manželé, měli spolu syna. Drvota však v roce 1958 emigroval do USA a tím skončil i jejich vztah.
Životní láskou se stal až Julius Albert, vzdělaný muž s několika tituly, který pocházel z významné pražské nakladatelské rodiny. Provdala se za něj a měli spolu dva syny Marka a Julia.
„Seznámili jsme se spolu v Peci pod Sněžkou. Byly nějaké zimní prázdniny, v divadle jsme měli volno a jeden náš kolega tam zorganizoval výlet. Když si Alena Vránová při lyžování zlomila nohu, zavolal provozní ředitel divadla, že se musím rychle vrátit a zaskočit za Alenu, která s nohou v sádře nemohla hrát. Julius mě na saních tažených koňmi vezl dolů na autobus. Pak jsme se setkali v divadelním klubu po jednom představení. Měl tehdy od otce půjčené auto, a když jsem se chystala domů, zvedl se a nabídl, že mě odveze. A tak to celé začalo,“ svěřila se Adamová během života v rozhovoru pro deník Právo.
Smutný konec. Byla odkázána na pomoc druhých
Na manželství s Juliem Albertem, s nímž byla až do jeho smrti v roce 1995, nedala dopustit. „Měli jsme to báječné. Nemohla jsem si vzít lepší člověka, než byl on. Měli jsme naprosto otevřený vztah, po všech stránkách. Asi proto jsme to spolu tak dlouho vydrželi,“ poznamenala herečka.
Na svůj vzhled a vizáž pečlivě dbala celý život. Do poslední chvíle se barvila, upravenou ohnivou hřívu musela mít za každých okolností. „S šedivou hlavou se nesmířím. Jsem prostě taková,“ pokrčila rameny. Také oblečení na sebe nevzala jen tak ledajaké. Zakládala si na tom chodit hezky oblékaná. „Nechávala jsem si šít u Bulky. Šil také kostýmy pro divadlo, měl ohromný vkus. Když nás třeba s Werichem pozvali na francouzské velvyslanectví, nechala jsem si na to ušít šaty. U Bati jsem měla známou, vždycky mi zavolala, že přišly boty z Itálie, a už jsem tam běžela,“ popisovala v deníku Právo dva roky před svou smrtí.
Platonicky milovala Jana Wericha, s kterým dlouhá léta hrála a stala se jeho blízkou přítelkyní. Obětavě ho provázala i na sklonku života, když ho trápily zdravotní problémy, nemohl mluvit a velmi špatně slyšel. Každé jeho přání mu dokázala vyčíst z očí.
Také Jaroslava měla smutný konec. Byla zcela odkázaná na pomoc druhých, neboť potřebovala nepřetržitou péči. Sama svým pracovně vytíženým synům navrhla, aby ji odvezli do léčebny dlouhodobě nemocných. Tam také 16. června 2012 zemřela. Bylo ji 87 let.