Životní styl

24. září 2026 15:22

Tamara Fränzlová

Radka (33): Táta dceřiny kamarádky po mně vyjížděl. Manželce pak tvrdil opak

Moje čtyřletá dcera si ve školce našla nejlepší kamarádku, takže jsem se začala vídat i s jejími rodiči. S její mámou si od začátku nemám co říct, její manžel mi naopak připadal jako fajn chlap. Pak mi ale začal dělat narážky, a nakonec své ženě namluvil, že po něm jedu já.

Dcera si Zuzanku oblíbila hned první týdny ve školce, kam nastoupila. Každou cestu domů jsem poslouchala, co spolu holky dělaly, s čím si hrály, že má doma Zuzanka zrzavého kocourka Ťapku a želvu Ninju. I paní učitelky mi říkaly, že si holčičky opravdu hodně rozumějí, a já jsem nemohla být nadšenější.

Ne že by Anežka neměla do té doby ve školce kamarády, bavila se tam od začátku se všemi, ale z žádného dítěte ještě nikdy nebyla takhle nadšená. Největší radost jsem měla z toho, že se do školky těšila každý den právě kvůli Zuzance. Věděla, že si spolu budou celý den hrát, a doma pak vždycky vyprávěla, co spolu dělaly.

Stala se z nich nerozlučná dvojka, a jakmile jsem pro dceru přišla do školky, často už na mě čekala s otázkou, jestli si může Zuzanka přijít k nám domů hrát.

Mohlo by se vám líbit: Do práce dřív, nebo zůstat doma? Dětské skupiny nabízejí rodinám další možnost

Neviděla jsem v tom problém, tak jsem poprosila paní učitelku o telefonní číslo na její maminku. Při vyzvedávání jsme na sebe totiž neměly štěstí, a ještě ten den jsem jí zavolala, abych se zeptala, jestli mají čas přijít k nám druhý den na návštěvu.

Holčičky jsme vyzvedly po obědě a rovnou jsme jely k nám. Provedla jsem je po baráku, ale to už Anežka nevydržela a hned Zuzanku táhla do svého pokojíčku, aby jí ukázala všechny hračky. Za chvíli už si tam spolu hrály a já šla do kuchyně udělat kafe.

S Veronikou jsem si neměla co říct

S Veronikou jsme si sedly ke stolu a začaly si povídat. Teda spíš jsem se snažila nějaký rozhovor rozjet. Byla dost odtažitá a přišlo mi, že ji vlastně vůbec nezajímám. Na nic moc se neptala, takže jsem pořád něco vytahovala já. Řešily jsme, odkud se přistěhovali, jak se jim bydlí v novém domě a co dělá za práci.

Dozvěděla jsem se, že se přestěhovali s manželem z velkoměsta a její muž pracuje někde v IT. Já jí zase něco řekla o sobě, ale ne že by se mě sama od sebe zeptala. Bylo to celé takové nucené a trapné. Seděly jsme u kávy, holky si vedle hrály a já si říkala, jak dlouho asi u nás budou, protože jsme dost rychle vyčerpaly všechna zdvořilostní témata a nastalo ticho.

Čtěte také: Svačina musí být hustá, říká pan Krabička. Poradil, jak děti ke zdravé stravě motivovat

Nebyla vyloženě protivná, ale kdybych ji už nikdy nemusela vidět, vůbec by mi to nevadilo. Anežka byla ale ze Zuzanky úplně nadšená a hned po jejich odchodu se mě ptala, kdy zase můžou přijít. V hlavě jsem si říkala, že snad nikdy.

Tenhle plán mi ale moc nevyšel. Za pár dní k nám měly zase přijít na návštěvu, z čehož jsem teda vůbec neměla radost. Nechtěla jsem další dvě nebo tři hodiny sedět s nudnou a arogantní ženskou u stolu a tvářit se, jak dobře se bavím.

Holčičky si ale rozuměly a já jsem nechtěla Anežce zakazovat návštěvy kamarádky jen proto, že mi její maminka nesedla. Občas jsme je nechaly hrát u nás, jindy jsme se domluvily, že půjdeme na hřiště nebo někam na zmrzlinu.

S Veronikou jsem si pořád neměla co říct, protože byla prostě úplně jiná než já. Dost často komentovala ostatní, jak vypadají nebo kolik asi mají peněz. Častokrát i předhazovala, co všechno už Zuzanka umí a jak je oproti ostatním dětem napřed. Já tohle nikdy moc neřešila a vlastně mě ani nebavilo o tom poslouchat. Snažila jsem se být milá, ale někdy jsem si už po hodině s ní říkala, že mám těch povrchních keců dost a chci nejradši zmizet.

Její manžel mi začal dělat návrhy

Postupně jsem proto začala vymýšlet, jak jejich návštěvy udělat co nejpříjemnější pro mě. Když šla Zuzanka k nám, byla jsem ráda, protože Veronika po předání dcery rychle odjela pryč. Horší to bylo obráceně, protože jsem neměla auto, a než bych dojela MHD domů, mohla bych jet pomalu zase zpátky, takže pro mě bylo lepší počkat u nich. Občas jsem to ale alespoň spojila s nákupem v obchodě nebo nějakými pochůzkami ve městě.

Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.

Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz

Někdy to taky dopadlo tak, že Veronika byla ještě v práci a doma byl její manžel Mirek, což bylo ze začátku super. Byla s ním docela legrace a hezky se s ním povídalo. Dokonce se mi i nabídl, že by mi doma něco opravil, a to jsem uvítala. Anežka tátu nemá a já nejsem moc manuálně zručná, takže se mi každá pomoc  v domě hodí.

Přečtěte si také: Poslušnost může podrývat sebehodnotu dětí, říká pedagožka. Pevná ruka k výchově nepatří

Domluvili jsme se rovnou na příští den a hned to klaplo. Mirek přišel, jak slíbil, opravil větrání v koupelně, které bylo rozbité už několik týdnů, a za půl hodiny měl hotovo. Vzal s sebou i Zuzanku, takže si holky hrály v pokojíčku a my si ještě stihli vypít kafe na terase.

Byla jsem ráda, že mi pomohl a nemusela jsem řešit nějakého řemeslníka. Říkal, že kdybych potřebovala ještě s něčím pomoct, nedělá mu problém přijet.

Jenže pak začal být Mirek trochu moc pozorný a milý. Podivoval se nad tím, jak taková „super ženská“ může být bez chlapa, a že kdyby byl svobodný, hned by mi v domácnosti se vším pomohl mnohem víc. Dost mě to zarazilo, takže jsem mu rovnou řekla, že takové řeči nejsou potřeba a že jsem spokojená tak, jak to mám.

Trochu se zarazil, ale dál jsme to neřešili. Myslela jsem, že tím to skončilo, ale na dalších návštěvách holek měl zase nějaké poznámky o tom, jak mi to sluší nebo jestli opravdu není v mém životě nějaký chlap. Já mu na to jen odpověděla, ať si tyhle poznámky nechá pro svou ženu a neblbne.

Mohlo by vám uniknout: Právo na dítě i bez partnera? Česko debatuje o přelomové změně v umělém oplodnění

Už jsem byla vážně naštvaná, protože když už jsem si konečně myslela, že alespoň jeden z rodičů Zuzanky je normální a dá se s ním bavit, začne její táta dělat takové blbosti. Pomyslela jsem si, že to by mi ještě chybělo, aby někoho napadlo, že ve svém volnu nabaluju tatínky kamarádek své dcery. Musela jsem se tomu v duchu smát.

Mirek jí všechno otočil proti mně

Za několik dnů jsem potkala ve školce v šatně Veroniku a byla na mě ještě kyselejší než normálně. Zeptala jsem se jí, jestli má nějaký den blbec, ale jen odsekla, že je všechno v pohodě. Bylo mi jasné, že není, ale neměla jsem chuť se v tom hrabat.

Při odchodu se ale najednou zastavila a zeptala se mě, jestli to mám zapotřebí. Vůbec jsem nechápala, o čem mluví, tak jsem jí řekla, že jestli má něco na srdci, ať mi to řekne.

Začala se mě vyptávat na Mirka, jestli si s ním píšu, jestli se spolu nějak vídáme i bez holek a proč se ho prý pořád na něco ptám a lákám ho k sobě domů. Koukala jsem na ni, jako kdyby spadla z višně, protože jsem vůbec netušila, kde k něčemu takovému přišla.

Čtěte také: Rodičovství odkládáme stále déle. Po 35. roce plodnost prudce klesá, varuje lékařka

Pak z ní vylezlo, že jí Mirek doma řekl, že po něm vyjíždím. Prý se mu snažím zalíbit a hledám každou příležitost, jak se s ním dát do řeči. V tu chvíli jsem měla opravdu dost. Vždyť jsem mu už několikrát řekla, aby si svoje narážky nechal pro sebe.

Řekla jsem jí, že je to přesně naopak a že jestli jí Mirek něco takového vykládá, měla by si to vyřídit hlavně s ním. Připomněla jsem jí i jeho řeči o tom, jaká jsem super ženská a že kdyby byl svobodný, hned by mi doma se vším pomáhal.

S Veronikou jsme se pak ještě chvíli bavily, ale bylo vidět, že mi nevěří. Já už jsem to dál rozebírat nechtěla. Řekla jsem jí, že nemám zájem o jejího ani nikoho jiného manžela a že pokud má Mirek potřebu si něco dokazovat, ať to nedělá přes mě.

Od té doby se snažím jim oběma co nejvíc vyhýbat. Zuzanka chodí raději k nám, protože holky si spolu pořád skvěle rozumí a já jim do toho nechci mluvit. Veronika se se mnou baví jen minimálně a s Mirkem prohodím pár slov, když je to nutné.

Přečtěte si také: Rodiče v Česku selhávají, varují experti. Děti ohrožuje krize duševního zdraví, co zmůže stát?

Upřímně jsem ráda, že jsem si od začátku držela odstup. Nejvíc mě na celé věci štve, že jsem si původně říkala, jaká je škoda, že si s Veronikou nemám co říct, když její manžel je tak fajn. Teď už vím, že jsem se spletla i v něm. Nejvíc je mi líto ale Zuzanky, když má oba rodiče takové magory.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Jak řešit kamarádství dětí, když si s jejich rodiči nerozumíte?

Pomáháte dětem s domácími úkoly? Odborníci varují, že přílišná asistence může školákům škodit: