Neudělá si čas a pak dítě zahrnuje dárky? Nechyťte se na to a vydržte, říká psychiatrička

Kupování si přízně dětí pomocí hodnotných darů a zážitků bohužel není ojedinělé. Zvláště se to děje v rodinách, kde jsou rodiče rozvedení a mají dítě například ve střídavé péči. „Setkáváme se s tím velmi často, že se rodiče nějakým způsobem o přízeň dítěte přetahují a využívají k tomu hmotné statky,“ potvrdila v našem podcastu ON TOPIC dětská psychiatrička Iveta Koblic.

Děti si na uplácení časem udělají vlastní názor

Dodala ale, že by chtěla uklidnit všechny rodiče, kteří tohle nedělají a zároveň je chování druhého z rodičů trápí. „Je dobré se na to nechytit, když to začne dělat jeden z rodičů. To, co vyvíjí a rozvíjí náš mozek, to, co je pro nás důležité a co nás sytí, nejsou hmotné věci, ale vztahy, kvalitní společný čas. Jestli si se mnou rodič večer sedne a přečteme si pohádku, jestli půjdeme na procházku, jestli, když mě něco bolí nebo jsem smutná, si toho všimne… A tohle se dětem ukládá do mozku mnohem víc než to, že se jim vyplavil dopamin, protože zrovna jeden z rodičů koupil tablet,“ vysvětlila.

Co tedy dělat, když druhý rodič naše dítě dárky uplácí? „Nebrat si to hlavně osobně a nezbývá než si počkat, protože v určitém věku se z toho děti samozřejmě budou velmi radovat a budou vědět, že tady je ‚ruka otevřená‘, tady můžu se dožadovat… Ale v rámci jejich vývoje, když si počkáme, tak děti stejně nakonec opravdu ocení ty věci, které reálné a vztahové. Postupně si na to udělají vlastní názor,“ dodala odbornice.

Mluvit o uplácení s dětmi?

Někteří rodiče, kteří se velmi snaží být pro své dítě tím nejlepším tátou nebo mámou a cítí, že jim druhý rodič svým uplácením hází klacky pod nohy, by dětem nejraději vše vysvětlili. „To je křehká půda. Někdy máme tendenci mluvit s dětmi, jako by byly dospělými a ‚dospělou‘ součástí toho trojúhelníku, máme jako rodiče tendenci říkat: ‚No, ale podívej se, táta nebo máma si tě tím jenom kupuje.‘ Nemyslím si, že se tím daleko dostaneme a chtěla bych před tím spíše varovat,“ popsala Iveta Koblic.

Jak to tedy vydržet? „Když mě tahle ta reakce napadá, a je srozumitelné, že mě napadne, tak se podívat, odkud vychází, protože často vychází z nějakého mého pocitu ublížení, vzteku, obavy… Velmi často rodiče hledají, jak to dítěti co nejrychleji sdělit, protože se bojí, že ho ztratí, ale neztratí. Pokud oni budou vytrvalí, budou dávat jasné hranice a zároveň budou laskaví právě v tom společně tráveném čase, dítě si to velmi dobře uvědomuje a ocení to,“ dodala.

Přemíra dárků u babičky s dědou

S obrovským množstvím dárků se děti mohou setkat také u svých babiček, dědečků, ale i strýčků, tetiček a dalších příbuzných nebo blízkých. Pokud s tím jako rodič nesouhlasíte a chtěli byste to nějak regulovat, možná přemýšlíte nad tím, jak. Zvláště když se nechcete s rodinou a blízkými dohadovat nebo ranit jejich city.

„Samozřejmě záleží, jaké jsou vaše vztahy. Někdy to může být velmi křehká půda, a i tady bych rodiče chtěla uklidnit, protože dítě dokáže rozlišovat, jestli je to dárek například u babičky. Pokud jde o rodinnou sešlost, tak to někdy bývá opravdu náročné, protože každý chce pod stromeček dítěti něco dát a pak je dítě opravdu zahlcené. To není úplně dobré a je lepší mu to v takovém případě rozdělit anebo rozbalování časovat a domlouvat se o tom,“ poradila odbornice.

„Ale když se rozbalují dárky v rámci užší rodiny, například nejprve rodiče s dětmi a pak se teprve jede k babičce, děti už vědí, že tady budou Vánoce asi hodně štědré. Nejspíš to tam takto znají celoročně, nejen o Vánocích. V tom případě to ale dokáže rozlišit: ‚Tady u babičky dostanu, co si řeknu, tak můžu mít ruku otevřenou.‘ A i když je to s prarodiči někdy obtížné zkomunikovat, tak na to většinou s vývojem dítěte přijdou. Proto je ke zvážení, nakolik být v tomto striktní a omezovat je nebo prosazovat to svoje. Určitě bych měla tendenci to jasně komunikovat, ale ne vždy se to setká s úspěchem, někdy je potřeba počkat. A v okamžiku, kdy prarodiče třeba vidí, že dítě už vyloženě chodí za tou otevřenou rukou, tak začnou vnímat, že to vstupuje do jejich vztahu, a že to není úplně dobré. Ve chvíli, kdy uvidí, že tím vlastně kazí charakter dítěte, tak potom může nastat čas, kdy to půjde zkomunikovat lépe,“ dodala.

Kolik dárků je pro děti tak akorát a proč je dobré, když nedostanou vše, co si přejí? Pusťte si celý díl podcastu ON TOPIC s dětskou psychiatričkou Ivetou Koblic. Najdete ho v úvodu tohoto článku, ale také v podcastových aplikacích, na YouTube a také na Streamu.