Že by se děti neměly dotknout činky? Ani výzkum to takto nevidí, říká trenér

„Lidé silový trénink často zaměňují třeba s kulturistikou. Ale kulturistika je závodní sport a zdraví je někdy až na druhém místě. Silový trénink nám umožní prostřednictvím odporu budovat sílu a prostřednictvím té síly zlepšujeme funkci těla a mnoho dalších kvalit, jako je třeba prevence zranění, hustota kostí, kvalita kloubů a šlach… Benefitů je opravdu celá řada a silový trénink je důležitou součástí rozvoje dětí,“ vysvětlil v našem podcastu, který si můžete pustit ve videu v úvodu článku, trenér Adam Rybář.

Činky dětem do rukou patří

Především malé děti se mnohdy snažíme uchránit před jakoukoliv zátěží, abychom snad nepoškodili jejich vývoj. Podle trenéra ale prokazatelně musí samy denně odolávat velkým silám, které na ně působí. „Často se můžeme setkat s mýtem, že děti by se neměly dotknout činky, měly by posilovat jen s vlastní vahou. Ale já to tak nevidím a ani věda a výzkum to takhle nevidí,“ popsal Adam Rybář a dodal, že cvičení s činkami může být vhodné pro zlepšení se v základních cvicích a pohybových vzorcích.

Jak vysvětlil v našem rozhovoru, například klik je pro mnoho dětí (i dospělých) nedosažitelný, ale tlak vleže na zádech s adekvátně zvolenými činkami zvládnou. Dále v rozhovoru popsal, že i cvičení na stroji může pomoci nejen dětem, protože jim ulehčí podmínky, jako jsou nároky na stabilitu nebo stres z toho, že cvik nezvládnou.

Není pochyb, že od určitého věku se děti setkají i s častějším nošením břemen, třeba s těžkou školní taškou. „Většinou se jako zátěž u dětí zmiňuje právě ta školní taška, ale už se nezmiňuje, jakým vnějším silám je dítě vystaveno během sportu, během života nebo během hry s kamarády,“ vysvětlil Adam Rybář a popsal, že se svými svěřenci testuje, jak velká síla například působí na jejich dolní končetiny při skákání – tato hodnota dosahuje klidně až 300 kg. „Ta dopadová energie je opravdu velká. Děti jsou vystavovány velkým silám. Když si představím sport, jako je fotbal, hokej, kde dochází k soubojům, změnám směru… tyto síly mnohokrát převyšují právě tu například pětikilovou činku nebo školní tašku,“ dodal.

Pojďme dětem pomocí silového tréninku zlepšit kapacitu toho, co pak díky němu v běžném životě nebo při sportu zvládnou.

Je silový trénink pro děti bezpečný?

Adam Rybář si na základě aktuálních poznatků stojí za tím, že silový trénink je jedním z nejbezpečnějších sportů. „Jde o kontrolované prostředí, my trenéři to můžeme jako odborný dozor všechno řídit a bezpečnost je poměrně vysoká. Je prakticky nejvyšší. Když budeme srovnávat počet úrazů na třeba tisíc hodin, v rámci silového tréninku se jich stává nejmíň. Když to srovnáváme s fotbalem, s hokejem, ale třeba i s běháním. V posilovně se dítě zraní spíš tím, že vznikne nepozornost, spadne mu činka na nohu, než jak si často společnost myslí, že je to třeba tím, že je zatížíme činkou. Samozřejmě vždycky ta váha musí být adekvátní,“ vysvětlil trenér.

I malé děti mohou zvládnout vysokohorskou túru nebo zvednout 100 kilo

Nedávno se čtyřletá Češka jménem Zara Šifra stala držitelkou světového rekordu a jako vůbec první v tak nízkém věku dokázala vystoupat do základního tábora pod Mount Everestem. Trasu dlouhou 170 kilometrů zdolala společně s tatínkem Davidem a bratrem Sašou (7). Je i taková zátěž ještě v pořádku? „Asi mi to nepřísluší soudit, protože nevím, jaký byl tréninkový proces předtím. Nevíme, jak ta holčička je vyvinutá, známe jen její kalendářní věk, ale ne biologický… Mně se jevila docela jako vyvinutá, a pokud zátěž byla postupná, něco takového dítě může bez negativních následků absolvovat,“ reagoval trenér a dodal: „Výkony ve světě vidíme i v rámci silového tréninku, kdy třeba osmiletá holčička zvedá na mrtvý tah okolo 100 kilo. Takže ano, mohou to zvládnout.“

Přečtěte si také, jak se čtyřletá Zara se vypravila na Mount Everest a stanovila nový rekord

Děti by neměly dělat jen jeden sport

Co může být problémem v tréninku dětí i dospělých, je jednostranná zátěž, která nerovnoměrně klade vyšší nároky jen na některou část těla. „Mezi jednostranné sporty patří třeba tenis, golf, ale i cyklistika, která zase více zatěžuje spodní část těla. Nemám vyloženě problém s jednostrannou zátěží, pokud je pohybový program pro dítě sestaven všestranně a pestře, což ostatně dokládá i výzkum a věda,“ uvedl Adam Rybář.

„Můžeme se s tím setkat po celém světě, že existují doporučení, že by děti neměly dělat jen jeden sport. Spíš by se měly věnovat multisportu, dělat dva a více sportů. Především v mladší kategorii, což pak vede k lepším výsledkům i v seniorské kategorii a k větším úspěchům ve sportu,“ vysvětlil trenér a dále v našem rozhovoru popsal, co by měl komplexní trénink dětí obsahovat.

U dětí potřebujeme hlavně vytvořit širokou základnu pohybových dovedností. Vystavovat je různým podmínkám, nechat je reagovat na různé podněty.

Proč je podle Adama Rybáře tak důležité, aby škála dovedností dětí byla pestrá? „Zaprvé je to zdravější pro tělo a určitě je to zdravější i pro mysl. Nemusí pak dojít k předčasnému vyhoření, jak se často stává, když je dítě rodiči tlačeno už odmala k jednomu sportu. A pak jim to třeba i po významných úspěších pověsí na hřebík, třeba v patnácti letech, protože už je toho moc,“ poznamenal.

Adam Rybář v šestém dílu našeho podcastu ON TOPIC také rozebral, v čem je specifický trénink dětí a jak je můžeme motivovat, aby sportovně nevyhořely. Dále i z pozice bývalého tělocvikáře řekl, proč hodiny tělocviku ve škole nestačí, kolik pohybu by tedy děti měly mít a jakého. Pusťte si celý rozhovor s odborníkem, najdete ho v podcastových aplikacích a jako videorozhovor na Youtube, Streamu i v úvodu tohoto článku.