Vilém Čok se bavil přicucáváním. Receptů na zvednutí nálady má v záloze více
NEČUM NA MĚ SHOW: Vilém Čok a jeho bláznivé párty aneb několik let v mlze
Rocker a nestárnoucí bouřlivák Vilém Čok (61) opět předvedl, že mu v žilách stále ještě koluje i punková krev. Kromě jiného potřebuje k životu dobrou náladu, k jejímuž navození prý využívá několik zvláštních praktik. Některé z nich můžete určitě bezpečně vyzkoušet také.
Měl se stát spojovým mechanikem. Před rovnými pětačtyřiceti lety však vtrhl Vilém Čok na tuzemskou hudební scénu s punkovým triem Zikkurat a všechno bylo jinak. Pak přestoupil k Pražskému výběru, hostoval jako zpěvák a baskytarista ve Stromboli, založil také vlastní kapelu Nová Růže či Delirium tremens. Dnes je z Čoka slavný a respektovaný muzikant. Zároveň dál zůstává svůj stylem vyjadřování i oblékáním. Aktuálně pravidelně koncertuje především se svou kapelou Vilém Čok & Bypass.
Čtěte také: Intimní zpověď slavných otců. Vyčítají si netrpělivost, nedůslednost i málo času
Vilém Čok nezklamal ani v nedávném rozhovoru s Honzou Dědkem v jeho talkshow. „Jezdil jsem tramvají se zvonem na čištění odpadů a přicucával jsem se jím. Ten zvon je takové přicucávátko. Měl jsem to místo madla v tramvaji. Lidé se smáli. Pro tu srandu to bylo fajn,“ svěřil showman Čok v 7 pádech Honzy Dědka, které můžete i v létě dál sledovat na prima+ nebo v úterý večer na Primě. Dobrou náladu si prý hudebník navozuje cíleně. „Já si optimismus programuju i ve chvíli, kdy je mi fakt blbě. Je několik různých možností. První možnost je alkohol. Drogy neberu, pokud není čokoláda droga. Říkám si srandovní slova nebo si vymýšlím neexistující anglická slovní spojení,“ prozradil na sebe také Čok.
Písnička Vilíčka jedině za rakvičku
K muzice měl blízko už od mládí. Jak se píše na oficiálním hudebníkově webu, když maminka uplácela svého čtrnáctiměsíčního Vilíčka rakvičkami, aby zazpíval za účelem nahrávky dětské hitovky Ivánku náš či Já mám koně, zcela jistě netušila, že tím pomalu, ale jistě, napomáhá ke vzniku kontroverzního českého rockera. „Rodiče mě intenzivně podporovali. Ten punk, to už byla taková revolta, to už bylo i na ně moc. Bydleli jsme v paneláku na Proseku a dohodli jsme si se sousedy, že budeme zkoušet s kapelou. Postavili jsme si tam bicí a měli jsme třeba dvouhodinovou zkoušku, sousedi to věděli a byli v pohodě. Podpora od rodičů byla na začátku nesmírně důležitá. Táta byl trošku skeptickej. On říkal, že jsem taková bytost, taková mánička. Říkal mi, abych se držel řemesla, abych byl spojař. To jsem dělal přes den, večer jsem pak hrál,“ zavzpomínal na mládí a první muzicírování u Honzy Dědka Čok.
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
